... aneb jak vášniví cestovatelé  Ciko a Bohoušek objevovali horskou nádheru  

Ahoj všichni !  Tak se hlásím, jak jsem slíbil a chtěl bych Vám tu vyštěkat všechno o naší poslední výpravě "za hranice všedních dnů" ... prostě o našem nedávným vejletu, který jsem absolvoval s mým věrným parťákem Bohoušem, se kterým už skoro tvoříme jednu z těch slavných cestovatelských dvojic Ale je třeba začít hezky pěkně od začátku ...

Takoví naši jezevčí Hanzelka a Zikmund ... tedy přesněji řečeno Bohoušek a Cikísek

 
Všichni jsme teď prožívali docela dlouhé období, kdy jsme museli být zalezlí doma ve svých boudičkách a jeden skoro ani nemohl vystrčit ven čenich ... a když už náhodou jo, musel ho mít zakrytý nějakým tím náhubkem. Což o to, nám pejskům se tohle stávalo někdy už i dřív, ale teď najednou běhali s těmi náhubky, považte, i naši dvounožci !!!  A to se za ty svoje můžu bez zaváhání zaručit, že teda jako fáááákt nekouškou ... packu na to Nicméně za to mohl nějaký "korunavirus", či jak tomu říkají, a museli jsme proto trávit čas jen pěkně pospolu v úzkém kruhu rodinném  Ne, že bych si snad stěžoval .... mám moc rád, když jsou páneččci pěkně s náma špagetkama doma a můžeme si tak kdykoliv vzpomenout a vyžadovat mazlící chvilku ... To je naprosto bájo !  Ale přece jen už nás po tak dlouhé době začínali svrbět tlapky a pánečci začali každou chvíli pokukovat do kouta po toulavých botách a potajmu je zlehounka oprašovat 
Vytušil jsem příležitost a kul jsem želízko dokud bylo žhavé  Meldoval jsem, že Bohumil měl nedávno ty kulatiny a že by si k nim zasloužil ještě nějakej ten dárek a proč ne třeba nějakej ten vejlet, no ne ... ?  Ani mi to nedalo moc práce, přiznávám ... pánečci byli tomuto mému nápadu podezřele nakloněni, až je podezřívám, že potajmu kuli stejné pikle  A tak jsme začali rozvíjet myšlenku, kdy a kam bychom se tedy mohli tentokráte vypravit ... Ještě to mělo nějaká ta úskalí, neb se ukázalo, že naši dvounožci si musí dát do pořádku nějaké očkování. Měli v tom asi nepořádek, nebo co ... prý proti nějakýmu koronavíru, nebo jakýmu jinýmu víru  My s Bohouškem máme očkování dycinky v naprostým pořádku, tudíž pokud šlo o nás, byli jsme duševně i fyzicky připraveni vyrazit !
První naše cestovní myšlenky vedly do naší milované Itálie, kam tuze moc rádi jezdíme, ale ukázalo se bohužel, že z nějakého důvodu tam o nás zatím ještě ouplně moc nestojí. Musel tedy přijít na řadu jiný plán ... I tu panda přišla s myšlenkou, že bychom mohli vyrazit do sousedního Rakouska. Je tam krásně a máme tam ke všemu navíc hned dvě Stoupovské odchovanky, konkrétně Nixii a Quinnii ze Stoupovy chaloupky, které bychom při té příležitosti mohli zkontrolovat ...

Nixie ze Stoupovy chaloupky po příjezdu do nového domova	A Quinnie ze Stoupovy chaloupky chvíli před odjezdem za novou rodinkou

Zpočátku jsme s mým spolucestovatelem Bohumilem byli k této "destinaci" kapku nedůvěřiví ... dalo by se říct, že až malinko zklamaní, ale pak v jednu chvíli zaznělo pro mne tak trochu už  povědomé výrazivo, jako kupříkladu "Wiener Schnitzel" nebo "topfenstrudel" ( Cikískova poznámka na okraj ... tradiční "apfelstrudel" já totiž tuze moc nerad ). No prostě po zaznění těchto voňavých slůvek jsme se teprve začali opravdově těšit, neb gastronomická složká má při našich objevitelských cestách stěžejní význam !  A tak bylo vše dohodnuto, i termín v kalendáři zaškrtnut a mohlo se pomaloučku, polehoučku začít balit Po zimní a následné nucené covidové pauze bylo třeba řádně překontrolovat, oprášit a napakovat náš domek na čtyřech kolech ... naše "expediční vozidlo

