... aneb tak daleko na severu jsme dosud ještě nebyli

Docela často se nám uprostřed zimy stává, že nás přepadne stejskání po cestování za hranice všedních dní. Je docela jedno zda se jedná o cestu někam za poznáním a odpočinkem na takovou "klasickou dovolenou", nebo zda jde o cestování s hafany, povětšinou v tomto případě samozřejmě spojené s účastí v nějakém tom výstavním klání ... prostě se nám zasteskne po toulavých botách, které v tu dobu v klidu odpočívají někde v koutě naší chaloupky, a začneme se intenzivně těšit, až je zase oprášíme, obujeme a vyrazíme ! Nu a právě v tyto chvíle máme tendenci začít snít a plánovat ...
A někdy na úplném začátku letošního roku, hned v prvních lednových dnech, se v našich hlavách vylíhl další bláznivý nápad a my jsme si jednoho večera řekli "Co kdybychom v květnu vyrazili na Evropskou výstavu do Dánského Herningu ? Na sever nás to láká už dlouho, ještě jsme tam nebyli, tak by to mohla být prima příležitost !" No jo, ale koho bychom tam jako přihlásili ... ? Tara vypadá po štěňatech jako vypelichané kuře, Valča sice po operaci páteře chodí, ale má před sebou ještě dlouhý čas rehabilitace, Táňa několikadenní cestování moc nesnáší a špatně pak baští a Viktorka bude v tu dobu ještě moc malá  Jet jen tak s Quidečkem ... Luna Caprese Quello Charme di Moi , to by nebylo ono ... chtělo by to k němu nějakou jezevčí parťačku. Tak jsme tak probírali možnosti horem spodem, promýšleli situaci ze všech stran a vyšlo z toho jediné kloudné řešení. Oprášíme naší blondýnku Bellinku ... Isabella ze Stoupovy chaloupky a vyvezeme ji po letech opět ukázat světu ! Jelikož se říká, že "železo se má kout dokud je žhavé", jali jsme se hned vyplnit přihlášky, než si to jako zase rozmyslíme U Quida jsme lavírovali mezi třídou otevřenou a šampionů, ale usoudili jsme, že by si svoji účast mezi šampióny svými dosaženými úspěchy více než zasloužil Bellča zahájila novou etapu svého výstavního života a byla přihlášena, ač se nám to zdá naprosto neuvěřitelné, již mezi veteránky

Tak plán je jasný ... účast na EDS 2023 v Herningu

Rádi bychom vyrazili tentokráte až do dalekého Dánska

Čas plynul, my ve víru všedních starostí pomalu trošičku pozapomněli, cože jsme si to na sebe vlastně ušili, až nám jednoho dne na přelomu dubna a května na email přistály vstupní listy a katalogová čísla Bylo na čase si připomenout, kdy a kampak že to vlastně pojedeme ... a hlavně kudy ! Ponořili jsme se do map a zjistili jsme v zápětí, že je před námi něco málo přes 1 200 km cesty, převážně přes sousední Německo. Plán dostal konkrétnější rozměry, hlavně co do data odjezdu a data předpokládaného návratu a my jsme se začali skutečně už těšit na další velkou objevitelsko - výstavní výpravu

 
O víkendu před sedmnáctým květnem, kdy jsme měli v plánu vyrazit, jsme definitivně po zimě vygruntovali našeho obytného Hrošíka a na palubu napakovali téměř vše, co bylo dle našeho skromného názoru nabalit třeba Raději jsme si sepsali seznam potřebných nezbytností a systematicky se snažili vše kontrolovat a odškrtávat. Holt léta přibývají a skleróza stává se býti naší věrnou blízkou přítelkyní Po neděli ještě na půl týdne do práce a ve středu tradááá, pojede se !!!
To jsme si to ale malovali moc na růžovo ... Jen pár dnů před odjezdem nás po ránu znervónělo zvláštní poštěkávání našeho spratečka Cikíska Na podzim mu bude už 16 let, špatně slyší a vidí, tak se někdy se stane, že se nám zamotá v zahradě, nebo občas i doma a někdy i volá o pomoc. Tohle však bylo jiné ... Ciko jakoby nás vůbec nepoznával, při chůzi se motal, poštěkával a byl zjevně ztracen někde daleko ve svém světě. Věděli jsme, že je zle ! Vše muselo v tu chvíli stranou a jelikož jsme nebyli na chaloupce, ale za prací v přerovském bytě, vyrazili jsme bleskově k našemu místnímu "náhradnímu" veterináři. Ten na nás po telefonickém avízu už čekal a ihned se nás ujal. Cika vyšetřil a naše podezření se potvrdilo ... cévní mozková příhoda a opravdu vážný stav s nejasnou prognózou  Samozřejmě jsme chtěli zkusit vše, co je možné, Ciko byl tedy hospitalizován, byly mu nasazeny potřebné léky a nezbývalo, než čekat ... 24 hodin bývá v takových případech kritických. Byla v nás malá dušička a to poslední, nač bychom v tu chvíli pomysleli byl nějaký odjezd kamkoliv, natož takovou dálku až do Dánska. Několikrát během dne, jsme dostávali info, většinou v tom duchu, že stav Cika zatím je zatím beze změn a že je příliš brzo na závěry. Odjeli jsme na chaloupku, neb jsme se museli postarat o zbytek smečky a čekali, neb nic jiného se stejně dělat nedalo. Srdce se nám málem zastavilo, když se k desáté hodině večerní rozezvoněl telefon a na displeji zářilo číslo veterinární kliniky Jaké ale bylo naše překvapení, když nám pan doktor sdělil, že pacient už začal kapánek zlobit, dělá trošičku bugr a chce domů ... a že by mu tam asi bylo lépe !
Smáli jsme se a zároveň nám po tvářích tekly slzy dojetí ... vyhráno ještě samozřejmě nebylo, ale tak skvělé zprávy jsme nečekali Domluvili jsme se, že si pro Cikíska přijedeme hned ráno. A tak taky bylo. Vypravila se pro něho jeho nejmilovanější panička s nejskvělejší chůvičkou Dášenkou a shledání to bylo jako po třiceti letech. Tak moc šťastné a dojemné, to nám věřte Ciko postupně všechny své blízké dvounožce olíbal, nechal se očichat všemi poddanými ze smečky, neb on je šéfík největší, a jakoby se nechumelilo, hlásil se o oběd ! Ty kapačky prý nejsou úplně to ono

