... aneb výstavní výlet v duchu říkanky "prší prší, jen se leje"

Nevím, co nás to před časem popadlo ... jestli nás začaly svrbět toulavé boty, či zda jsme měli jen nějaké roupy ... každopádně nás posedla smělá myšlenka, že bychom si mohli po čase naplánovat opět nějaký ten větší výstavní výlet  Světová výstava se letos konala v chorvatském Zagrebu a tu evropskou umístilo FCI překvapivě nedaleko od této světovky, konkrétně do slovinského města Celje. WDS jsme odpískali, nehodila se nám termínově ani jinak, zato s EDS to postupně začalo vypadat slibněji, A když se nakonec ukázalo, že ve Slovinsku proběhne v ten čas i WUT světová výstava jezevčíků 2024, rozhodli jsme se, že to zkusíme ... však o nic nejde a podíváme se zase po čase do světa Evropská výstavo Celje 2024 těš se !!!
Následovat muselo zcela logicky rozhodnutí , koho z té naší jezevčí bandy do Celje vyvézt ... Nebylo to nakonec příliš těžké rozhodování, nejmladší Viktorka ... Viktoria ze Stoupovy chaloupky ještě na podobné výpravě nebyla, tak jsme jí chtěli tuto zkušenost dopřát, a společnost ji bude dělat v tu dobu čerstvý veterán a stálý výstavní nadšenec Quido ... Luna Caprese Quello Charme di Moi Jali jsme se vyplňovat přihlášky a také podrobně prozkoumat propozice, abychom jako měli jasno, do čeho se to vlastně zase bláznivě pouštíme Kapku jsme se v tom všem ztráceli, hlavně rezervace parkování pro náš obytňák a zajištění elektrické přípojky bylo všechno, jen ne jednoduché a intuitivní, ale nakonec se dílo přece jen podařilo ! Trochu jsme se zhrozili při celkové částce .... a to v tu chvíli byla cena bez účasti na WUT světovce, která se hlásila o něco později zvlášť ... ale nakonec jsme si řekli co už, užijeme si výlet se vším všady a obětujeme holt nějaké ty úspory
Pokud jde o výše zmiňovanou WUT světovou výstavu jezevčíků, 2024, tak u té nás ještě zarozila skutečnost, že se neměla konat v areálu výstaviště jako EDS, ale nedaleko Celje v jakémsi jezdeckém areálu ... Páneček má s výstavami v koňských halách z minulosti už tak trochu nemilé zážitky, zjišťovali jsme tedy předem u hlavní pořadatelky, jaký povrch je v předmětné hale .... zda to nejsou pověstné piliny s pískem, které se v takových objektech velmi často používají. Byli jsme ujištěni, že jsou připraveny dvě varianty, a to venkovní pro pěkné počasí a tzv. "mokrá varianta" pro případ nevlídného počasi v kryté jízdárně, kde prý je ale povrch naprosto vyhovující a pevný. Dobrá, riskneme to tedy a přihlásíme nakonec výstavy dokonce tři ... jednu mezinárodní pod názvem Platinum Slovenian Winner Show, následující den jeden z vrcholů výstavní sezóny, tj. zmiňovanou EDS a do třetice WUT světovku jezevčíků  Přihlášky vyplněny a odeslány, úspory utraceny, nezbývá, než se těšit

Ačkoliv nám říjnový termín výpravy nejdříve připadal hodně daleko, uteklo to jako voda a v emailové schránce nám přistály vstupní listy a také potřebné dokumenty, týkající se rezervace parkování s elektrickou přípojkou ... spousta čárových kódů, spousta informací ... všechno to vypadalo naprosto profesionálně, až trochu zbytečné podrobně a složitě Jediné. co nám cca týden před odjezdem stále chybělo, byly vstupní listy na WUT světovku. Položili jsme raději dotaz na pořadatele a dozvěděli jsme se v zápětí, že ačkoliv výstava samotná se koná 5.10., uzávěrka přihlášek je až 1.10. a teprve následující den, to je 2 .10. nám prý emailem dorazí očekávané vstupní listy i s výstavními čísly. To byl pro nás bohužel ale problém, neboť odjezd jsme měli naplánován  již na 1.10. ... neměli jsme tak v tu chvíli ani za mák tušení, jak a kde si tyto poslední potřebné dokumenty vytiskneme Pomohli nakonec přátelé, kteří odjížděli z domova později a slíbili nám vstupní listy dovézt .... touto cestou ještě jednou moc děkujeme Nakonec se ukázalo, že podobný problém řešilo více lidí a tak bylo možné čísla získat i v den akce přímo na místě

V plánu bylo vyjet s poměrně velkým předstihem, jak to u nás bývá zvykem, protože neradi spěcháme když nemusíme a navíc si takovéhle výpravy nechceme užívat jen jako jakýsi "výstavní kynologický svátek", ale také jako výlet do končin námi dosud nepoznaných ... prostě takovou malou dovolenou
To se nakonec povedlo, vyjížděli jsme z chaloupky už v úterý 1.10. ve večerních hodinách ... jen balení bylo tentokrát trochu hektické, neb jsme ještě v den odjezdu byli normálně v Přerově v práci Ale co jen trochu šlo jsme měli předchystáno z víkendu, zbytek se pak doladil malinko ve spěchu v den odjezdu a tradááá, jedeme !!!