Baterie dobité, nádrž na vodu napuštěna, palubní záchodek vypuštěn ...	... a garáž našeho obytného expedičního vozidla už je téměř naplněna vším potřebným

 Vozítko vypadalo po všech směrech v pořádku a jistě se už taky  nemůže dočkat, až vyrazí opět na cesty" za novým dobrodružstvím ! Ale před vytouženým termínem odjezdu se toho nakupilo nějak mnoho najednou, náš život byl v tom čase dosti hektický ... až to chvílemi vypadalo, že snad ani žádný výlet být nemá  Ale klaplo to !!! Některé věci jsme sice dochystávali doslova na poslední chvilku, ale pak přišel vytoužený den "D" a hodina "H" a konečně jsme jednoho letního večera  vyrazili slavnostně na cestu !!!  Pánečci kapku nervózní, jestli v tom shonu a po tak dlouhé "kemperské" pauze něco důležitého nezapomněli, ale my dva zkušení cestovatelé B & C jsme byli naprosto v klidu, protože zastáváme názor, že co nemáme, to nepotřebujeme ... a navíc důvěřujeme těm dvěma dvounožcům, že nás ve štychu fááákt nenechají
Jelo se dobře. Před hranicema jsme se ještě zastavili, jako již tradičně, na jedné malé benzínce u Mikulova, načepovali jsme do obytňáčku plnou nádrž a pánečci si zašli koupit každý velké kafčo a něco malého na zub  Obsluha čerpačky byla ráda, že naše autečko a nás vidí ... prý si docela nedávno s kolegyněma říkali, že HROŠÍK tudy letos ještě nejel. A ejhle, už je tu !  Paní u pokladny z toho měla upřímnou radost, zjevně jsme jí zpříjemnili před zavíračkou konec pracovní směny a upřímně řečeno i nás moc potěšilo, jak jsme "slavní"

Tak ahóóój, Stoupovko !!! My už jedemééé ... ! Znáte to, aby mohlo bejt vítání, musí být nejprv loučení	A tady už tradiční poslední tankovací a kávová zastávka před překročením hranic

No a pak už jen kousek ... přejet hranice, kde se žádná kontrola nekonala ... a hurááá, jsme v cizině !!!
Jo, a kam že jsme se to konkrétně vlastně vydali ... ?  Inu každá cesta má mít svůj cíl a každý správný cestovatel potřebuje mapu !  Tudíž cílem naší cesty má být krásné rakouské městečko Zell am See, kde našla svůj domov Quinnie ze Stoupovy chaloupky, a později také nedaleký Salzburg, v jehož blízkosti přebývá Nixie ze Stoupovy chaloupky  A níže důkaz místo slibů ... ta nutná součást výbavy správného cestovatele, pořádná mapa ! 

Poněvadž bylo horko, vyjížděli jsme z naší chajdaloupky až po naší i člověčí večeři a jeli jsme ještě poměrně dlouho po setmění, dokud se vzduch neochladil nastupující nocí a nehrozilo nám tak tím pádem v našem autíčku přehřátí organismu. Když tedy přišla ta chvíle, zaparkovali jsme na jednom z našich oblíbených rakouských odpočívadel, vyvenčili jsme celičkou posádku, tj. sebe i pánečky a zalezli jsme do svých pelíšků ... uááá, dobrou ! 
I když dobrou ... my s Bohoušem jsme samozřejmě hned zavřeli očka, abychom jako správní cestovatelé nabrali síly na další den, ale panda s pánečkem ještě v posteli koukali na nějakou dedektivku, či co. Ale pak jsem zabručel, aby už jako ráčili jít taky do hajan, tak poslechli a konečně zhasli
Ráno nás probudil krásný letní den, kdy sluneční paprsky nakukovaly do oken našeho pojízdného obydlí a šimraly nás na čenichu  Tak vstávat, vyvenčit, nasnídat se, protáhnout a hurá na cestu ! Samozřejmě jsme při tom venčení a protahování  ještě řádně omrkli, kdeže jsme to vlastně nocovali ... večer na to už nebylo pořádně vidět a navíc už jsme byli moc unavení. A dobrý místečko to bylo, jen co je pravda

Jó, třešně zrály, zrovna třešně zrály ... !!!