Ciko šťastně doma ve svém oblíbeném pelíšku

Ani v tu chvíli nám náš případný odjezd nepřišel na mysl, ale když po prohlídce naše dvorní veterinářka oznámila, že se jí Ciko jeví úplně v pořádku a prohlásila ho za "práce schopna", trochu se nám ta myšlenka začala v hlavě vynořovat ... Definitivně to ale rozsekla až naše nejlepší psí chůva na světě Dášenka, když prohlásila "Koukejte jet, já se o hafany i o Cika ráda postarám. Nemějte strach, od čeho mě přece máte !" A tak se tedy pojedeee ... !!!
V den odjezdu nám počasí příliš nepřálo ... od rána v jednom kuse hustý déšť, který chvílemi přecházel až v liják Ale, jak už bylo psáno, autíčko jsme měli nachystané předem, stačilo jen doplnit potravinové zásoby, nakonec naložit ještě ty správné psíky a mohlo se vyrazit. Vyjížděli jsme později odpoledne, než jsme původně chtěli, ale nevadí ... dnešním cílem bylo stanoveno nocování na odpočívadle poblíž Lipska, tak uvidíme, jak moc to byla smělá myšlenka a zda se nám ji podaří nakonec naplnit Přece jenom je před námi ta nechvalně známá "dé jednička"

Stále nemůžeme uveřit, že jsme opravdu na cestě ...	Prozatím řečeno slovy klasika "Chčije a chčije" ...

Jelo se ale docela dobře, provoz byl přiměřený a dokonce kousek za Vysočinou přestalo i pršet ... co víc si přát Dokonce i průjezd Prahou proběhl až nečekaně hladce Několikrát jsme zastavili, ať už kvůli venčení našich dvou špagetek, odpočinku, protačení kostry, nebo pro zakoupení potřebného životabudiče zvaného káva, nedaleko Ústí nad Labem jsme pak slupli večeři ... a ani jsme se nenadáli, byla tu hranice s Německem. Tak jsme zamávali naší milé České republice a s chutí se vrhli za poznáním "cizích světů" Uteklo to a my jsme skutečně po desáté večer zakotvili u Lipska na osvědčeném "rastplatzu". Za sebou jsme nechali poctivě ujetých přes 400 kilometrů, nezbývalo tedy než vyčurat, vyvenčit umejt a spát ...
Ráno nás přivítalo téměř jasnou oblohou, slunko se na nás shora smálo a byl hned tak o důvod víc k dobré náladě Posnídali jsme skvělý štrůdl od naší psí chůvičky, probrali se hrnkem dobré kávy ... samozřejmě nejdříve jsme obstarali vše kolem hafanů ... a pak už hurá na cestu, ještě jí máme před sebou vážně pořádnou porci

Ráno nás v Lipsku uvítal krásný slunečný den	Tenhle bydlík nás velmi zaujal ... verze 4 x 4 Cross
A zde již obědová zastávka ... v pozadí takměř všudypřítomný vrtulník	Všichni spokojení s plnými bříšky chytáme tolik potřebné "déčko"
Barevné elektronické záchodky ... trochu jsme se báli, aby nás to pustilo ven	Siesta ... hafani spí, panda si čte a páneček brousí kolem a všichni zdá se spokojeni

Cesta Německem probíhala celkem hladce, zádrhel byl pouze asi na dvaceti kilometrech kolem Hannoveru a trochu ještě při průjezdu rozkopaným úsekem dálnice při průjezdu Hamburkem. Ale to jsou, s ohledem na celkově ujetou vzdálenost, docela prkotiny Bylo čím dál jasnější, že další noc strávíme nejspíše už v Dánsku ... a taky že jo, k večeru jsme překročili další státní hranici ! A nebýt cedule, možná bychom si toho ani nevšimli

Tady máme jasný důkaz ... skutečně vjíždíme do Dánska	Krásný západ slunce ... toho špinavého okna si nevšímejte
Nevšední rozcestník ... pánečci vpravo, hafani vlevo	Quido výlety miluje, hlavně ty výstavní ... prostě pohodička !

