... aneb naše odpočinková, dobrodružná, napínavá a zároveň pohádkové neuvěřitelná cesta na sever Itálie mrkmrk

Od nápadu k realizaci bývá někdy docela dlouhá cesta ... usmev

Tak ... a je to tady ! Dlouho plánovaná výprava do Itálie začíná ! smich A kampak konkrétně a pročpak že se to vlastně vydáváme ? mrk Tak to musíme začít hezky pěkně od začátku ... usmev
Už od loňského roku, kdy se na podzim v Brně konala Evropská výstava psů 2014 a na které naše Bohunka (Ursa Emmonsi Anamsunamon) zazářila jako "supernova", jsme si tak trochu pohrávali s odvážnou myšlenkou týkající se naši účasti na World Dog Show 2015 v italském Milánu usmev Nejdříve nám to přišlo spíše jako z říše snů a pohádek, ale jelikož to bylo opravdu silné lákadlo, navíc Itálii milujeme, tak jsme nakonec ukuli plán, jak to celé uskutečnit ! mrk
Řekli jsme si, že začátkem června už by mělo být u Středozemního moře natolik pěkné počasí, že bychom mohli Světovku spojit tak trochu i s dovolenou, zabivakovat s naším obytným autíčkem na pár dní někde u té slané vody ... jedno jestli před nebo po samotné výstavě ... prostě si to celé pěkně naplánovat a užít ! usmev
Pevnější obrysy tomu všemu dal náš kamarád a zároveň páneček našeho odchovánka Indyho. Svěřili jsme se mu totiž s naším záměrem a zeptali jsme se ho, co by říkal tomu, kdybychom jeho nadějného psího juniora vzali s sebou a vystavili ho s našimi "děvčaty" na zmiňované Světové výstavě. Tomáš nejen, že nadšeně souhlasil, ale navíc nám krátce nato volal, že má nevyužitý voucher na ubytování v kempu nedaleko Caorle, že ho nestihne určitě vyčerpat a rád by nám ho tedy věnoval. Že je poukaz sice vystaven na ubytování v "mobilheimu", ale že to jistě nebude problém vyměnit za parkování karavanu. No co dodat, samozřejmě jsme s díky přijali a začali přes email s provozovateli kempu v Lignano Sabbiadoro vyjednávat ... mrk
Abychom to trochu zkrátili a nenatahovali celou tu anabázi jako kšandy ... v kempíku jsme vše vyjednali, přihlášky na výstavu odeslali, vše do diáře poznamenali, tudíž nezbylo, než doladit detaily a začít se těšit ! smich
Konkrétní plán byl takový, že vyrazíme v pátek 5.6. odpoledne směr Rakousko, dojedeme kam dojedeme, přenocujeme a sobotu 6.6. dopoledne to "doklepneme" až do Itálie k moři. Tam zahnízdíme ve zmiňovaném kempu, užijeme si pár dní odpočinku a 10.6. ráno vyrazíme do Milána, kde nás ve čtvrtek 11.6. čeká účast na místní Klubové výstavě jezevčíků a v pátek 12.6. pak samotná Světová výstava 2015 ! heart broken Přihlásili jsme trpasličí Glórii, dále naše "želízko v ohni", králičí Bohunku a také samozřejmě avizovaného trpasličího juniora Indyho ... no a do nejdůležitější role "maskota" celé této výpravy byl pasován, kdo jiný, než náš "sprateček" Ciko, zkušený to cestovatel a úspěšný výstavní harcovník v jedné osobě !!! smich

Cíl naší "expedice" ... účast na Světovce 2015 ... mrk


Ale teď už vážně jedeme !
  mrk

Přišel ten dlouho očekávaný den odjezdu smich Náš obytný "Hrošík" naložen ... doufejme, že vším potřebným, všechna důležitá lejstra třikrát překontrolována ... doufejme, že pečlivě, naše psí trojice a lidská dvojice na palubě a tak HURÁ ! usmev ... skutečně už vyrážíme mrk Po pár kilometrech ještě zastavíme u motorest "Podkova", kde se k nám připojí poslední člen výpravy, odchovánek Indy. Pánečci nám ho předávají s nervozitou, neb junior dosud jízdě autem příliš nefandí a prý ji nevyhledává, ale my je ujišťujeme, že to určitě dobře zvládneme my i on usmev
Nu a pak už ukrajujeme kilometry k jihu, opouštíme naši domovinu, míjíme Vídeň a pokračujeme dál krásnou krajinou sousedního Rakouska. Cestu si užíváme, hafani v pohodě a autíčko šlape jak hodinky usmev V pozdních večerních hodinách zastavujeme na bezínce s úmyslem zde přenocovat, ale nakonec po večeři usoudíme, že je ještě relativně brzy, že je tu na nocleh přece jen příliš rušno, a tak se rozhodujeme přesunout se ještě o kousek dál.
Ale na tuto zastávku budeme mít pěknou vzpomínku mrk Na čelní okno auta nám usedl nádherný velký motýl Martináč hrušňový a hezkou chvíli nám dělal společnost .... bylo to moc krásné setkání usmev
Níže si můžete prohlédnout jeho ilustrační foto ...