I prima prolejzačky tu měli a lavičky a přístřešky a venčící trávníček...	... a zajímavý informační cedule, kterým jsme teda s Bohušem nerozuměli

Cesta ubíhala, kilometry ubývaly a my jsme se kochali okolní krajinou a užívali si, že jsme konečně zase "on the road", už se nám po tom vážně stýskalo Jen jsme si udělali nějakou tu pauzičku ... kratší čurací a jednu delší obědovou. Zastávku na baštu já tuze moc rád a Bohouš většinou taky  Tentokrát to bylo takové "rychlé obžerstvení", nebo jak tomu říkají ... panda vyběhla do přilehlého bufíku a donesla dvě voňavé kulaté housky a v každé plátek čehosi ještě voňavějšího. A já jsem si do slovníku cizích slov zařadil jedno nové oblíbené, a to zní "leberkäse zeml" ! To vám byla vám taková dobroučká, jemňoučká, heboučká a měkoučká sekaná a my jsme s kámem dostali samozřejmě  taky kousek ochutnat 
Mňam, skoro se to v tlamině rozplynulo, a to my starouši, kterým už sem tam nějaký ten zoubek chybí, umíme náležitě ocenit  A jelikož jsme byli asi hodní, nebo co, přišla pak na řadu i sladká tečka v podobě tvarohového závinu "topfenstrudel", no další mňamka veliká  Ale pak už zase pá pá, musíme jet dál ... máme před sebou ještě pěkný kus ...

"Leberkäse zeml" a "topfenstrudel" ... byla to taková rychlá cestovatelská dobrota	Ale teď už vážně musíme vyrazitt zase dál ... moc se těšíme na ty Alpy !

Jak jsme se tak blížili k Salzburgu, začala se krajina nejdříve na obzoru a později přímo kolem nás, vlnit a tvarovat do vytoužených zelených kopečků  Rakousko se nám líbí celé, ale ta horská a podhorská panoramata prostě milujeme ... kochali jsme se, byla to pastva pro oči

Na kopečky jsme se vážně těšili ...	Tyrkysové jezero Mondsee ...

Asi šedesát kilometrů před cílem, přímo u Salzburgu nás navigace vyzve k opuštění dálnice, po chvíli u silnice stojí stavební buňka a u ní ozbrojený policista ... nebo to byl celník ? Ano, je to tak ! Po chvíli totiž míjíme ceduli s nápisem "Deutschland" a zjistíme tak, že jsme momentálně v Německu ! Kapku nás to zaskočilo a po nahlédnutí do mapy zjistíme, že se navigace zřejmě nemýlí a že teď prostě profrčíme takový malý cíp Němec, abychom se opět vrátili do Rakous  Inu, nevadí ... přírodu tu mají stejně pěknou, ta se na hranice neptá. Jen se  v těch místech dostáváme vůbec do první zácpy za celou cestu. Ale jedná se o práce na silnici, kdy je provoz řízen střídavě semafory, tak fičíme asi po půl hodině za překážkou dál. Silnice se klikatí mezi zalesněnými svahy, projíždíme městečka a vesnice s typickou alpsko - bavorskou architekturou, míjíme krásné jezero, když tu navigace požaduje naše odbočení vpravo, nicméně mi zjistíme, že silnička, vedoucí naším směrem, je uzavřená Jsou na ní červenobílé zátarasy se žlutými světly a široko daleko žádné značení objížďky ...  Zkusíme tedy jet dál, ale Eliška, jak důvěrně přezdíváme ženskému navigačnímu hlasu, stále trvá na otočení vozidla a následně na návratu k odbočce, na níž se bohužel odbočit nedá. Zaparkujeme tedy v nejbližší vsi a zkoušíme sami nějak vymyslet jinou alternativu cesty do Zell am See ... Je nám jasné, že "posledních dobrodružných dvacet kilometrů", jak s oblibou říkáme konci našich cest, kdy se často něco nečekaného semele, prostě že těch dobrodružných kilometrů bude dnes o něco více ... Už jsme pochopili, že nám nezbývá než se vrátit do Salzburgu na dálnici a vydat se směrem na Bischofshofen. Znamená to sice zajížďku asi šedesát kilometrů, ale měli bychom skutečně dorazit konečně do Zell am See . Tak nelelkovat a jedééém !