Ale pro tento den už toho bylo vážně dost ... tak dobrou noc vespolek

Přiznáváme, že ráno jsme si trochu přispali Už nám na dnešek nezbývá tak velká porce kilometrů, tak jsme si to, koneckonců, mohli i dovolit Naše cesta vedla nejprve do blízkého marketu, který jsme si předem "vygooglili", neb bylo třeba trošičku doplnit zásoby potravin ... zejména pečiva. Na velké nakupování to stejně pro nás moc není, neb v Dánsku je přibližně třikrát dráž, než u nás doma. A to ve zbytku Skandinávie je to prý ještě drsnější v tomto směru

Odjezd z našeho prvního dánského nocležiště ... na vlajky si tu zjevně potrpí

Místní nevelký supermarket ... hurá pro čerstvé zásoby !	Ten pejsek v logu nás pobavil ... jsme tu asi správně

Popojeli jsme a našli si příjemné místo na oběd ... a zjevně nejsme sami, komu se to tady zalíbilo Dánové asi rádi hodují na čerstvém vzduchu, neb se to tu hemží skoro na každém rohu lavičkami se stolky a tato místa jsou skutečně dosti využívána

Obytných autíček se na naší obědové dánské zastávce sjelo vážně dost	"Pár" reklamních prospektů zdarma poblíž toalet ... přišlo nám to skoro, jako si odskočit v knihkupectví

Každá cesta má svůj cíl a i my jsme pozdě odpoledne pátečního dne před naším výstavním víkendem dorazili na "místo činu", tj. do dánského Herningu na místní výstaviště Navigace nás skvěle a neomylně navedla k vjezdu do kempu pro karavany a obytná auta a personál nás nasměroval na naše parkovací místo. Jenže ouha ... náš "parkplatz" se nacházel na poměrně čerstvě posekané zadní louce a kolem bylo plno voňavého sena. To by ani ničemu nevadilo, jen kdyby náš páneček nebyl alergik ... a tak začal hned po chvíli pobytu mluvit srandovním nosovým hlasem a k tomu třaskavě kýchat. Tak toto bohužel nepůjde Odchytili jsme si jednoho z kompetentních, který kolem projížděl na elektrickém golfovém vozítku, a pokusili jsme se vysvětlit problém. Ihned nám porozuměl a nabídl řešení, sláva ! Mohli jsme se přestěhovat jinam. Nové místo sice bylo na štěrkové ploše, ale mělo, krom nealergického prostředí, ještě jeden nepominutelný bonus ... bylo o notný kus blíže samotnému výstavišti, a to ráno jistě oceníme, až povlečeme za sebou ten náš pojízdný cirkus na kolečkách !
Rádi bychom na tomto místě ještě trochu zmínili zázemí, které pro nás "campery" pořadatelé přichystali ... Všude bylo čisto, a to i při našem příjezdu, kdy už Evropská výstava dva dny probíhala. Nedaleko byly vždy toalety a na dvou místech v dostatečném množství, aby se netvořily fronty, byly také sprchy Sprchy byly prima, jen páneček je po své první návštěvě nazval "tlakovou myčkou" ... voda byla nastavená na stabilní, spíše vyšší teplotu a pouštěla se nikoliv kohoutkem, nebo pákou, ale stisknutím tlačítka. Následoval prudký proud vody, který se stejnou intenzitou tryskal po předem někým nastavený časový interval a po tuto dobu před ním nebylo fakticky úniku ! Prostě takové masážní tryska bez možnosti jakékoliv regulace

Kemp pro karavany při EDS 2023 ... naše domovská adresa pro následující víkend	A tady jsme měli původně parkovat ... panda se pokusila rukama shrabat seno v okolí, ale bylo ho příliš mnoho
A tak jsme se se svolením pořadatelů přestěhovali ... a je to vpravdě lepší adresa blíže "centru dění" !	Na předchozí fotce můžete vidět naše "malé" sousedy ... nu a tady máte pro změnu ty opravdu "velké"
Bellčina nejoblíbenější činnost ... tulendo s milovanou paničkou	Na obchůzce areálem jsme nacházeli pohledná místa
Nebo třeba tady zase jiná chaloupka ... všude tu bylo čisto a uklizeno	Nu a zde zázemí více než důležité ... černá budova WC a bílá sprchy

