... aneb jak v roce 2024 vzpomínáme na naši dobrodružnou výpravu do Holandska

Tentokrát bychom se rádi ponořili trochu do minulosti a zavzpomínali na jeden z našich trochu bláznivých výletů Konkrétně máme na mysli výpravu na World Dog Show 2018 , která se v tom roce konala ve dnech od 9. do 12. srpna v holandské metropoli Amsterdamu Možná  se někteří  ptáte proč chceme tento příběh vyprávět až s odstupem několika let, tedy teď počátkem roku 2024, proč jsme reportáž z této výstavy nezpracovali poněkud dříve ... ? A abychom vám tak nějak na tuto logickou otázku odpověděli hned zde na samém začátku našeho povídání a přitom toho neprozradili dopředu příliš mnoho, řekněme, že hlavním důvodem byla absence vlastní obrazové dokumentace z průběhu výpravy ... z tohoto důvodu jsme původně toto téma nechtěli zpracovávat vůbec Nicméně tahle naše "expedice" byla provázena tolika nevšedními zážitky, že nám to ani po těch letech nedá a rozhodli jsme se to všechno přece jen dodatečně do pár vět zaznamenat ... 

Pokud by vás to tedy zajímalo, uvařte si dobré kafe, nebo třeba oblíbený čaj a nechte si vyprávět, co všechno se nám v tom srpnu 2018 přihodilo Tentokrát to bude spíše o čtení ... obrázků bude bohužel pomálu. Ale teď už pěkně popořádku ... 
Když jsme počátkem roku 2018 zjistili, kde se ten rok koná WDS, nejprve nás ani ve snu nenapadlo, že by to snad mohlo býti s naší přímou účastí ...  Kdyby nám to v tu chvíli někdo třeba jen v žertu naznačil, vysmáli bychom se mu a mysleli bychom si, že se dotyčný dočista zbláznil  Netušíme už jak a proč se to nakonec stalo, ale jednoho dne v nás pomaličku polehoučku začal přece jen hlodat malý červík ... jakože "vždyt máte toho obytného Hrošíka, tak se spaním na cestě nebude problém", nebo třeba "vždyť to Holandsko není zas až tak kraj svéta" ... ha ha ... "a je to civilizovaná země, kde nemůžete ztroskotat bez pomoci", nebo dále kupříkladu "v těch končinách jste dosud nikdy nebyli, tak proč si neudělat po čase takový trochu i poznávací výlet"  Nu a mnoho dalších podobně vtíravých myšlenek nás postupně nahlodávalo a nahlodávalo, až jsme se jednoho dne přistihli při vyplňování přihlášky  Dva blázínci na svobodě, co vám máme povídat ! 
Nově se naše výstavní parta skládala ze tří italskych importů, nejstaršího Quida ... Luna Caprese Quello Charme di Moi , králičí Tarči ... Luna Caprese Tarantella  a benjamínka Valentýnky... Luna Caprese Ultima Dea , pro kterou byla tímto nápadem připravena její naprostá výstavní premiéra, a hned na Světovce Bylo tedy hned od počátku celkem jasné, kdo že se pojede do Holandii ukázat  Jak už tomu bývá, konalo se při Světovce ještě několik doprovodných akcí. Mezi nimi mimo jiné taķé WUT Světová výstava jezevčíků 2018  Když už pojedeme ten lán světa, nemohli jsme samozřejmě chybět ani na této významné výstavě ... to dá přece rozum, no ne ?  Čekaly nás nakonec tedy výstavy hned dvě a obě ke všemu z těch nejprestižnějších  Jak se tak říká "když už, tak už" 
No a než jsme se z vlastní odvahy a z toho našeho trochu praštěného nápadu dočista vzpamatovali, byl pomalu čas zpakovat vše potřebné, překontrolovat a připadně vytisknout potřebné dokumenty, vykoupat, načesat a nakonec i naložit příslušné špagetky a mohlo se jet  Ještě jsme na poslední chvíli zaktualizovali navigaci, abychom cestou v neznámých končinách nezabloudili a poté již jsme nabyli tak trochu zákeřného dojmu "neohroženosti", že teď už nás nic nemůže zastavit ani překvapit, čemuž jsme se později jen smáli  Inu máme snad už vážně vše, můžeme tedy  jet ...