Projíždíme německým městečkem Bad Reichenhall

Minuli jsme překrásné jezero Thumsee	A v bavorské vísce jménem Ristfeucht se obracíme

Známe skokanské můstky v Bischofshofenu

Díky téhle zajížďce je nám jasný, že nestihnem dojet do našeho cílového kempu do 17 hodin a hrozí nám tak, že nám rezervované místo propadne. Posíláme tedy email s vysvětlením našeho cca hodinového zpoždění ... a naštěstí po chvíli dostáváme odpověď, že děkují za zprávu, že jsme i nadále očekáváni a že přejou šťastnou cestu !  Tak dobrý, Bohouši ... budeme mít u jezera kde zaparkovat !  Nicméně dnešní smůla ještě nemá konce a slunečné letní počasí, které nás doprovází od prvních kilometrů, se najednou začne kazit, odkudsi se přivalí šedivá mračna a začne pršet ... A když konečně vjíždíme do cílového Zell am See, prší tak vydatně, že pár set metrů před vjezdem do našeho kempu raději na chvíli zastavíme a modlíme se za to, aby ten déšť brzy ustal 

Řečeno slovy klasika ...	... "chčije a chčije"

A povedlo se !  Asi jsme se modlili opravdu usilovně a po chvíli postupně pršet přestalo. Konečně jsme mohli popojet ten kratičký kousek do cíle a zabivakovat na rezervovaném místečku v kempíku  Však už bylo na čase .. byli jsme za ten den ucestovaní, blížil se čas večeře, takže v bříškách nám začínalo povážlivě kručet a taky už jsme se potřebovali vyvenčit a jak se tak říká  "vypustit nadržky"  Tudíž jsme se věnovali pro dnešek už jen těm praktickým věcem. Jenom náš nezdolný páneček to nevydržel a vypravil se podvečerem prozkoumat okolí našeho "tábora". My tu na něj pěkně počkáme v autečku ... mezi námi, já totiž ty "mokré" procházky po dešti tuze nerad !  Beztak nám to pak ukázal na obrázcích ve foťáku ... a vy se můžete mrknout s námi 

Panda s pánečkem ještě dostali na samotný závěr dne důležitý úkol, a to omrknout místní restauraci zevnitř a tzv. "připravit půdu" pro naši pozdější návštěvu této místní občerstvovny, spojenou samozřejmě s ochutnávkou místních pokrmů  Už se moc těšíme  A abychom "nekupovali zajíce v pytli", donesli nám malý vzoreček na ochutnání už ten večer ... za odměnu, že jsme tak dobře hlídali naši základnu ! 

Zvenčí to vypadá móóóc dobře ...	... a ani zevnitř to není vůbec k zahození

Akvárko s čerstvými pstruhy ... že by došlo na rybku ?

Vyspali jsme se do růžova a za okny karavanu se vyloupl krásný sluníčkový den, tudíž jsme se posilněni vydatnou snídaní vydali na expediční průzkum tentokráte v celé sestavě  Kolem jezera se vinula pohodlná cestička, ťapalo se hezky po rovince, v pravidelných rozestupech se nacházely pohodlné lavičky , takže pohoda ... taková lázeňská procházka to byla  Jen bylo třeba dávat velký pozor na cyklisty, neb paralelně s naší cestičkou vedla frekventovaná cyklostezka, občas se obě komunikace na dřevěněných mostcích sbíhaly v jednu a někteří bikeři šlapou do pedálů opravdu zostra a dosti bezohledně ... uff  Ale k žádné kolizi nakonec naštěstí nedošlo. Dopoledne uteklo jako voda, tlapičky jsme měli docela ucaprtané a tak jsme si po výtečném obědě dopřáli všichni ten luxus v podobě malého šlofíka  Bylo to tak moc fajn, že zíváme, jen si na to vzpomeneme  Inu, než se zase probereme, prohlédněte si pár obrázků z našich předobědových toulek ...

Hlavní správní budova našeho kempíku	Ty lavičky byly fááákt pohodlné .. no nevyužijte to
Moc pěkný domek po Alpou ... tady by se to bydlelo	Kachny ,,, kachny ... všade byly kachny
Tam vzadu za vodou ne v rákosí, ale v jednom bytečku bydlí naše malá Quinnie ze Stoupovy chaloupky	Co dodat .... je tu prostě moc krásně a tohle je navíc těžká romantika, no ne ?