Večer už jsme jen odpočívali a těšili se na Evropskou výstavu 2023, která nás čekala již následující den. Trochu jsme studovali online katalog, s kým že se to vlastně potkáme a utkáme ... Bellča má v králičích veteránkách jednu soupeřku, zatímco ve třídě šamiónů u trpasličích dlouhosrstých psů je přihlášeno ... a teď se podržte ... 17 jedinců ze široka daleka !!! To se tedy máme my a hlavně pan rozhodčí nač těšit No nic, vyvenčíno je, ještě mrkneme na detektivku na tabletu a spát. Ráno poměrně brzy vstáváme a musíme být na ten důležitý den fit
Vyspali jsme se moc dobře a vypadá to, že i Bellča s Quidečkem byli řádně odpočatí. Tak naložíme po snídani všechno potřebné na ten náš výstavní vozíček a stoleček v jednom, nakonec nalodíme i ty dvě naše výstavní želízka a už hurá s tím naším pojízdným cirkusem směr výstavní areál, pro nás dnes hala D
Pokud jde o první dojmy, tak sice nutno říct, že kdo je zvyklý u podobných velkých výstav na spoustu toho "lesku a pozlátka", ten mohl být trochu zklamaný. Vše bylo nachystáno, jak bychom to jednoduše popsali, tak "účelně a prakticky" Ale my po mnoha zkušenostech už dobře víme, co je na takových akcích nejdůležitější. Je to zvládnutá organizace a tady nemůžeme od samého počátku pořadatelům nic vytknout. Vždy informovaní lidé, ochotní poradit a pomoci, nikde nic nevázlo, vše šlo podle plánu Bez nějakého bloudění jsme brzy zaparkovali u našeho výstavního kruhu číslo 30, potrénovali jsme zlehka a pak už jsme jen sledovali cvrkot kolem, jak se vystavovatelé pomalu sjížděli a scházeli ... neb my "Hujerovi" jsme opět dorazili mezi prvními Teda sledovala zpočátku spíš panda se špagetkama, protože páneček se šel tradičně pocourat kolem, aby prý jako objevil kde, co a jak A pak odbyla devátá hodina a show mohla začít. A jak to všechno vlastně šlo vám asi více napoví následující obrázky, tak mrkněte

Logo EDS 2023

Boční vstup na výstaviště z našeho směru ... žádné velké fronty se zde netvořily ani ve špičce

Naše vzácná kamarádka Ella z Varšavy se svým odchovem Geogiosem Lizus Maksimus	... pan rozhočí o Georgiusovi prohlásil, že menšího králičího psíka nikdy neviděl, holt 2,9 kg živé váhy
Šeptanda před výkonem mezi Bellinkou a pandou ... prý takové ty "ženské tajnosti"	Jdeme na to ... hurá do výstavního kruhu !
Pěkně podrobně prohmatat na stolečku ... Bellča se chovala způsobně	A pěkně ťapeme dokolečka dokola ... levá pravá, přední zadní
Zde už máme vítěze mezi králičími dlouhánky ... vlevo červený psík BOB; vpravo merle fenka BOS	Quidečkova tradiční porada před nástupem do ringu ... bere to dycinky velmi vážně
Stál jako panenka ... i když ho kapku sem tam rozptylovaly voňavé kapičky na koberci od háravé fenky	Tak toto je pouze třída šampionů mezi trpasličími psy ... a to ještě dva na obrázku chybí
Na stolečku jsme s Quidem také ostudu rozhodně neudělali	A ještě jedna postojovka ... moc to tomu našemu klukovi slušelo
Polský elegantní fešák Winner s naší kamarádkou Ewou	A zde český zástupce Cappuccinek s milovanou paničkou Klárou
Emoce po výběru nejkrásnějšího dospělého trpasličího dlouhosrstého psa	A zde probíhá volba nejkrásnější dlouhosrsté trpasličí fenky
Sbírka kokard u našeho výstavního ringu pro tento den	A zasloužený odpočinek v našem "ležení" po výkonu

Nejkrásnější veterán a BOV trpasličích dlouhánů EDS 2023	Nejkrásnější fena a BOS trpasličích dlouhánů EDS 2023	Nejkrásnější pes a BOB trpasličích dlouhánů EDS 2023

Sladká odměna od kamarádky Elly v podobě originálních polských karamelek, které naše panda miluje ... prostě "krowky" speciální edice její chovatelské stanice "Lizus Maksimus"

Tak jste to viděli ... alespoň na obrázcích Spatřili jsme spoustu miniaturních dlouhosrstých jezevčíků, které jsme dosud nikde nepotkali. Povětšinou se jednalo o psíky ze severu Evropy, jak jsme ostatně předpokládali a těšili se na to Byť by se mohlo někomu zdát, že nic moc k vidění nebylo, neb takových těch "wow jedinců" příliš k posouzení nenastoupilo, nutno však říci, že celková úroveň byla více než slušná. Hlavně byly k vidění v mnoha případech silné pěkné kostry a také velmi slušný pohyb, a to není v žádném případě málo  Naprosto nás uchvátil veterán pes, který zaslouženě nakonec získal titul nejlepšího veterána a který svým svižným ladným dokonalým pohybem trumfl úplně všechny špagetky, co jsme ten den mohli spatřit ! Posuzování probíhalo korektně a ani my jsme neodcházeli nespokojení ...