Nutno podotknouti, že v onom čase našeho plánovaného odjezdu panovala v našich krajích poměrně značná vedra a měli jsme proto obavu, abychom zvláště první, předem avizovanou tropickou noc, zvládli přečkat ve zdraví bez puštěné klimatizace, tzn. bez možnosti připojeni na proud  Pro klid duše jsme si tedy raději zarezervovali místo v malém kempu poblíž hranic s Německem. Vyjeli jsme poměrně brzy odpoledne s dostatečnou časovou rezervou ... tedy alespoň v tu chvíli jsme si to naivně mysleli. Tato několikahodinová vata stala se záhy bohužel nedostatečnou  Legendární nevyzpytatelná dálnice D1 opět jednou nezklamala a my jsme místy k cili postupovali téměř hlemýždím tempem, občas dokonce nepostupovali vůbec  Uklidňovali jsme se alespoň vydinou klidného noclehu ve zmiňovaném kempíku, nicméně chyba lávky  Dostáváme se k prvnimu zádrheli naši nezapomenutelné cesty, kdy zčásti díky opravám dálnice a s tím spojeným uzavřeni hned nékolika sjezdů, zčasti díky nabranému nemalému zpoždění a zčásti z dalších neznámých důvodů odehrávajících se mezi nebem a zemí, se nám nedařilo předmětný kemp nalézt  Jakobychom se neustále motali v kruhu a když jsme se asi potřetí ocitli prokazatelně na stejném mistě a když i čas již značně pokročil, raději jsme kolem půlnoci zaparkovali na poslední větší benzínce před německými hranicemi a rozhodli jsme se přenocovat zde. Nebojte, nebylo to nakonec naštěstí tak strašné Noc byla. navzdory očekávání. poměrně milosrdná ... s otevřeným střešním okénkem a s brzkým vstávánim nám uvaření ve vlastní šťávě ani upečení v té naší krabici na čtyřech kolech nehrozilo  Vydatně jsme ráno posnídali v restauraci na přilehlé čerpačce a jelo se dál ! 
Dlouhá cesta sousedním Německem probíhala naprosto hladce a bez komplikací, počasí se docela umoudřilo, jak ostatně hlásala i předpověď, a tak jsme se nezadržitelně kilometr za kilometrem přibližovali k naší cílové destinaci, dosud nepoznanému Holandsku  Zpočátku i zde se vše mohlo jevit ouplně bez mráčku a zalité sluncem a my jsme se tak v klidu kochali nevšední neokoukanou krajinou, doplněnou typickou architekturou  Inu neměli jsme se raději nechat ukolébat ...  Krátce po vjezdu do Nizozemí jsme totiž zjistili jednu, pro zbytek naši cesty dosti zásadní věc, a to, že naše navigace je sice čerstvě aktualizovaná, ale jaksi dočista postrádá mapu Holandska jako takovou !!!  Uff, takže sice ne již tak daleko od cile, ale v tu chvíli nám teprve započala ta pravá adrenalinová jízda ... 
Což o to, až do samotného Amsterdamu, nebo spíše na jeho okraj, to celkem šlo ... tam vede krásná nekomplikovaná dálnice s výborným značením směrovými informačními cedulemi. Ale  po vjezdu přímo do velkoměsta začlo to opravdové vzrůšo ...  Nové mnohaproudové  komunikace, mimoúrovňové křižovatky, informačních cedulí veliká spousta, až se dalo řict přespříliš, kolem spousta mrakodrapů a další moderní architektury ... a v tom všem mumraji jsme zrovinka my hledali, jako jehlu v kupce sena, místní výstaviště, na kterém se konaly naše vysněné psí výstavy  No a dále, aby to nebylo snad příliš jednoduché, jsme museli nalézt také improvizovaný kemp pro vystavovatele vybavené obytnými auty a karavany, který  byl od vystaviště vzdálen cca deset kilometrů  To všechno jsme se snažili nalézt bez jakékoliv předchozí znalosti destinace a bez mapy !
Určítě bylo nač koukat, okolo nás se rozprostiralo opravdové moderní tepajici velkoměsto, jak si ho všichni představujeme, ale my jsme si v tu chvili připadali o to víc ztracení a zmocňoval se nás pomalu zoufalý pocit beznaděje, že z téhle šlamastiky se jen tak nevymotáme ...  