Všechno potřebné je třeba nalodit na palubu	Zkontrolovat i toaletu a hladinu vody v nádrži

A když je vše shledáno v pořádku, můžeme vyrazit

Fakt jsme se těšili, ale proti nadšení našeho věčného optimisty a výstavního nadšence Quida, bylo každičké těšení slabý odvárek  Ten jezevčí kluk se chystal už snad dva týdny dopředu a jakoby stříhal metr, když se každé rádo s otázkou v očích a za nadšeného vrtění ocáskem ptal, jestli už konečně pojedeme  Nakonec se dočkal, jsme na cestě. Plán prvního dne je jednoduchý ... před hranicemi v Mikulově dotankovat plnou na naší oblíbené benzínce, zakoupit velký kelímek kafe, no a kam se v Rakousku dojede, to necháváme osudu. Najdeme si později večer nějaké sympatické odpočívadlo a zakotvíme

Natankováno ... jak nafta pro Hrošíka, tak kafe pro posádku	Na praktickém, docela klidném odpočívadle za Vídní jsme nachystaní k noclehu

V noci malinko sprchlo, ale ráno se mezi mraky pokoušelo na svět nakukovat sluníčko  Ono počasí nám dělalo trochu starost, protože předpověď na těch pár inkriminovaných dnů nebyla příliš pozitivní ... byla, řekněme si to upřímně, poněkud "mokrá"  Inu, nezbývalo než doufat, že se to poddá a rosničky se budou mýlit ... 
Vyrazili jsme na další etapu ještě za polojasna, ale už kolem poledne se obloha zatáhla do odstínů šedé a začalo pršet ... Nepřestávali jsme ještě tou dobou doufat, že se to snad vyprší cestou a na místě samém bude lépe. Co taky člověku v takové chvíli zbývá, než doufat, že ?  Na oběd jsme se zastavili ještě v Rakousku a dali jsme si samozřejmě něco tradičního ... řízek s vídeňským bramborovým salátem, no mňamka to byla  Ale jede se dál směrem ke Slovinským hranicím a vstříc cíli naší cesty, městu Celje a tamnímu výstavišti

Ráno po dešti, ale sluníčko se snažilo nakouknout skrze mraky ...	Ranní venčení .... v mokré trávě to vždy našim "děvčatům", tedy i Viki, trvá dýl	Vyvenčíno, nakrmíno, počasí vypadá ještě nadějně, tak vyrazíme

K obědu byl "Wiener Schnitzel und Kartoffelsalat“	Panda si pěstuje novou řidičku ... prý, aby ji měl kdo na těch štrekách střídat

Jsme na místě  Navigace nás navedla skvěle a i když těsně u výstaviště byl pro příjezd karavanů nakonec určen jiný vjezd, než bylo předem avizováno, přehledné výrazné značení cesty nás neomylně nasměrovalo k otevřené bráně. Pršet samozřejmě nepřestalo, v podstatě ještě přidalo. Mračna změnila barvu na temně šedou, až to vypadalo už kolem páté, že se stmívá, a byla tak nízko a tak zjevně nasáklá vodou, že bylo naprosto jasné, že lejt skutečně jen tak nepřestane 
Jak jsme psali na začátku našeho vyprávění, měli jsme od pořadatelů spoustu lejster a co se týká parkování, na každý den jsme emailem obdrželi unikátní čárový kód. Avšak na místě samozřejmě nikdo nic vidět nechtěl, natož aby načítal nějaké kódy. Jen se nás zeptali, zda máme zaplacenou elektrickou přípojku a po našem souhlasu pokývnutím nás nasměrovali na parkovací místo.
Páneček zapojil proud, pustil plyn a následně jsme chvíli koukali skrze přední sklo a přemýšleli, zda jít hafany venčit rovnou, nebo zda zkusit ještě nějakou tu chvilku počkat ... třeba se ten déšť alespoň zmírní, ha ha !!!  Radar samozřejmě ukazoval nikdy nekončící přívaly vody a v tu chvíli nás i trochu začaly děsit zprávy, které jakoby připomínaly nedávnou předpověď před "povodňovým víkendem" u nás v ČR, ufff ...  K tomu jsme nakonec ještě zjistili, že jedna z povodní ohrožených řek protéká přímo i městem Celje, což nám na klidu moc nepřidalo. Ale nepodléhali jsme panice, nakonec jsme se několikrát pokusili hafany vyvenčit, pak je komplet vyfénovali ... a toto jsme absolvovali asi třikrát nebo čtyřikrát, než se rozhodli konečně vyčurat, neb už to asi nemohli opravdu vydržet. No co s načatým večerem, když je počasí, že by psa nevyhnal ... prostě nabaštit, vyčurat, mrknout na nějakou napínavou detektivku a spát. Zítra nás čeká první ze tří výstavních dnů

Tady naše panda, nikoliv řidič začátečník Viki, málem porazila při couvání slovincovi sloupek	Jak by řekl Josef Kemr alias děda Komárek ve slavném filmu Na samotě u lesa,  "Chčije a chčije ...

V noci pršelo a pršelo .... vydatný déšť nám bubnoval na střechu našeho obytného Hrošíka v docela divokých rytmech Ale nad ránem se tam nahoře nad námi přece jenom trochu slitovali a kohoutky téměř úplně zavřeli ... jen sem tam nějaká ta kapka se snesla k zemi. Využili jsme pohotově příležitosti, naskládali na vozík vše potřebné, naložili oba hafany, páneček se zapřáhl do čela "pojízného cirkusu" a vrhli jsme se s vervou do výstavního dění A byla to dobrá taktika ... krátce po zabydleníí v pavilonu "E" se stavidla opět otevřela a déšť se vrátil v plné síle ...