Isabella ze Stoupovy chaloupky - králičí ráz, třída veteránů - Výborná 2
Luna Caprese Quello Charme di Moi - trpasličí ráz, třída šampionů - Výborná
rozhodčí: Tino Pehar (Chorvatsko)

Už jsme to v minulosti psali mnohokrát, ale získat výbornou na takovéto velké výstavě není samo sebou a je to nemalý úspěch ... tak to alespoň my cítíme Některé postupy posuzování v Dánsku jsou poněkud odlišné od toho, nač jsme u nás zvyklí a někdy jsme byli docela dost zmatení, kdo všechno a proč je v tu danou chvíli do kruhu povolán ... ale nutno vyzdvihnout práci fundované vedoucí kruhu, která i přes svůj pokročilý věk vládla v ringu rukou pevnou a znalou věci, navíc s neutuchající obdivuhodnou energií
Mezi vystavujícími bylo i několik dalších zástupců z České republiky a v žádném případě jsme se zde jako "národní reprezentace" neztratili ! Setkali jsme se s mnoha přáteli ze všech koutů Evropy. Na tomto místě bychom rádi vyzdvihli vzácné setkání s dánským přítelem Kimem Rydahlem a konečně jsme měli možnost osobně poznat i jeho milou manželku Lisbeth ... bylo to moc milé, přátelé, děkujeme

Kim a Lisbeth ... naši vzácní dánští přátelé

 U výstavního kruhu bylo hotovo, sbalili jsme proto saky paky a přesunuli se s hafany k našemu domečku na kolečkách "Hrošíkovi" Tam jsme oba výstavňáky nakrmili, vyvenčili, uložili k odpočinku a my dva dvounožci jsme se vydali zpět na výstaviště najít výstavní kancelář pro zapsání výsledků do průkazů původu, následně si ulovit něco k obědu a nakonec se usadit na tribuně a sledovat závěrečné soutěže třetího dne Evropské výstavy psů všech plemen 2023
Výsledky nám zapsali bez potíží a dle všude vyvěšených plánků jsme se jali hledat nějakou tu restauraci. Nejprve jsme našli jednu rezervovanou pouze pro rozhodčí, ale nakonec vzadu za poslední halou byla jedna šikovná i pro nás vystavovatele. Sice cestou bylo také několik stánků s rychlým občerstvením, my jsme ale zkusili pohledat něco lepšího a klidnějšího a vyplatilo se ! Zmíněná restaurace fungovala formou bufetu, kdy po zaplacení pevné částky na osobu mohl člověk ochutnat od všeho ... a že bylo co ochutnávat Několik studených předkrmů, teplá kuchyně s několika přílohami, zelenina a nakonec originální desertíky, a to včetně nápojů studených i teplých ! Prostě lahoda a všechno, co jsme okusili, bylo famózní , mňam !!!

Všechno to byla veliká dobrota ... ještě teď se olizujeme, mňam

Jakmile jsme se dosyta namlsali, vyrazili jsme s plnými spokojenými bříšky na tribunu v hale M, kde již probíhali závěrečné soutěže sobotního výstavního dne Ačkoliv jsme měli obavy, nakonec jsme se pohodlně usadili na poměrně pěkná místa s dostatečným výhledem. Neviděli jsme vše úplně od začátku, ale to podstatné ... samořejmě špagetky ... jsme neprošvihli Ani toto odpolední výstavní vyvrcholení  nebylo nijak pompézní, ale určitě bylo důstojné a dobře organizačně zvládnuté. Obdivovali jsme krásné psíky, fandili jsme a uteklo to jako voda ... bylo to moc fajn

Vvhrazená tribuna pro rozhodčí a VIP hosty EDS 2023	I mezi nejkrásnější chovatelské skupiny se probojovaly špagetky
Čtyři nejkrásnější mladí jezevčíci EDS Herning 2023	A už nastupují dospělí vítězové plemen FCI skupiny IV.