 
V podvečer se pánečci chystali na návštěvu té naší malé treperendy Quinnie ze stoupovy chaloupky , která se odstěhovala zrovinka sem do Zell am See, jak jsme už avizovali  Bylo to pěšky docela daleko a my jsme s Bohoušem přece jen už pánové kapku v letech ... no nebudu vám věšet bulíky na nos, moc se nám nechtělo a tak jsme delegovali k této společenské povinnosti oba naše dvounožce a po nezbytném napojení a vyvenčení jsme my jezevčí kluci šikovní zodpovědně převzali ostrahu našeho mobilního obydlí ... a pokračovali v odpolední chrupce 
Pánečci nás po návratu "domů" něžně vzbudili .. teda aspoň to tvrdějí, i když já jsem samozřejmě na stráži ni jednoho oka nezamhouřil  ... a vyprávěli nám, že je Quinnie celá svoje mamina Isabellka, že je stejně blonďatá a stejně i ukecaná a že se má moc dobře. Doma má všechny omotané kolem tlapky a pěkně udělají vše, co jí na očích vidí. Až je v tomto konání panda kapku musela brzdit  Po nesmělém rozpačitém úvodu setkání se malá "královna" osmělila a bylo vidět, že svoje chovatele poznala, byť vyjádřila obavu z toho, že by jí snad chtěli z jejího nového domova odvézt zpět. Tak jí oba ujišťovali, že když bude hodná holka, že není důvodu, aby se svou dvounohou smečkou nemohla zůstat  Dvě její malé paničky "svatosvatě" slíbily namalovat nějaké pěkné obrázky a spolu s jejich velitelkou, mamkou a paničkou v jedné osobě upekli na zítřek odpoledne společné setkání u jezera, spojené s konzumací dobré kávičky a zmrzliny, tak se moc těšíme ... na tu zmrzku a kafíčko samozřejmě nejvíc !!! 

Vyspali jsme se skvěle a dosyta, počasí nám opět přálo a před námi se otevíral další báječný dovolenkový den 
Tentokrát vás s tím vším, co se od rána až do večera událo, seznámíme formou sbírky okomentovaných obrázků...

Po snídani jsme vyrazili na oblíbenou procházku kolem jezera ... pandu jsme vzali samozřejmě sebou	Je tu krásně ... my kluci v letech si můžeme šlapat pěkně po rovince a od jezera příjemně pofukuje
Je zřejmé, že v létě tu holdují vodním sportům ... jak taky jinak u jezera, no že jo ?	A když už náhodou pobolívají tlapky, není nic jednoduššího, než zabrat pro sebe krásnou pohodlnou lavičku ...
Po prochajdě jsme si odpočinuli a vyrazili jsme ... no hádejte kam !!!	... samozřejmě na oběd a konečně přišla chvíle pro vytoužený "Wiener Schnitzel", mňam !!!
A pověstná "sladká" tečka na závěr dobrého oběda ... tentokráte ledová kávička se šlehačkou ...	I Bohoušek má chuť a doufá, že dostane aspoň trošičku ochutnat ... samo, že dostal
Zajímavý sochařský výtvor se nacházel před kempovou restaurací u cyklostezky ... asi to byl i originální poutač vyzývající k zastávce	Slíbená zmrzlina s malými velitelkami odchovanky Quinnie ... prý byla móóóc dobrá, ale nakonec jí bylo kapku mnoho, jak už to tak s dětmi bývá

Nejmenší a největší paničky malé "královničky" si chladily nožky v jezeře ... ale kdepak je sama Quinnie ???	Na druhém konci růžového vodítka samozřejmě ... zamilovala se do černobílého pejska a velmi
Beatka se chtěla vyfotit na lavce s naším pánečkem ...	Tak my, jezevčí kluci "B & C" jsme se hned cvakli s pandou
Na závěr moc milého setkání jsme dostali krásné obrázky .. duhová srdíčka od Sofinky	A Překrásného jezevčíka od Beatky ... děkujeme moc, holky, udělaly jste nám velkou radost

Byl to dlouhý, ale móóóc prima den, kamarádi ...	... ale už nám zívají tlamky a klíží se nám očka, tak dobrou