Jak už jsme asi zmiňovali výše, náš první výstavní den nás, dalo by se říci "na rozjezd", čekala mezinárodní výstava psů Platinum Slovenian Winner Show Rozhodčím v našem kruhu byl námi oblíbený Tamás Jakkel. V podstatě jeho účast v Celje byla jedním z hlavních důvodů, proč jsme se nakonec rozhodli jet Moc se v dnešní době nevidí tak laskavý a zároveň velmi profesionální, čitelný, jednotný a spravedlivý styl posuzování ... přáli bychom si mnohem více takových
Ale zpět, k vyprávění ... U výstavního kruhu se nám podařilo zaujmout pěkné, strategicky umístěné místo s dobrým výhledem. Nebylo to úplnou samozřejmostí. Kruhy navazovaly velmi často na sebe, navíc byly umístěné u zdi a tak přímo v jejich sousedství nebylo místa nazbyt. Rozložili jsme základnu, páneček se šel do bydlíka nasnídat, neb to kvůli rychlému balení a přesunu a také kvůli své "přítelkyni cukrovce" jaksi dosud nestihl Panda klasicky chtěla s hafany trochu potrénovat na koberci ve výstavním kruhu, neb do začátku posuzování zbývaly ještě téměř dvě hodiny. Nás vystavovatele čekalo však nemilé překvapení, když okamžitě přiběhlo několik pořadatelů ve žlutých reflexních vestách a všechny z kruhů nekompromisně vykázali Inu dobrá, toto už jsme zažili ... ale v takovém případě byl v každé hale minimálně jeden tréninkový kruh, dotazovali jsme se tedy, kde je vyhrazené místo na trénink ... ? Prý přece všude kolem ... nicméně skoro všude kolem přibývalo vystavovatelů s jejich svěřenci a nezbytnými proprietami a volné tak brzy zůstaly jen lepicí páskou vymezené přístupové cestičky, navíc s hladkým betonovým povrchem. Tak tady toho mnoho nenatrénujeme Ale co už,, chodili jsme na hodiny handlingu, musíme prodat hned naostro, co jsme se naučili Ne nadarmo se říká "těžko na cvičišti, lehko na bojišti"
Pozdravili jsme se se známými vzácnými tvářemi, se kterými se moc často nevídáme a než jsme se nadáli, posuzování započalo. Bylo to fajn, hodně jsme s rozhodnutím pana rozhodčího souzněli ... a jak dopadli ti naši dva caparti ... ?

Luna Caprese Quello Charme di Moi - trpasličí ráz, třída veteránů - Výborná 2
Viktoria ze Stoupovy chaloupky - trpasličí ráz, mezitřída - Výborná 1, CAC, CACIB
rozhodčí: Tamás Jakkel (Maďarsko)

S dosaženými výsledky jsme byli určitě spokojeni, oba "reprezentanti" Stoupovy chaloupky se moc snažili a nezbývalo než doufat, že v následujících dvou dnech podají stejně pěkné výkony Jak nakonec budou ohodnoceni, to už bude na příslušných rozhodčích ... my do toho opět dáme určitě maximum možného

Toklarama's Valentino ... Junior CAC, Junior CACIB, Junior BOB, BOB

Toklarama's Tulip ... třída otevřená - Výborná 2, Res. CAC, Res. CACIB	Mamince Kláře a Valentýnovi s Tulipem fandili i půlroční Amélie s taťkou	Luna Caprese Un Cigno Nero ... třída otevřená - Výborná 3
	A nyní čyřikrát náš Quido ... Luna Caprese Quello Charme di Moi třída veteránů - Výborná 2

Quido touto výstavou vkročil, nebo spíše vběhl, do třídy veteránů

	Naše druhé želízko Viki ... Viktoria ze Stoupovy chaloupky  mezitřída - Výborná 1, Cac, CACIB

Přehlídka nejlepších dlouhosrstých miniatur tohoto dne ...	Pan rozhodčí neměl lehkou volbu ... nezáviděli jsme mu

Výstavní dění toho dne se pro nás chýlilo k závěru Ještě jsme se chvilku koukali na posuzování hladkosrsých miniatur, ale pomalu jsme přemýšleli, co dál ... Jasné bylo, že se půjdeme nejdříve někam najíst. Vyslali jsme pandu do výstavní kanceláře na zápis do rodokmenů ... ten se nakonec nekonal, neb ve výstavní kanceláři se dozvěděla, že toto tedy oni zásadně nedělají ... a dále měla panda úkol se porozhlédnout po možnostech oběda Vrátila se s pěknými diplomy, s vyhlédnutou blízkou restaurací, kde to vypadalo nadějně i se psy, a hlavně s důležitou nemilou informací, že stále hodně vydatně prší Nu co, pobalili jsme všechny naše "zbytečné nezbytnosti", v zápětí následoval přesun takměř v poklusu na vytoužený oběd. A při konzumaci moc dobré pljeskavice jsme kuli další plány na odpoledne. S ohledem na mizerné počasí nebylo moc co řešit ... vyrazíme na obhlídku stánků a budeme číhat, jestli náhodou nepřestane aspoň na chviličku pršet, nebo se déšť alespoň trošičku neumoudří. V takovém případě bude ten správný čas na bleskové venčení Quida a Viki a zrychlený přesun do obyťňáku, aby nám na zítřek všechny potřebně věcičky a hlavně oba hafani nepromokli úplně durch
Prodejcům bylo vyhrazeno přízemí jedné z větších hal, ale upřímně toho mnoho zajímavého či originálního k vidění  nebylo. Projeté a okouklé jsme vše měli docela brzy a jelikož stále pršelo, spíše by se dalo říci, že lilo ještě víc, než předtím, nalezli jsme si dočasný azyl v opuštěném prázdném stánku finského kennel klubu Hafani a panda tloukli po náročném dni trochu špačky a páneček v pravidelných intervalech chodil ven na průzkum, jestli prší pouze "hodně", nebo stále "sakra hodně". Nepřestávalo ani trochu ... Nakonec jsme to museli risknout na rychlovku, panda běžela s hafanama na "jejich místo" venčit a páneček poklusem prchal na parkoviště karavanů k našemu obydlí. Využili jsme s vděčností a se souhlasem finských majitelů roztaženou markýzu u sousedního karavanu, naskládali vše zrychleně do úložného prostoru a pak už jen zalezli do útrob Hrošíka, odpočívali jsme a poslouchali bubnování kapek na střechu našeho pojízdného obydlí ... byly to chvílemi skoro až divoké africké rytmy Už se nám pak vůbec nikam nechtělo. Obstarali jsme základní potřeby nás i hafanů a pak zbývalo jen mrknout na tabletu na film, případně si ještě něco přečíst v časopise nebo na internetu a nakonec po večerním venčení zalehnout ... však nás čekal další dlouhý a nejspíš i náročný výstavní den Vy si ještě níže můžete prohlédnou pár ilustračních obrázků z naší procházky po hale se stánky ...