I vozíčkář se může probojovat do závěrečného ringu	Fotograf se zajímavou hračkou pro upoutání pozornosti psíků	Defilé těch nej jezevčíků s titulem BOB letošní Evropské výstavy

A je rozhodnuto ... toto je čtveřice těch top zástupců IV. skupiny FCI - jezevčíci ... všem z  celého srdce upřímně gratulujeme

Po náročném, ale vskutku naplněném dni následoval, tedy krom běžných povinností a starostí kolem hafanů, už jen zasloužený odpočinek Jak už jsme psali na začátku tohoto vyprávění, takhle daleko na sever jsme se vydali úplně poprvé a i když dánské město Herning se nachází poze cca 200 kilometrů od hranic s Německem, fascinovalo nás, o kolik delší podíl denního světla tu v tuto dobu mají ... ještě před jedenáctou hodinou večerní bylo docela dobře vidět, jak můžete sami posoudit na dvou následujících obrázcích

Druhý den v neděli nás v Herningu čekala ještě účast na mezinárodní výstavě Agria winner show 2023 Tudíž ráno vstávat a přesunout se včas na výstaviště, tentokráte do haly C. Naši dva jezevčí výstavňáci byli přihlášeni do stejných tříd jako včera, tj. Belča do veteránů a Quido do šampionů. Špagetek bylo na tuto výstavu přihlášeno o něco méně než na EDS ... někteří soupeři holt musel už vyrazit na dlouhou cestu k domovu ... konkurence však byla opět velmi slušná Začínalo se králičími dlouhánky, Isabellka si to tak odbyla celkem brzy, poté byli posuzování dlouhosrstí standardi, tudíž byl čas na dobrou kávičku, a nakonec došla řada na trpaslíky, tedy i na Quida Jak se těm našim dvěma dařilo mrkněte níže ...

Isabella ze Stoupovy chaloupky - králičí ráz, třída veteránů - Výborná 2
Luna Caprese Quello Charme di Moi - trpasličí ráz, třída šampionů - Výborná
rozhodčí: MVDr. Bojan Matakovič (Chorvatsko)

Ano, nemáte vidiny ani to není "fata morgana" ... výsledky  máme naprosto totožné, jako v sobotu na Evropské Máme radost, odcházeli jsme opět spokojeni a děkujeme všem milým, jezevčíky stejně "potrefeným" lidičkám kolem našeho kruhu za bezvadnou společnost ... bylo nám fajn

Opět "na značkách" ... za chvíli to vypukne	A jedeme z kopce ... první šla Isabellka	Baví jí to  zjevně ... prý je to "happy girl"

Fakt máme pocit, že si po těch letech ve veteránech výstavy užívá mnohem více	A tady již ti nejlepší v králíkách ... pes BOB vlevo a fena BOS vpravo, stejní jako včera
Stylový stánek s kávou ... životabudič !	Byl zde i rehabilitační koutek pro hafany, paráda !

Pan masér je dobrý typ vikinga, viďte ?	Ve volných chvílích jsme si poklábosili i s přáteli z Česka	A zasloužené Bellčino tulendo mazlendo ... je prostě blažená
Tradiční Quidova "válečná porada"	Pak už šup do ringu a postoj !	A hup na stoleček a ukázat se

Chvíle napětí jak nás pan rozhodčí ohodnotí ... ale to už vlastně dobře víte, čtete-li pozorně	A na závěr dva nejlepší trpaslíci ... psa BOBa máme vlevo a fenu BOSe vpravo

A tak nezbývá než opět všechno naložit na vozíček a zopáknout si tak trochu včerejší scénář  ... hafany nakrmit, vyvenčit a uložit do camperu, dojít zapsat výsledky a ještě jednou navštívit tu prima malou výstavní restauraci, kde nám tak chutnalo Nu a nakonec ještě pobrouzdat po stáncích a něco málo nakoupit pro tu naši stoupovskou jezevčí bandu, aby nás po návratu domů nepomluvili

Další svělý oběd ... či spíše hostina	Stánek s památečními kokardami
Fronta u fotografického koutku ... hemžilo se to tu hafany všech barev a velikostí	Naše panička se rozhlíží co by zde bylo pěkného nebo dobrého pro jezevčouny ke koupi
Technické zázemí u závěrečného ringu	Stánky s očerstvením na "promenádě"

Italská výtvarnice a autorka originálních výrobků Design karikatur psích plemen na dekorativních poštářcích A psí masážní vany a další vychytávky ... prostě regulérní welness

Tak a je to ! Výstavní část naší výpravy na sever  je tímto definitivně za námi. Jako takovou pomyslnou tečku níže můžete vidět čtyři diplómy těch našich jezevčích zlatíček Ty jsme si tedy vytiskli sami až doma, neb žijeme čím dál více v online světě, ale nevadí ... aspoň že na památku nějaké to lejstro stále ještě je

EDS 2023 ... Isabellka	Agria winner 2023 ... Isabellka
Agria winner 2023 ... Quido	EDS 2023 ... Quido

Teď nezbývá než vše naskládat zpět na palubu bydlíku, řádně upevnit, nakonec ještě zaskočit do sprch, zamávat místnímu camperovému parkovišti a hurá na cestu Bydlelo se nám tu tuze moc dobře ... spousta prostoru kolem aut, spousta vhodných ploch k venčení, bezvadný ochotný personál a super zázemí. Na tuto výstavu celkově budeme moc rádi vzpomínat, děkujeme všem pořadatelům za bezchybnou organizaci

Zamáváme výstavnímu kempu, který byl adresou našeho přechodného pobyt po uplynulé dva dny a vyrážíme za poznáním

Ale přímo domů se ještě nejede Pohroužili jsme se do map na internetu a zajedeme se určitě podívat na moře ... moc se na to těšíme Naším cílem je nedaleké městečko Ringkøbing. Tak šup, jedeme, ať už jsme tam ! 