Dodnes zůstává nezodpovězenou otázkou, jak se nám to nakonec podařilo !  Ne snad, že by to bylo hned na první pokus ... nějaký čas jsme kroužili kolem, jako zbloudilá kometa, občas už jsme začínali malinko i panikařit, což se projevovalo záchvaty nekontrolovatelného smíchu, ale štěstí nám nakonec přálo, osud se nad námi slitoval a my jsme úspěšně objevili vysněný kemp pro účastniky WDS !!! Zaplavil nás pocit úlevy a štěstí ... možná skoro jako když Kolumbus objevil Ameriku, hurááá ! 
Zaregistrovali jsme se u brány, jeden ze správců nás na kole zavedl na naše parkovací místo a my jsme mohli konecně spočinout  Nicméně ne na dlouho. Ještě nás čekala ten den jedna "bojovka", a tou bylo najít místo konání obou našich výstav, tedy již několikrát zmiňované výstaviště, ufff !  Vyzbrojeni dobrými radami od "sousedů - kemperů" a také od místních pracovníků jsme se opět po hlavě vrhli do víru velkoměsta ... inu snad trefíme později alespoň zpět 
Kupodivu se nám celkem dařilo a možná už na druhý, maximálně na třetí pokus jsme messe, neboli výstaviště objevili  Raději jsme si ale trasu mezi kempem a vjezdovou branou ještě ten večer několikrát zopakovali ... nechtěli jsme ráno, kdy nás bude tlačit čas, zabloudit  Nevím, jestli jsme naším originálním vozidlem nevzbuzovali v místních obyvatelích už malinko podezření ... naštěstí nás ale policie nikde nestavila Poté jsme byli všichni opravdu zralí už jen na pořádný zasloužený odpočinek, takže najíst, vyčurat, "pomodlit se" a spát 

Naše adresa dočasného pobytu ... kemp pro bydlíky a karavany poblíž Amsterdamu	A tady již máme Amsterdamské výstaviště ... mysleli jsme v jednu chvíli, že ho snad nikdy nenajdeme

Ráno jsme si raději přivstali, abychom měli "pro strýčka příhodu" dostatečnou časovou rezervu na případné bloudění Nicmeně cestu jsme si včerejšího dne nacvičili dobře, a tak jsme brzy vjizděli do výstavního areálu  A bylo skvělé, že jsme se dostavili takhle brzy, jak se hned v zapětí ukázalo. Gró parkovacích míst se zde nachazí v podzemních a nadzemních garážích, kam se bydlíky bohužel nevejdou. A vhodného místa pro ně a jiné větší vozy bylo opravdu hodně málo. My jsme se naštěstí vešli a zaparkovali přímo před hlavní halou
Vyložili jsme tedy celičký "pojízdný cirkus", naskládali vše na vozíček - stoleček v jednom a vrhli jsme se vstříc dalšim dobrodružstvím  A že to bude i nadále dobrodrůžo, to se ukázalo hned záhy. Pořádný plánek výstavistě k dispozici nebyl, zamířili jsme si to tedy se vstupnim listem v ruce přímou cestou k nejbližšimu vchodu. U dveři stál velmi krásný mladý muž  ve skvěle padnoucim obleku na míru bez jakékoliv poskvrnky, kterému jsme lejstro ukázali a dožadovali se vstupu, nebo připadně alespoň dalšich informaci "kudy tudy". Mladík se na lejstro letmo podival, zakroutil hlavou, jakože tude tedy určitě ne, a na náš očekávaný a logický dotaz, kudy tedy ano, jenom krčil rameny a nic dalšího k tomu neříkal. Vydali jsme tedy k sousednimu vchodu a přepadl nás v tu chvíli pocit "dejá vu". Opět mladý model jako ze žurnálu a opět pouze vrtění hlavou a krčení rameny. A tak se to opakovalo asi jestě třikrát, či čtyrikrát, což už vážně přestávalo být vtipné  Vypadalo to, že podminkou pro práci pořadatele na WDS 2018 byl bezvadný exterier, doprovázeny absenci všech požadovaných informací, jakéhokoliv jazykového vybavení, komunikačních dovedností, ba dokonce možná i absencí samotného mozku  Po dobré půlhodině bloudění, kdy jsme museli projet se všim tím našim harampádím podzemními garážemi, vytáhnout těžký vozík do prudkého kopce a po nekonečném objíždění celičké velké haly, jsme se jedním z bočních vchodů konečně dostali dovnitř !!! Dokonce jsme nedaleko našli i výstavní kruh určený pro jezevciky, kde se pro nás Světová výstava ten den odehrávala. Byla to vážně úleva, nicméně příliš nadšení jsme z umístění kruhu nebyli. Tento se nacházel v jakési boční hale, která spíše jen propojovala haly hlavní, a která byla ke všemu zpočátku dost špatně osvětlená  ... nutno ale spravedlivě hned na tomto místě zmínit, že alespoň toto se později zlepšilo a posvítili si na nás 