Jeden z často využívaných fotopointů ...	Centrální schodiště ... dole stánky, nahoře výstava
V tomto stánku zpracovávaly krojované tetky psí srst ... spřádaly ji na vlnu a z ní vyráběly roztodivné výrobky	A v tomto stánku měli takovou záplavu barevných plyšáků, až oči přecházely ... Viki říkala, že prý to byl vysněný psí ráj
Super přetahovadla ... to by bylo v jezevčíkárně veselo	Veterinární péči na výstavišti zajišťovala armáda
Stánek se záplavou dámských kostýmů ... z některých doslova až oči přecházely	Náš dočasný azyl, když nás déšť uvěznil na výstavišti ... opuštěný stánek finského kennel clubu

Některé parkovací plochy byly nezpevněné a z velké části pod vodou

Celou noc nás uspávaly a bohužel sem tam i budily, ťukající kapky nad hlavou, ale ráno, jakoby zázrakem, se stala věc téměř neuvěřitelná ... přestalo pršet !!!  Nechtěli jsme pokoušet štěstí, tak jsme naložili vše potřebné opět zrychleně na vozík a vyrazili na naše dnešní "místo určení", do haly "L". Věděli jsme od předchozího dne, že budeme vystavovat v patře, ale také jsme si zjistili, že se nahoru můžeme buď vyvézt nákladním výtahem, kde se však tvořily poměrně dlouhé fronty, nebo vyjet po točitém nájezdu .... prostě do kopečka a do kolečka dokola, až tam budeme  Volili jsme druhou možnost, přece ještě nepatříme do starého železa a zvládneme vše vytáhnout vlastní silou

Výše zmiňovaný točitý nájezd ... v podstatě až do druhého patra	Pohled z výšky na stanoviště obytných automobilů ... mezi nimi parkuje i náš malý Hrošík

Ke kruhu jsme dorazili mezi prvními, což bylo fajn, neb přístupné byly pro vystavovatele a diváky pouze dvě jeho strany ... třetí stranou totiž navazoval přímo na zeď haly a čtvrtá byla dělící a hraniční od sousedního výstavního kruhu. Protože boční strana byla zároveň přímo u neustále otevřených vrat vstupu ze zmíněné šikminy, neomylně jsme zamířili o kousek dál, aby na nás a hafany netáhlo a abychom měli zároveň pěkný výhled na výstavní dění ... Nicméně to jsme netušili, co se strhne za okamžik za cirkus ! Okamžitě se k nám přihnal jeden z pořadatelů ve svítivě žluté vestě a že jako v žádném případě na tomto místě zůstat nemůžeme. Nechápali jsme proč, na podlaze haly byl vymezen přímo u kruhu pruh asi metr a půl široký, na ten navazovala dvoumetrová cesta pro průchod lidí a psů dále do haly a teprve za touto cestou, tj. cca tři a půl metru daleko, že prý můžeme bivakovat ... nebo případně ještě na straně přímo u vchodu. Ptali jsme se na důvody, které nám nikdo nehodlal sdělit ani vysvětlit a když na nás zmíněný arogantní pořadatel začal křičet, bránili jsme se a zvedli hlas samozřejmě také. Dokonce i česky nejspíš nakonec porozuměl, neb pánečkovi došla anglická slovíčka Nakonec nám začali vyhrožovat policií atd., tak jsme usoudili, že holt srážka s blbcem nemá řešení ani ve Slovinsku a vyklidili jsme pole  Bylo to prostě nepochopitelné
Nutno ještě na tomto místě dodat, že toto nařízení bylo aplikováno pouze v naší hale, jak páneček při pochůzce vzápětí zjistil. Nikde jinde od kruhů vystavovatele neodháněli, jen samozřejmě dbali na zachování průchozích cestiček.

Inu co naděláme ... trénovat se opět nesmělo, tak jsme psíky na vodítkách proběhli opodál na klouzavé betonové podlaze a trpělivě pak vyčkávali na začátek posuzování  Hodili jsme nepříjemnosti za hlavu a řekli jsme si, že si nenecháme pokazit den a užijeme si ho ! Quido už se nemohl dočkat, až zase vběhne do kruhu

Velkým a moc milým překvapením pro nás byl příjezd chovatele dlouhosrstých miniatur z velkým "CH" a zároveň našeho vzácného přítele, Francesca Lamarcy  Trochu se sice předem na facebooku prozradil, ale přesto by nás asi ani moc nenapadlo, že by snad skutečně přijel ... a najednou byl tu  Quido svého chovatele na uvítanou řádně seštěkal, ale pak už se nechal pomazlit ... možná si i vzpomenul na nějaká ta italská slovíčka Bylo to srdečné setkání a Francesco nám, udělal vážně velikou radost ... posíláme do Itálie tisíc pozdravů a také spoustu pohlazení pro všechny špagetky
Než jsme se nadáli, posuzování v kruhu započalo. Naše dvě špagetky se předvedli moc hezky ... snažila se i Viktorka, i když je momentálně po podzimním vylínání téměř bez srsti, což je samozřejmě značný hendikep Ale ostudu jsme si neuřízli ...