U moře bylo krásně Jinak, než na jihu, to už jsme měli mořnost vidět hodněkrát ... tohle severní moře více připomíná ohromný rybník nebo jezero s úzkou písečnou pláží a bujnou vegetací kolem Raději jme trošku ochutnali, aby bylo jasno a bylo to skutečně slané ! Prostě úplně jiná atmoshéra, než jsme dosud u "velké louže" zažili, ale také moc fajn Strávili jsme tu pár podvečerních hodin, užili jsme si to myslím všichni čtyři bezvadně, ale pak už jsme museli popojet zase dál.
Rádi bychom ještě za světla našli nějaké pěkné příjemné místo na noční parkování ... naštěstí je takových míst v Dánsku poměrně hodně a jsou značeny dopravní značkou, které důvěrně přezdíváme "lavička v lese"

"Tak už nech toho focení a pojď se navečeřet"	Povedlo se nám to noční parkování jen co je pravda
A tady už ranní venčení ... nocovalo se moc fajn	"My si na tom sluníčku ještě chvilku zdřímnem, pánečku"

V Dánsku nám bylo moc dobře a ještě bychom rádi pobyli, ale cesta domů dlouhá a pokud se nechceme později hnát, jako o život, je nejvyšší čas se pomalu vydat směrem k domovině A tak jsme kolem poledne opět v Německu a míříme k přístavnímu městu Hamburk. To jen okrajově projíždíme, ale přece jen jsme cestou na sever krátce zahlédly obrovské jeřáby, kterak nakládají a vykládají ty ohromné kontejnerové lodě ! Zkusili jsme tedy cestou zpět cvaknout alespoň pár momentek za jízdy z kabiny našeho Hrošíka a tak se na ně teď můžete níže mrknout

Za Hamburkem už jsme se porozhlíželi po nějaké vhodné zastávce, kde bychom se mohli naobědvat, nakrmit a vyvenčit hafany a panda by si pak chvilku od toho dlouhého řízení mohla odbočinout, zatímco páneček by se šel cournout a rozhýbat trochu zdřevěnělou kostru Podařilo se ... brzy jsme našli velké odpočívadlo s Motelem a restaurací, které splňovalo všechny naše požadavky. Jen šoférka byla natolik unavená, že jsme oběd nás dvounožců odsunuli až po šlofíku a po prochajdě
Na parkovišti pro kamiony parkovalo několik traků s nadměrným nákladem ... s díly pro větrné elektrárny, kterých je v Německu opravdu hodně. Takhle zblízka člověka ohromí, jak obrovské ty větrníky jsou, když dlouhý, předlouhý návěs s tahačem přepravuje pouze jednu jedinou lopatku !!!
Doposud bylo docela pěkně, ale v jednu chvíli se prudce zatáhlo a přihlala se bouřka s takovým lijákem, že jsme si netroufali přeběhnout ani těch pár metrů do restaurace. Byli bychom v tu ránu na kost promočení, museli jsme si tak na jídlo ještě chvíli počkat. Naštěstí oba hafani už byli v tu dobu nakrmení a vyvenčení Úplně pršet nepřestalo, ale nakonec jsme se taky mohli konečně dojít posilnit před další cestou Už bylo na čase ...

Ty lopatky větrných elektráren jsou obrovské ...	... a taky děsně dloooouhééé
Tak nám zase prší, jako na začátku výpravy ... nejspíš už bylo moc dlouho pěkně	Ale alespoň to v našem směru jede ... naproti je nekonečná kolona

Déšť nás doprovázel velkou část odpoledne i večera a cesta byla pro naší šoférku docela dost únavná. Proto, když se počasí konečně umoudřilo, jsme si, ještě před vyhledáním definitivního místa pro dnešní nocleh, vyhlédli celkem zajímavé místo s občerstením a vydali jsme se ulovit kávu a  pokud možno i něco dobrého pro doplnění energie A ačkoliv jsme to málem nestihli, neb se už chystali zavírat, ujala se nás velmi ochotná a trpělivá paní, naservírovala nám kousek jablečného a kousek tvarohového koláče, uvařili jsme si k tomu nezbytnou kávičku a vše jsme pak slupli na čerstvém vzduchu na terase s docela pěkným výhledem do krajiny Moc prima chvíle odpočninku ...