Přes to všechno jsme byli upřímně rádi, ze jsme skutečně tu, rozložili jsme opodál své ležení, neb přimo u kruhu již dávno nebylo místo a pozdravili jsme se s několika přátelí, se kterými jsme si vzájemně hned za tepla vyměnili dosavadní zážitky Páneček si poté ustrojil hafany, že spolu půjdou najít vhodné místo pro venčení. Bylo nám předem jasné, že to nebude úplně snadné, neb cestou byl všude kolem jen samý beton a asfalt. Nicméně cedulky s piktogramy naváděly k připravenému psímu WC, tak jsme si dovolili přece jenom doufat  Tato toaleta byla ale bohužel, jak se hned vzápětí ukázalo, naprosto nepoužitelná  Byla umístěna na nevelkém asfaltovém plácku mezi halami a sestávala se z obdélníku umělého trávniku a na něm položenych několika balíků slámy. A jelikož výstava trvala v tu dobu již třetí den, o WC se nikdo žádným způsobem nestaral a navíc bylo pravděpodobně jediné pro celičké vystaviště, dalo se najít už nejen podle šipek, ale proti větru i poměrně snadno také po čichu  Nacucaný koberec téměř plaval a moč z pod něj vytékala všemi směry ... tady se naši jezevčíci v žadném případě nevyvenčí a venčit nebudou ! A to ani Quido, který se normálně umí vyčůrat na povel vcelku kdekoliv. Obroubili jsme tak halu kolem dokola, kousek trávniku jsme nikde nenašly, až se ty naše holky zlaté tak trochu ze zoufalstvi vyčůrali na beton a Quido to hned přeznačkoval. Heuréka, tak to bychom jako měli
A pak jsme se konecně dočkali ... začalo dlouho očekávané posuzování dnešního výstavního dne Světové vystavy psů 2018  Jezevčíky posuzoval  nám do té doby neznámý norský rozhodčí Anders Tunold-Hanssen. Choval se seversky chladně, leč profesionálně, vystupoval s pokrovou tváří a téměr vůbec nemluvil. Jedině snad ve chvili, kdy se vystavovatele zeptal na věk psa. Dále jen pantomimicky ukazoval a naznačoval rukama, co by od nás a od psíků vlastně chtěl. Dokonce ani výsledek posouzení svého čtyřnohého svěřence se nikdo nedozvěděl dříve, než od vedocího kruhu obdržel zaškrtávací diplom, kde byla vyznačena jen udělená známka plus případné pořadí nebo další ocenění a tituly ... posudky se na těchto velkých akcích většinou nepíší, nebylo tomu jinak ani v Holandsku
Výše popsaný postup jsme si záhy na vlastní kůži ověřili u našeho prvního "želizka v ohni", fešáka Quidečka, který byl v mezitřídě mezi čtyřmi konkurenty po individuálním i hromadném posouzení postaven na první místo  Naše radost z vítězství ve třídě však vzala po velmi krátké době za své, když jsme se z předaného dokumentu dočetli udělenou známku velmi dobrá 1 ... a tečka, víc nám k tomu nikdo nic neřekl 
Tento zážitek byl navíc umocněn tím, že pánečkovi foťák po nasnímání prvních čtyř nebo pěti snímků oznámil, že vnitřní paměť přístroje je plná, a že pro dalši foceni je třeba vložit paměťovou kartu ... míněno nejlépe přesně tu paměťovou kartu, kterou panda zapomněla doma ve čtečce u počítače  Tak zazvonil zvonec, a veškerému focení na holandském vejletě byl tímto zjištěním konec
Pokud jde o naše jezevčí holky, tak ty dopadly na světovce ten den celkem obdobně ... Tarča v králícich ve třídě mladých  také velmi dobrá, k tomu bez pořadí a nejmladší Valča v mladých trpaslících celou naši situaci trochu vylepšila známkou výborná bez pořadí ... alespoň ta to zachránila, šikulka
Sledovali jsme po celé dopoledne a i část odpoledne všechny vystavované miniaturní dlouhánky ... konec konců hlavně i proto jsme se sem takovou dálku vydali  Pozornost jsme věnovali i konečnému výběru pana rozhodčího. Samozřejmě nejsme naivní a je nám naprosto jasné, že každému se naši jezevčíci líbit nemusí. Šlo nám spíše o poznání, jaký typ jezevčíků pan Tunold-Hansen preferuje, jaký se mu líbí. Upřímně musíme ale napsat, že v tomto směru jsme na nic bohužel nepřišli. Jeho výběr nejlepších působil spíše až nahodile ... bylo to tak trochu ve smyslu rčení "každý pes, jiná ves", a to od těch jemných nohatějších, až po vysloveně těžkopádné robustní typy ... oujé.