Luna Caprese Quello Charme di Moi - trpasličí ráz, třída veteránů - Výborná 4
Viktoria ze Stoupovy chaloupky - trpasličí ráz, mezitřída - Výborná 4
rozhodčí: Juan Naveda Carrero (Španělsko)

Každá výborná z takové významné výstavy se počítá ... tedy alespoň za nás tomu tak je, tudíž v tomto směru spokojenost Viki měla tu výbornou trochu nahnutou, neb z kruhu se s pandou vrátila se zaškrtnutou známkou velmi dobrá. V zápětí jsme pak z online výsledků zjistili, že zde máme pro změnu uvedeno Výborná 4. Rychlý dotaz na personál kruhu tento rozpor vyřešil a platila pro nás samozřejmě cennější známka Výborná ! Ještěže panda tak bedlivě sledovala výsledky ...
Jinak s  některými rozhodnutími pana rozhodčího jsme toho dne tak nějak nesouzněli, ale i to k tomu všemu patří. Navíc jsme už tušili, do čeho jdeme Pro nás samotné se zde předvedli jiní favorité, než ti na stupních nejvyšších

Nástup psů z třídy otevřené ... měli jsme svého favorita, ale úplně to neklaplo

Luna Caprese Un Cigno Nero ... třída otevřená - Výborná 3	Toklarama's Tulip ... třída otevřená - Výborná 2, Res. CAC

Třída psů šampionů byla silně obsazená ... zase jsme měli svého favorita, opět bohužel nevyhrál

Luna Caprese Hello Honey Chop ... třída šampiónů - Výborná 3	... Chopper je prostě životní optimista, jako náš miláček Quido

	A tady už máme Quida pěkně v kruhu ... užíval si to velmi, miluje výstavy

Závěrečné defilé třídy veteránů ... Luna Caprese Quello Charme di Moi - Výborná 4	A máme tu fenky v mezitřídě ... Viktoria ze Stoupovy chaloupky  - Výborná 4

	Viki v obrazech ... šlo jí to, myslíme si, docela dobře, v rámci možností

Ilustrační foto pana rozhodčího s BOB-em a BOS-em trpasličích dlouhánů	Velikánské překvapení pro nás, ale i pro mnoho dalších ... přijel Francesco Lamarca

Chvíli jsme ještě poseděli u kruhu ... odpočívali jsme a pozorovali další kolegy vystavovatele. Nakonec ale zvítězil hlad a také skutečnost, že momentálně nepršelo, a tak jsme pomalu zabalili svoje "saky-paky" a vyjeli po dloooouuuhééé točité šikmině opatrně dolů  Rozdělení úkolů ... panda venčit, páneček uklidit cirkus do garáže ... pak krmení hafanů a odchod dvounožců na oběd  Prostě nejdřív pes, potom pán !!! 

Volili jsme stejnou restauraci, jako předchozího dne. Bylo to vlastně něco mezi restaurací s krytou velikou zahrádkou a takovým větším stánkem s grily místo klasické kuchyně. Ale to vůbec nevadilo, nabídka se jevila býti více než dostačující  Bylo dost plno, ale podařilo se nám po chvilce čekání ulovit stolek na strategickém místě přímo u zdroje ... tedy v tu chvíli jsme si mysleli, že se jedná o strategické místo  Nejdříve jsme poslušně čekali na obsluhu, pak nám docházela pomalu trpělivost, a tak jsme postupně mávali a volali snad na všechny obsluhující, co jich tu jen bylo ... Někteří nás ignorovali skrytě, jiní naprosto otevřeně. Po půl hodině pandě došla trpělivost a jednoho pikolíka si prostě ulovila. Společně dali konečně dokupy naši objednávku a následovalo další dosti dlouhé čekání  Nebudu vás napínat, nakonec nám přece jen na stole přistály vytoužené pokrmy a byla to skoro hostina ... alespoň, že jsme si pochutnali  Ale řeknu vám, že větší chaos v pohostinství jsme doposud nikde neviděli, a to jsme toho už zažili vážně dost ... 