A máme před sebou vlastně poslední den v pohodlí "Seecampu" na břehu jezera "Zeller See", tudíž jsme se rozhodli, že po snídani a po dopolední zdravotní prochajdě si vyjedeme autíčkem do kapku vzdálenějšího okolí ... prostě taková malá jednodenní výprava v rámci naší "Alpské expedice"  Trochu se tak aspoň pomaloučku polehoučku adaptujeme zpět na ten náš "pojízdně cestovní kočovný režim"  Panda si ještě na chvilku odskočila k jezeru vyráchat nožky, poněvadž jí ta studená voda dělá prý tuze dobře na kotníky a pak již jsme mohli vyrazit  Neměli jsme žádný pevně daný itinerář, jen první zastávka byla naplánovaná v samotném městečku Zell am See, ale pak už jsme jeli tam, kam nás kola nesla  Pánečci četli prý na těch velkých cedulích, co se vyskytují kolem silnice, samá známá jména, jako kupříkladu Kaprun, Grossglockner, Kitzbühel a podobně ... do proslulého kraje jsme se to podívali, viďte ?  Všude kolem nás byla nádherná příroda, každou chvíli se před námi nebo vedle nás otevřelo překrásné horské panorama, na zelených stráních byly rozesety typické alpské chaloupky a sem tam jsme projížděli pohádkovými rakouskými městečky a vesničkami ... prostě bylo neustále na co se koukat  A že jsme teda všichni koukali, to jo !  Kolem času oběda jsme zastavili u jedné menší místní samošky, pánečeci "ulovili" nějaké ty dobroty k snědku a ty jsme pak, silou společnou, opodál slupli. Prostě jsme se měli naprosto báječně a užívali jsme vejlet plnými doušky A abyste se mohli pokochat spolu s námi taky vy všichni, připojili jsme níže opět pár ilustračních obrázků ...

Ranní osvěžení v chladivých vodách jezera ...	... bylo to moc příjemné, ale zůstali jsme jen u nožek
Podél jezera vede do Zell am See železnice ... musí to být moc pěkný pohled z okénka vlaku	Trochu jsme se u téhle vilky zasnili ... sem by i ta naše špagetková smečka pasovala, no ne ?
Vyvedená informační tabule k místnímu jezeru ... víme už dokonce i jaké ryby se tu dají chytit	A tady máme podrobný plánek kempu ... "stellplätz" číslo 123 byl naší dočasnou adresou
A jedeme na výlet za poznáním širšího okolí ...	... mají to tu vážně malebné, až trochu pohádkové
Jedno z typických alpských zákoutí ... je to balzám se koukat, ale šplhat nahoru každý den, to bychom nedali	Elegantní kabinová lanovka ... pánečci nás bohužel nevyvezli, tak s Bohoušem ani nevíme, kam vedla

Pohled na vrcholek Grossglockner ... to se neokouká, ale nepolezeme tam, že ne ?!?!	Další pěkné alpské městečko s barevnými domy ... tušíme, že to byl Kaprun

Máme pocit, že snad každá ulice tu má své kouzlo ...

Letecký snímen krásného "Zellského jezera" jsme si vypůjčili ...

To jsou panoramata ... jen se podivejte !!!

A už jsme zase zpátky na naší dočasné základně ...	Vyhládlo nám a zasloužíme si skvělou večeři´, mňam !!!
Panda si za krásný vejlet a bezpečné řízení zasloužila veselou sklenku osvěžujícího "Aperol Spritz"	A ještě jednou netradiční cyklistický "poutač" ... tentokrát pro změnu v nočním světle
Náš poslední večer  v kempu ...	... a letní romantika na břehu jezera