Pak už byl opravdu konec, tedy alespoň pokud jde o naše "plémě" Pro tento den jsme měli veškeré dění v kruhu špagetek za sebou, sbalili jsme si tedy svoje fidlátka a jali se s tím všim hledat kde je možno "ulovit si" něco k obědu ... tedy pro nás dvounožce, hafani už měli bříška plná  Značení veškeré žádné a pořadatelé nikde. Bloudili jsme tedy po nekonečně dlouhých chodbách a po dřevéných rampách mezi halami jako v nějakém labyrintu, až jsme nakonec v té úplně přední a asi největší hale, poblíž parkoviště, kde stál i náš Hrošík, objevili jednu jedinou vytouženou restauraci  Moc toho na výběr nebylo, spíše forma fast foodu, ale pojedli jsme a mohli pak uspokojení obejít přilehlé stánky, připadně i nakouknout do závěrečného kruhu. Tam jsme nakonec skutečně pouze nakoukli, neboť tento byl sice obklopen prostornými tribunami pro značný počet diváků, ale pro náš vozík a pro kočárky a vozíky mnoha ostatních vystavovatelů bylo toto místo naprosto nepřistupné, což nás všechny upřímně dosti mrzelo. Navíc pořadatelská ochranka na tribuny pouštěla pouze lidi bez psů, což na kynologické akci nedávalo absolutně žádný śmysl 
No co už, jali jsme se tedy alespoň hledat něco jako výstavní kancelář,  kde by zapisovali výsledky do průkazu původu. A našli jsme nakonec jen malý stolek, u kterého však seděl velmi ochotný veselý pán, jež nám na naši otázku odvětil, že jsme tady správně a že nám zapíše, co budeme chtít  Nebyli jsme zde sami, tak jsme mu nakonec uvěřili a on nám výsledky do PP skutecně během chvíle zkušeně zapsal  Jen na náš další zvídavý dotaz, zda k zápisu nepřipojí nějaký obvyklý úřední štempl, se hlasitě rozesmál a odpověděl, že jsou malá chudá země, že nemají žádné razítko !!!
To byla za prvním naším výstavním dnem v Amsterdamu ta správná poslední tečka 
Odebrali jsme se tedy k autečku, nalodili vše a všechny na palubu a odfrčeli jsme odpočívat do kempu, protože zítra je přece taky den ... a k tomu opět jistě výstavně náročný 

Quido při posuzování v postoji norským rozhodčím	A tady již při velmi podrobné prohlídce na stolečku
Výstavní postoj šel Quidovi na jedničku ... co myslíte ?	Upřímná radost z vítězství ve třídě byla bohužel vzápětí pokažená oznámením známky VD ...