A co bylo ještě na odpoledne v plánu ... ? Než definitivně z výstaviště odjedeme, chtěli jsme se zajít mrknout na závěrečné soutěže  A i když jsme se s pandou to odpoledne na chvíli tak nějak vzájemně ztratili, naštěstí jsme se včas opět našli a mohli jsme výstavní den zakončit jak jsme zamýšleli 
Ale nejdříve ještě malinko k samotným závěrečným soutěžím tohoto ročníku EDS ... Už jsme tak nějak zvyklí na skutečnost, že na tribunu slavnostního výstavního kruhu nemají přístup diváci se psy ... ono tady v Celje by to díky schodišti venku i uvnitř bylo navíc jen dosti obtížně možné ... Co nám ale hlava nebrala, bylo to, proč na nádvoří mezi halami na velkoplošné obrazovce nemohl běžet live přenos z dění v závěrečném ringu, které bylo samozřejmě po celou dobu snímáno ... ?  Namísto toho zde od božího rána běželo dokola několik stále se opakujících reklam a k tomu opodál vyhrával jakýsi DJ, jako o pouti  Inu, možná námět k zamyšlení do budoucna pro pořadatele podobných významných akcí ...
Uvnitř haly nás čekalo hned několik překvapení. Pro diváky byla určena jen a pouze přibližně větší polovina jedné z tribun. Zbytek byl vyhrazen pro "oficiální tisk" ... inu bylo tu celkem asi deset fotografů a dvě kamery na tolik zabraných míst. Asi aby měli novináři s licencí dostatek pohodlí  Jen pro úplnost, rozhodčí měli svá čestná místa na balkoně, tudíž pro ně tribuny rozhodně rezervované nebyly. Zely tak povětšinou prázdnotou ...
Velice zvláštní  byla také "choreografie" vystoupení těch nejlepších ... Ti, kteří postoupili do užšího výběru, stáli následně ... věřte tomu nebo ne ... úplně zády k publiku !!!  Prostě tak nějak v duchu myšlenky "vše pro platícího diváka, ať si pěkně užije" Jo, a když jsme u toho placení, tak pokud by někdo náhodou zatoužil po sledování živého přenosu on-line, tak si musel připravit poplatek 20,- Eur, bez toho měli i platící vystavovatelé prostě smůlu ... To jsme zažili vůbec poprvé a musíme říci, že pevně doufáme, že se tento trend neujme Ale moc jistí si nejsme, vždyť pokud jde o peníze ...
Nezvyklé bylo i umístění přípravného kruhu ve stanu vedle samotné haly, do kterého navíc zatékalo, ale v tomto směru to nejspíš nebylo možné zařídit jinak ... vybraný prostor pro závěrečná defilé to asi jinak neumožňoval.
Zpět k samotnému dění, co se našich oblíbených špagetek týče  Nejlepší jezevčíky ze všech vybírali oba "naši" rozhodčí, konkrétně mlaďochy Tamás Jakkel a dospěláky pak Juan Naveda Carrero  Viděli jsme co jen šlo vidět, vzhledem k popsaným okolnostem, zatleskali jsme upřímně vítězům, cvakli pár ilustračních fotek a bylo to za námi ... EDS 2024 adieu !

Tady jasně můžete vidět, jak jsme na místě činu v podstatě nic moc neviděli

Nejkrásnější mladí jezevčíci EDS 2024	A nejkrásnější dospělí jezevčíci EDS 2024

Opouštíme výstaviště v Celje a přemísťujeme se o několik kilometrů dál na místo, kde se další den měla konat letošní WUT světová výstava jezevčíků  Jsme napnutí, co nás ještě čeká ...  A jaké dojmy si odvážíme po uplnulých dvou dnech ... ? Pokud můžeme srovnávat letošní EDS tady v Celje a loňskou v dánském Herningu, tak jednoznačně vede ta dánská ... Ceny za parkovné s karavanem a za výstavní poplatky byly na obě akce vysoké, letos možná ještě o fous vyšší, ale úroveň služeb, které nabízel pořadatel v Dánsku se nedá ze Slovinskem srovnat. V Herningu byly k dispozici toalety na několika místech, přístupné samozřejmě po celou dobu konání výstav, ale dokonce byl i dostatečný počet mobilních sprch s opravdu horkou vodou ... až trochu moc občas Tady v Celje nebylo z výše jmenovaného vůbec nic. Tu vážně nemalou částku jsme zaplatili jen a pouze za vyhrazený kus asfaltové plochy ... elektrická přípojka se samozřejmě platila zvlášť. Když jsme po dvou dnech pátraly po místě, kam bychom mohli vylít náš mobilní záchod, žádné takové místo nebylo. Nezbylo než nakráčet do nejbližší haly a vyřešit problém na úklidové místnosti jedné z toalet ... sice jsme poté měli záchod připravený pro další použití, ale moc důstojné to tedy nebylo. Podobný problém měli i ostatní kempeři, kteří zhusta pánečka zastavovali a zjišťovali, kdeže najdou onu místnost ... No a pokud jde o výstavy samotné a pořadatelské zajištění, tak toto je mezi EDS 2023 a 2024 taky nesrovnatelné ... v Dánsku byl dostatečný počet pořadatelů, kteří byly vždy informovaní, dobře naladění a hlavně ochotní pomoci, zatímco v Celje jich bylo početně určitě ještě více, ale celkový dojem z nich byl takový, že se spíše jedná o nějakou "místní policii", jejímž hlavním úkolem není být tady pro vystavotele a ostatní účastníky, nýbrž jejich hlavní činností bylo dohlížení na nekompromisní dodržování mnoha nařízení a zákazů, často docela nesmyslných A velmi často tato opatření prosazovali bez jakéhokoliv vysvětlení a velmi nepříjemně ... alespoň taková byla naše osobní zkušenost

Do jezdeckého areálu, místa konání poslední ze tří našich výstav, jsme dorazili už za tmy, tudíž podrobnější průzkum jsme museli nechat na ráno  Sice již pár hodin skoro nepršelo, ale s ohledem na předchozích pár dní bude jistě zvolena připravená "mokrá varianta", o níž jsme se zmiňovali na začátku této naší reportáže, a výstava se tak uskuteční pod střechou jízdárny. Ale jelikož byl za námi docela únavný den, nic dalšího jsme neřešili, tedy až na základní potřeby celé naší posádky, a šli jsme nabrat síly do kanafasu ... moc jsme se na WUT světovku těšili, tak ať jsme fit !