A je to tu, čeká nás odjezd z kempu ... zase se vydáme na cestu  Nicméně na to je potřeba samozřejmě mnoho sil a je tedy třeba je řádně načerpat, no že jo ?  Tak jsme holt s Bohumilem schválně nenařídili budík a pěkně jsme si s pánečkama přispali, cha cha !  Ti dva pak trochu plašili, aby se prý všechno stihlo vyřídit, abychom do té jedenácté, kdy máme povinnost vyklidit prostor, stihli pořádně nasnídat, všechno zabalit, nic nezapomenout, nás pořádně vyvenčit, zaplatit za pobyt a tak dále a tak dále ...  No stihlo se to, nebojte ... ostatně jako vždy  A o půl jedenácté zvedáme kotvy a následně i závoru, máváme našemu dočasnému stanovišti a fičíme ... bylo tu krásně, ale ještě máme na tuhle naši cestu v plánu další "povinnosti" ! Nastavili jsme navigaci směr Salzburg a náš pojízdný domeček už polyká první dnešní kilometry. Silnička se klikatí mezi strmými stráněmi, občas se údolí rozšíří, abychom po chvíli zase vjeli do lesnatého úseku ... no stále je nač se koukat  Panda se rozhlíží po nějaké benzínce, abychom nakrmili našeho Hrošíka, neb máme před sebou vážně slušný kus cesty. V malém městečku brzy nacházíme malou Shellku a jelikož se pomalu blíží čas oběda, je rozhodnuto, že se zde napojí nejen naše autečko, ale také celičká jeho osádka  Páneček nás jde vyvenčit, panda natankuje plnou a jde omrknou, co a jak by zde mohlo býti případně k snědku. A byla úspěšná ... přináší tu skvělou dobrotu, co se jí v tomto kraji říká místním domorodým jazykem "leberkäse zeml", mňam !!! Poobědváme pěkně po cestovatelsku a usadíme se na lavičce u stolku ve stínu stromu hned vedle benzínky. Lavička to není moc praktická, protože já, Ciko, jak se tak moc těším na tu jemňoučkou měkoučkou sekanou, dvakrát zahučím z té zákeřné lavečky dolů ... no potupa !  Baštíme, když tu nás vyruší rachot vrtulníku. Nejprve si myslíme, že snad nějak záchranářská akce, když tu přímo nad námi proletí inkriminovaná helikoptéra a pod ní se na jednoduché sedačce zavěšené na dlouhém laně houpají a vznášejí dva dvounožci ! No toto, valíme všichni bulvy ... že by nějaký nový adrenalínový sport ?!?! I kdepak, ujistila nás česká obsluha této čerpačky ... buduje se tu nové vedení vysokého napětí a tomuhle se tedy říká práce ve výškách ... už jen z toho pozorování ze země nás chytá kapku závrať ! Bylo to moc zajímavé nečekané zpestření, tak se to páník pro vás taky pokusil zachytit ...

Oběd ve stínu lípy, nebo co to bylo za strom ... panda už mne raději drží, abych potřetí nezbuchnul z té zákeřné lavečky	Tak tady vydíte tu nečekanou vzdušnou atrakci ... byla to teda ukrutná vejška a čučeli jsme na to jak joja a nejenom my, s námi mnoho dalších !

A zase ta moc pěkná příroda ...

Ale musíme jet dál  Náš dnešní cíl je přece Salzburg ... Počasí nám přeje, provoz je tak akorát, jede se skvěle. Za okny se samozřejmě odvíjejí ta krásná panoramata, a to i kolem dálnice. No mrkněte níže, není to paráda ... ?!?!

Další odpočinkovo, občerstvovací venčící pauzička ...

Panda tradičně řídí jako slavná Eliška Junková, takže bezpečně a pohodlně dorážíme do města Salzburgu. Vyhlédneme si pohodlné pěkné místo na noční parkování a vyrazíme na prochajdu  Je to tu prima, ale nás dva jezevčí cestovatele a s námi i naší pandu bolí brzy nožky a tak se obloukem pomalu vracíme k naší obytné základně s úmyslem dát si malou podvečerní chrupku ... protože to hlavně já, Ciko, tuze moc rád ! 
Náš největší "tulák" páneček však nemá stání, a tak jakmile nás bezpečně uloží do Hrošíka, vyrazí ještě na obhlídku města a na lov pár obrázků  Ukázal je pak při večeři nejdříve nám a teď je pro změnu zase my ukážeme vám ... Ale pak už se nám zavírala očka a tak se šlo pomalu na kutě. Páneček se nám smál, že jsme přece po prochajdě pěkně pospolu chrupkali, ale my jsme mu společně s pandou vysvětlili, že to jsme si jen před spaním kapánek zdřímli

Nedaleko Slazburgu v Elsbethenu bydlí druhá z našich odchovanek, konkrétně Nixie ze Stoupovy chaloupky  Ti nejpozornější čtenáři našeho webu možná vědí, že ji do své náruče přijala moc milá řecká rodinka, žijící trvale v Rakousku ... avšak značnou část každého léta tráví na řeckém ostrově Mykonos, a to samozřejmě i s jezevčicí Bonií, jak Nixiii doma říkají Všichni ji z celého srdce milují, obletují a udělají skoro vše, co té malé špagetce na očích vidí ... a ona jim tu péči a lásku vrací měrou vrchovatou  Máme radost, že se právě tito vzájemně našli ... hřeje nás to u srdíčka 