Vyspinkaní do růžova a ani ne moc zahořklí jsme s napětím, co nás ten den zase potká, vyrazili brzy ráno opět na amsterdamské výstaviště, na již zmíněnou WUT Světovou výstavu jezevčíků  Miniaturní dlouhány tentokráte posuzovali dva rozhodčí, všechny trpasličí španěl José Manuel Sastre, králičí pak francouzský rozhodčí Sebastien Jacops. Ani s jedním jsme doposud neměli tu čest se potkat, byli tak pro nás naprostou neznámou
Na "místo činu "jsme tento den trefili docela dobře, neb jsme si po zkušennosti správnou halu ověřili raději už předcházejícího dne. WUT světovka sidlila v mnohem reprezentativnějšim prostoru světllé a poměrně rozlehlé haly, což nás vážně potěšilo
První přišli postupně na řadu naši trpaslíci. Nejdříve nastoupil Quido v mezitřidě a o něco později Valentýnka ve třídě mladých. A stejně jako včera, naprosto mlčící pan rozhodčí psíky ohodnotil a obě naše "želízka" vyfasovala známku velmi dobrá, což jsme se dozvěděli opět až z později obdržených dokumentů  Nikdo tak do poslední chvíle, nevěděl, zda má definitivně hotovo, nebo zda se do kruhu bude ještě vracet ... Abychom byli ohledně našich dvou trpaslíčků úplně přesní, tak Valča byla pro tentokrát velmi dobrá 4 a Quido velmi dobrá 1 
Nesmírnou radost nám ale udělala maličká králičí Tarantella, která ve značně obsazené třidě mladých mezi osmi fenkami zvítězila a odnesla si tak ohodnocení výborná 1, WUT světový vítěz mladých !!!  Hurááá, tohle byla ta správná a účinná náplast na všechny ty bolístky, které tahle výprava s sebou od počátku nesla ... byli jsme opravdu moc štastni  Tuto radost nám poté nedokázala pokazit ani nepříjemná paní ve výstavní kanceláři, když nám přísně sdělila, že žádný zápis do PP nám neudělají, neboť toto je přísně zakázáno
Pro úplnost musíme ještě napsat, že i třetí pan rozhodčí, se kterým jsme měli osobní zkušenost, držel solidárně se svými dvěma kolegy zřejmě bobříka mlčení Působilo to navenek velmi zvláštně, až někdy malinko komicky ... ale celkově to nebylo nic moc příjemného, to si asi umíte představit
Zůstali jsme na výstavišti až do úplného konce dnešní výstavy ... chtěli jsme si to celé náležitě užít A tentokráte nejen, že jsme se mohli podívat na závěrečné soutěže a defilé těch nejlepších, ale s Tarčou jsme se dokonce i přímo zúčastnili Bylo to príma ... v něco takového jsme snad ani ve snu nedoufali, navíc v takové konkurenci ! Díky Tarunce jsme se oba dva vznášeli, jako na obláčku, děkujeme, zlatíčko naše

Luna Caprese Ultima Dea, alias Valentýnka, při své výstavní premiéře ...	Luna Caprese Tarrantella ve výstavním postoji
A tady už Tara jako vítězka na všechno dění kolem velmi pozorně dohlíží	Tarrantella jako WUT Světový vítěz mladých 2018 s panem rozhodčím a s milovanou pandou

Všechno jednou končí Je třeba říci, že všichni tři naši svěřenci se velmi snažili a byli moc šikovní ... dokonce i Valča, která není přímo výstavním bourákem, zvládla tu svou velkou premiéru moc dobře To je pro nás ta největší a nejsladší odměna Máme z těch našich tří "talošů" upřímnou radost
Ještě toho dne jsme se vypravili na dlouhou cestu domů. Ne snad, že bychom nějak utíkali pryč, k tomu nebyl pražádný důvod  Jen je to vážně dálka a tak jsme chtěli ukrojit prvních pár kilometů týž večer, před ulehnutím. Zpáteční cesta proběhla už bez dalších nečekáných příhod a komplikací ... však toho nevšedního jsme si při tomto výletu prožili víc než dost  Asi už chápete, proč jsme i po několika letech měli potřebu se z toho všeho tak trochu vypsat ... byl to silný zážitek Určitě ani s odstupem nelitujeme, že jsme to všecičko absolvovali a to přes to všechno, co cestu a akci samotnou provázelo. Navíc jak vidno, máme pak nač vzpomínat Na úplný závěr ještě poslední fotečka z těch pár kousků, které díky našim milým přátelům na památku máme A to už je opravdu vše, děkujeme všem, kteří tu slohovou práci dočetli až do samého konce a slibujeme, že někdy něco zase sepíšeme ... pokud tedy bude o čem psát

Teď  už vážně na shledanou  Snad se vám naše vzpomínkové vyprávění alespoň trochu líbilo ...