Náš Hrošík s novými sousedy ... před námi Polsko, za námi kamarádi z Česka	Jak jsme se rozhlédli kolem, bylo jasné, že výstava bude dnes určitě pod střechou

Vyspali jsme se dobře a ráno jsme se konečně porozhlédli kolem Při pohledu na přilehlý prostor pro parkur, který momentálně spíše připomínal mělký bazén, bylo celkem jasné, že venku výstava asi vážně nebude. Naložili jsme tedy už potřetí vše potřebné na náš vozíček a i s našimi dvěma "výstavními kousky" jsme se spolu s dalšími vystavovateli jali hledati místo činu  To se nám v zápětí podařilo a z boku velké budovy jsme mezi koňskými boxy, jejichž obyvatelé nás zvědavě pozorovali a pokyvovali nevěřícně krásnými hlavami, vstoupili do rozlehlé jízdárny ... A na podlaze samozřejmě nebylo nic jiného, než piliny z pískem, čehož jsme se, jak asi už víte, od začátku trochu obávali. Nicméně jsme byli na náš konkrétní dotaz v tomto směru ujištěni, že povrch v jízdárně bude pevný a naprosto vyhovující ...  Nutno tedy říci, že materiál na podlaze nebyl prašný, byl řádně vlhký a tak bylo možné ho z větší části ušlapat. Ale přece jen na tlapkách a "podvozcích" našich nízkonohých špagetek ulpívala vrstva jakési poměrně špatně odstranitelné "omítky" Bylo naprosto jasné, že ani tady toho před posuzováním moc nenatrénujeme ... byť nám to nikdo nezakazoval ... a zašetříme oba hafany až na jejich "ostré" vystoupení  Líto nám bylo alergiků, kteří prostor výrazně provoněný skrz naskrz koňmi docela těžko snášeli. Nicméně dějou se i horší věci na tom našem kulatém světě .... tohle jistě zvládneme a užijeme si prima den ! 

Povrch v kruzích byl koňmi řádně "provlhčený", tak se celkem brzy naštěstí ušlapal do přijatelné podoby	Nástup rozhodčích, počadatelů, vystavovatelů a diváků při slavnostním zahájení WUT světové výstavy jezevčíků 2024
Tradiční úvodní doprovod významch výstav jezevčíků ... trubači	Kokardy pro vítěze měli nachystané moc pěkné a byl jich plný stůl

A už to jede, posuzování zahájeno Trpasličí dlouhánci, kteří se nás přímo dotýkají, jsou na řadě hned jako první, ale my máme ještě celkem dost času, neb Quido opět nastupuje ve třídě veteránů, která se posuzuje jako poslední. Hodně jezevčíků poznáváme z některého z předchozích dvou výstavních dnů, ale jsou tu, jak se zdá, i tací, které jsme dosud nepotkali Čeština je zde dnes zastoupena nejen mezi vystavovateli, ale i v kruhu samotném, neboť posuzuje Jan Bušta Vše probíhalo bez zádrhelů a poměrně svižně, tak jsme se skoro ani nenadáli, a přišla naše chvíle A jak se nám dařilo tentokrát ... ?

Luna Caprese Quello Charme di Moi - trpasličí ráz, třída veteránů - Výborná 4
Viktoria ze Stoupovy chaloupky - trpasličí ráz, mezitřída - Výborná 3
rozhodčí: Ing. Jan Bušta

Za nás spokojenost, i když ve třídě veteránů nás jedno rozhodnutí upřímně šokovalo ... a dle reakcí okolostojících jsme v tom nebyli sami. Ale jak píšeme výše, my jsme absolutně spoko a u vypelichané Viktorky jsme si nemohli ani nic více přát Snad nám to děvče naše nevycválané ještě někdy obroste ... Už jsme to psali a říkali mnohokrát ... každá známka výborná z podobně významné akce se prostě počítá a my si všech takových moc ceníme

Trpasličí dlouhosrstí psi ze třídy otevřené

Luna Caprese Hello Honey Chop ... třída šampiónů - Výborná 3	Toklarama's Tulip ... třída otevřená - Výborná 1, CAC	Ten pes žije, nebojte ... aneb velmi zvláštní držení jezevčíka v kruhu, uff

Úspěšná trojice CHS "Vom Schwarenberg" ... zleva Rocco - WUT světový vítěz, Bonifác - Res. CAC a Roger -  CAC

	Čtyři obrázky našeho Quida ... Luna Caprese Quello Charme di Moi třída veteránů - Výborná 4

	Čtyřikrát naše malá Viki ... Viktoria ze Stoupovy chaloupky  mezitřída - Výborná 3

Trpasličí dlouhosrsté feny ze třídy otevřené ... vlevo Luna Caprese Karma is a Bitch - Výborná 2, Res. CAC	A je tu souboj o tituly nejvyšší, BOB a BOS ... měli jsme svého favorita a tentokrát nám to vyšlo

BOB mladý krásný pes B´seen Snow Man  ... moc se nám líbil ... a BOS neméně krásná černopálená Zhemchuzhina Petrburga Babetta