Všechno jednou končí a tak nastal čas pomýšlet pomalu na návrat domů  Posbírali jsme svých pět švestek, nalodili se na palubu Hrošíka a jedeme ! Máme skvělou řidičku, jak už víte, takže cesta je naprosto v pohodě a bez jakýchkoliv problémů  V plánu máme jednu delší obědově odpočinkovou zastávku u našeho oblíbeného jezera Mondsee, kde si užíváme ještě té nádherné členité krajiny. Poprocházkujeme, pojíme a nakonec si dáme dobrou, ale překvapivě drahou zmrzku ... ale co už pochutnali jsme si !  Nacvakali jsme nějaké obrázky, odpočinuli si, panda na chvíli zavřela očka, aby byla odpočinutá na další cestu, ale pak už jsme museli pomalu zamávat kopečkům a vydat se vstříc domovině s naší chajdaloupkou 

Museli jsme s pandou zapózovat ve smyslu "byl jsem zde, Fantomas" ... páneček by nám jinak nedal pokoj	Jezero má krásnou tyrkysovou barvu ... máme to tu rádi a je to v tomto kraji už roky naše tradiční zastávka
Náš "malý - velký" automobil, aneb David mezi Goliáši ...	Malebná vesnička v blízkosti jezera Mondsee ...
Kaplička zasvěcená Sv. Kryštofovi ... patronovi poutníků	A kaplička z exteriéru ... v pozadí nám obytný Hrošíček

Ještě jeden nocleh na cestě a zítra už budeme doma  Trochu se nám začalo kazit počasí a vypadalo to, že je nám v patách pěkná bouřka. Proto zastavujeme na nejbližším trochu vhodném odpočívadle, abychom se v klidu navečeřeli a za sucha vyvenčili, protože "tanci mezi kapkami deště" s Bohoušem teda faaakt neholdujeme  Podařilo se, blejskalo se zatím jen v dálce na horizontu za námi a jelikož se nám tu moc na nocleh nelíbí a navíc ještě ani není pokročilá hodina a je stále docela teplo, rozhodujeme se popojet ještě dál a najít nám lepší sympatičtější místečko 
Štěstí nám přálo ... našli jsme odpočívadlo s typickým rakouským zázemím a navíc stále neprší ... bouřka zatím zůstává daleko za námi na horizontu  Navíc tu zaznamenáváme novinku v podobě zvláštního legračního "kiosku", který září do tmy jako pouťová střelnice a pro podtržení tohoto dojmu ještě bez přestání vyhrává ... naštěstí ne moc nahlas :D V noci to moc nešlo, ale ráno se vám tu atrakci pokusíme vyfotit  Ale teď už "vyčurat, pomodlit a spát"  Pánečci ještě skoukli jednu oblíbenou detektivku místo večerníčku a už taky zavřou očka ...

Fotka vypadá docela romanticky, ale tady to hezké nocležiště nebylo ... popojedeme dál	A tady už snídaně ... základ dne, navíc citronový jogurtek my tuze moc rádi !
Jedno ranní selfie ... to prý musí být, řikal náš páneček	Tady už slíbená "pouťové střelnice" ... světelná hrající občerstvovna

A takhle ta občerstvovací stanice vypadá s větším odstupem ... věřte, že v noci je to mnohem efektnější

Ráno už jsme vstávali s myšlenkou, že se těšíme na tu naši Stoupovskou bandu a že se nám stýská. Tak jsme po snídani ještě jen pořídili pár výše zveřejněných fotografií a už jsme fičeli jsme !  Cesta pěkně ubíhala, žádné uzavírky a jiné komplikace nás naštěstí nepotkaly, tudíž jsme po pár hygienicko - protahovacích pauzičkách v odpoledních hodinách konečně přistáli před tou naší milovanou chajdaloupkou  Domove líbezný ... !
To vám bylo přivítání ... jistě si to umíte představit  Spousta mazlení, hemžení, poštěkávání ... no co vám mám povídat, nebralo to konce !!!  A pak jsme seděli a vyprávěli a vyprávěli ... do ouplnýho odvyprávění  Bylo to krásné, ale bylo toho dost !  Jsme šťastní, že jsme s Bohoušem zase doma. Ale pst ... nikomu to neříkejte, ale po pár dnech už nás zase svěděj tlapky a spřádáme pomaloučku polehoučku plány, kdy a kam se zase vypravíme ...  Tak nám držte tlapky a mějte se fajn !!!
Vaše slavná jezevčí cestovatelská dvojice, C & B ... rozumějte vedoucí výpravy Cikísek a jeho věrný "pátek", navigátor a spolehlivá hlásná trouba Bohoušek

Tak a jsme doma ... ...vaši slavní cestovateléC&B	Vítali nás nejen jezevčíci, ale i plné hnízdo vlaštovek