Ráno jsme se probudili do sice podmračeného dne, ale nepršelo a bylo docela příjemně ... tudíž co více si přát, no že jo ? Na řadě byla zastávka v městečku Löbejün, kde bylo v plánu trochu doplnit zásoby na zbytek cesty domů, nakoupit i nějaké drobné dárečky, ale také jsme se zde chtěli trochu projít, neb internet avizoval, že by tu mělo býti i cosi pěkného k vidění To se potvrdilo ... je to roztomilé historické městečko, kde je téměř na každém kroku patrné, že se v okolí už zřejmě hodně dlouho zpět do historie těží krásná žula Zvláštní nám ovšem připadalo , že téměř nikde nebylo ani živáčka. Nepotkat jednu malou svatbu a kdyby neprojelo kolem občas nějaké auto, mohl by člověk snadno nabýt dojmu, že jme narazili na město duchů !

Podle předpovědi se na nás řítily vydatné deště a vše nasvědčovalo tomu, že pršet skutečně bude. Žádné další velké plány jsme už proto nedělali a neomylně jsme směřovali zpět k naší krásné české kotlince Pravděpodobně nás ještě čeká jeden nocleh cestou, ale to už bude jistě v domovině Cesta docela ubíhala, kolony sem tam byly, ale naštěstí jich bylo pomálu a nebyly nijak úmorně dlouhé, a tak jsme k večeru přejeli hranice Německa a před námi se otevřely výhledy na magickou krajinu Českého Středohoří ... to se prostě nikdá neokouká Zastavili jsme na jedné benzínce z odpočívadlem na večeři a trochu jsme se i kochali okolím, to přiznáváme Už jsme se domů vážně těšili ...

Návrat ale tak jednoduchý a idylický být nejspíš neměl ... Ale nebojte se, nic tragicky vážného nás na závěr nepotkalo, spíše nepříjemnost. Když jsme později večer začali hledat na odpočívadlech nějaké vhodné místečko pro noční zaparkování, zhrozili jsme se počtu stojících kamionů, které zabíraly snad každičké volné místo. A to bez ohledu na skutečnost, zda bylo určeno pro náklaďáky, osobní automobily nebo třeba i pro invalidy ... prostě stály, kluci kamioňácký,všade, kde to jen trochu šlo, a to i na místech značně nebezpečných
Je fakt, že v tomto směru jsme jaksi zaspali dobu a oproti okolním státům je parkovacích možností kolem dálnic u nás tedy o mnoho méně ... to je nutno říci. Ale člověka ten počet obřích náklaďáků stejně až děsí, ufff !!!
Již jsme podléhali téměř zoufalství a beznaději a vymýšleli nějaký náhradní plán, neb panda, jako šofér, už byla hodně unavená, když se na nás přece jenom usmál kousek štěstí a díky příčným retardérem dělenému stání jsme na jednom odpočívadle objevili volné místečko akorát tak pro nás, hurá ! Tak šupky vyvenčit a na kutě ... už to nemáme daleko a zítra konečně dorazíme domů do Stoupovy chaloupky

Toto nás už v předvečer mělo kapku varovat, co nás asi stran kamiónů čeká ...	Věřte nebo ne, tohle už je ráno oproti noci docela prázdné parkoviště ...
Díky tomuto dělícímu retardéru vpravo na vozovce jsme měli kde zaparkovat ... tirák se sem naštěstí nevešel	Tento trávník byl samá díra a tak měl Quido o zábavu postaráno ... nakukoval zvědavě, jestli je jako někdo doma

Vyspinkáno, nasnídáno, vyvenčeno a tak hurá domů !!! Už nás tam netrpělivě čekají a i my se na všechny stoupíky moc těšíme Cestou jsme si ještě dali, pro nás tak trochu už tradiční, závěrečnou gulášovou polévku a pak už jen spolykat posledních pár dobrodružných kilometrů

Vítání to bylo velkolepé Spousta vrtění ocásků, hemžení, kňučení a štěkání ... jak už v "psích domečcích", jako je ta naše chajdaloupka, bývá Co říci na závěr ? Snad jen bylo to krásné a bylo toho dost Velká spousta zážitků a milých setkání, najeto bez mála 2 500 kilometrů, budeme z toho všeho jistě čerpat ještě velmi dlouho Ale jak se známe, přijde chvíle, kdy zase dostanem chuť si obout ty toulavý boty a vyrazit ... na nějakou tu chvíli jsme ale určitě uspokojeni

Kdo dočetl a doprohlížel až sem do samotného konce, přátelé a kamarádi, tomu patří náš dík a náš  neskonalý obdiv ... bylo to tentokrát kapánek delší, uznáváme Mějte se všichni moc fajn a zachovejte nám přízeň
My se jdeme snažit pomalu opět vplout do těch radostí a starostí běžných dní ... jo a pokud máte starost o Cikíska, tak všem vzkazuje, že je v poho a užívá si rozmazlování a zvýšené péče plnými doušky  Tak ahoj a zase někdy ...