U výstavního kruhu nám bylo dobře, společnost nám opět dělal Francesco Lamarca, ale i spousta dalších, povětšinou zahraničních známých tváří Nicméně přiblížil se čas oběda a také bylo třeba vyvenčit a nakrmit naše dva "šampiony" Rozhodli jsme se vše poskládat a uložit do obytného autíčka, kde poté necháme psiska odpočívat a vyrazíme na náš oběd, tedy míněno my dvounožci A jak jsme si usmysleli, tak jsme i vykonali. Panička venčila a krmila, páneček se snažil co nejlépe očistil propriety a hlavně vozík od "voňavých" pilin s pískem a kdoví s čím dalším, nu a pak jsme se natěšení a hladoví vypravili do přilehlé restaurace Avšak vzápětí "narazila kosa na kámen" ... obsluha nám totiž sdělila, že dnes k jídlu nic nemají, neb nevaří, a že v koutku haly máme přece stánek s bohatým občerstvením No, nevadí, nic se neděje, vyrazíme tedy tam !
No, co vám máme povídat ... bohaté občerstvení se smrsklo na v kontaktním grilu zapečené tousty s plátkem šunky a sýra, dále croissant s marmeládovou a čokoládovou náplní, plus zvláštní místní pokrm připomínající lívancový trhanec, opět s ovocnou, nebo čokoládovou polevou ... takže spíše desert, nez hlavní jídlo, a to i s ohledem na velikost porce Zvláštní kapitolou byl způsob podávání kávy, kdy v jedné várnici bylo větší množství předem připravené rozpustné nebo překapávané kávy, a ve druhé várnici bylo mléko. Za pouhá dvě eura nám naběračkami nalili asi tak větší polovinu papírového kelímku této kávy s mlékem Fotit jsme si to netroufali, musíte si vystačit s popisem Rozšoupli jsme se a dali si dvakrát tousty, jeden croissant s čokoládou a dvě výše popsané "kávy" Nutno ale po pravdě říct, že špatné to nakonec nebylo, zasytili jsme se

Pořadatelem předem avizovaná restaurace, kam jsme se původně těšili na oběd ...	... toto je vysledek, náš "slavnostní" oběd ... páneček měl ještě o ten croissant méně, neb byl na sladko
I českou vlajku jsme v hale objevili ... sice visela obráceně, ale nebuďme puntičkáři	Pohled do jezdecké haly, místa konání WUT světovky ... lidiček dorazilo docela dost, co myslíte ?

Odpoledne pokročilo a na programu dne už byly jen závěrečné soutěže. Ty jsme si samozřejmě nenechali utéct a šli jsme se podívat Měli jsme zde svoje favority, fandili jsme všem statečným a užili jsme si to velmi, byť tentokráte bohužel bez naší přímé účasti Velkou radost jsme měli z prvního místa krásného dlouhosrstého trpasličího psa jménem B´seen Snow Man , který se nám opravdu velmi líbil V jedenácti měsících je už jasně patrný jeho potenciál, má silnou kostru, prostorný pohyb, dobrou povahu a pěknou červenou barvu ... budeme mu jistě fandit i dál a budeme ho na dálku sledovat

Připravené poháry a kokardy pro ty nejlepší z nejlepších

Nejkrásnější mladí jezevčíci WUT světové výstavy jezevčíků 2024	A nejkrásnější dospělí jezevčíci WUT světové výstavy jezevčíků 2024

Zatleskali jsme těm nejlepším, rozloučili jsme se s přáteli a známými ... nu a byl nejvyšší čas se pomalu vypravit na cestu k domovu Jak se tak říká, "bylo to krásné a bylo toho dost" I když už byl skoro večer, rozhodli jsme se popojet kam až to jenom půjde a teprve tam přenocovat 

Místní stálí obyvatelé se nestačili divit, cože se jim to přede dveřmi celý den prochází za  podivné malé vetřelce	Je to za námi ... třídenní výstavní maraton je u konce Tož jedem, děcka ... vzhůru domů, už nás čekají !

Jeden z posledních pohledů na slovinské hory

Večer se nám podařilo ještě přejet do Rakouska, i když cestou nás opět doprovázel vytrvalý déšť a kolem desáté jsme definitivně zakotvili na jednom z vybavených místních odpočívadel k noclehu Ráno jsme nemuseli tak brzy vstávat, čekala nás už "jen" cesta domů, tak mohlo být všechno takříkajíc "na pohodu" Udělali jsme si dobrou snídani, po ní jsme se protáhli  my i pesani a vyrazili jsme. Níže jen pár ilustračních obrázků ... těšili jsme se na zbytek smečky a podle zpráv od naší milé chůvy se všichni na oplátku těšili na nás

Vstávat a cvičit ... už je přece ráno	Kamiony a jejich šoféři .... naši spolunocležníci

Úsměv prosím ... vyletí ptáček	Bezva snídaně z vlastních zdrojů	Ale dálnice a domov už volají

Jeden z mnoha rakouských tunelů

Zdraví nás Vídeň ... dříve tak daleko a přitom tak blízko	Ale my už se těšíme dom, tak frčíme dál ...
Zastávka na ještě rakouský oběd ...	... který už byl ale s českou obsluhou

Pohled přes hranice na domovinu a město Mikulov nás vítal dokonce v záři slunečních paprsků Panda byla unavená, tak si na parkovišti v autečku chvilku schrupla, zatímco páneček využil hezkého počasí, které nám po těch uplynulých dnech bylo velmi vzácným, a šel se projít k zámku Pak už jen rychlý nákup v přilehlém supermarketu, neboť doma jsme to měli se zásobami jak "u snědeného krámu", a pak už opravdu opět hurá na cestu ... Stoupovka volá !!!

Kolama ještě v Rakousku, ale už nadohled od domoviny ...	Mikulovský zámek zblízka ... jsme opět na české půděi

	Mikulov v obrazech

Odpočinuto, protaženo, nakoupeno ... ale teď už vážně domů

Co napsat závěrem ... Navzdory všemu jsme si výlet užili, i když tak jako Quido si snad letošní výstavní maraton neužil skoro nikdo další On je prostě výstavní nadšenec, to se nedá nic dělat Hned po příjezdu domů se ptal, kdy prý zase někam vyrazíme ... nezbylo než mu slíbit, že něco vymyslíme co nám zbývalo !!!

I na téhle dlouhé cestě na nás dávali tam shora pozor naši milovaní psí kluci Bohoušek úplně vlevo a Cikísek úplně vpravo