Martináč hrušňový ... opravdu velký a moc krásný motýl usmev


Dneska už budeme u móóóře ... !!!
smich

Přespali jsme na klidném odpočívadle uprostřed krásné přírody, ráno jsme vydatně posnídali na čerstvém vzduchu, my i hafani jsme protáhli těla, poklidili jsme trochu to naše obydlí a vyrazili ... a jak jsme po chvíli zjistili, nocovali jsme nedaleko krásného alpského jezera Wörthersee. Museli jsme se trochu pokochat a zvládli jsme u toho i jedno ranní kafe. To ale na rozdíl od krásného výhledu za mnoho nestálo. Už se nemůžeme dočkat pravé italské kávičky, mňam !!! mrk A tak jedéééém ... !!! smich
Krásné pohledy na jezero předznamenaly celou naši sobotně-dopolední cestu, kde se četné tunely střídaly s nádhernými horskými panoramaty a hlubokými zelenými údolími, po stráních byly rozeseté chaloupky, často jsme viděli pasoucí se kravičky nebo koně ... inu bylo se opravdu na co koukat ! usmev
Jinak těch tunelů bylo opravdu hodně ... myslím, že jsem se dostal při jejich počítání k číslu 39 a pak jsem toho nechal smich

Jezera Wörthersee ... usmev


Cesta ubíhala hladce a po pár hodinách jsme překročili hranice Itálie. Hory nečekaně náhle přešly v poměrně rovinatou krajinu zalitou sluncem a nás táhla touha po spatření nekonečné mořské hladiny nezadržitelně vpřed ! smich A brzy odpoledne jsme se skutečně dočkali. Dorazili jsme do našeho kempu v městečku Lignano Sabbiadoro, skutečně tu o nás věděli a na naši prosbu nás nechali zaparkovat v klidnější zadní části areálu, kde bylo poměrně volno, tudíž dostatek prostoru na venčení, a "na dosah" od autíčka jsme měli i čisté a útulné zázemí stran sociálního zařízení usmev
Rychle jsme se napojili na proud, zapnuli klimatizaci a vydali se s hafany na obhlídku okolí ... páneček měl na vodítkách Indyho a Cika, zatímco panička Glórii a Bohunku. Prostě "kluci s klukama a holky s holkama" smich
Nutno na tomto místě ještě poznamenat, že všichni čtyři jezevčouni zvládli cestu naprosto perfektně ... dokonce ani Indy ani jednou nezvracel ! Jsou to prostě naše "veverky" - šikulky mrk

usmev Náš zalesněný, svěže zelený kempík
v Lignano Sabbiadoro ...
... krásné zázemí s báječnými bazény
jsme tentokrát nevyužili usmev

Přednost jsme dávali moři ... teprve na začátek
června bylo krásně teplé usmev heart broken mrk


Jak jsme si to užili v Lignano Sabbiadoro
mrk

Ty necelé čtyři dny dovolené v kempu, byly naprosto báječné ! usmev Užívali jsme si ranní a večerní procházky s hafany po areálu (přes den bylo na špagetky přece jen dost horko, tudíž spíše jen na rychlé venčení a zpět do klimatizovaného "Hrošíka"), hodně jsme se koupali v moři, které bylo na začátek sezóny až překvapivě teplé, mlsali jsme fantastickou zmrzlinu (ujížděli jsme hlavně na kávové a mangové ... na těch nám začala ve velmi krátké době vznikat až závislost) a samozřejmě jsme si dopřávali i skvělou italskou kuchyni v příjemné restauraci na okraji areálu kempu, prostě na nás tak nějak přímo "nebezpečně" pod nosem smich
Jelikož jsme se dozvěděli, že se nedaleko nachází "psí pláž", kam je povolen vstup i se čtvernohými miláčky, získal Ciko, který jediný před sebou neměl světové výstavní klání a byl zde hlavně v roli "mentálního kouče", jednoho vlahého večera privilegium, že se může také smočit v tom "slaným rybnníku" mrk Vyrazili jsme udaným směrem po místní promenádě plné restaurací, obchůdků a "gelaterií", Ciko se střídavě nesl a střídavě statečně ťapal ... inu, co Vám máme povídat, nakonec ta "psí pláž" tak moc blízko nebyla ... Ale my jsme to nevzdali a skvěle osvěženi zmrzlinou, kterou panička zkušeně a sebevědomě anglicko-německy objednala slovy "One wassermelone, one mango!" smich, jsme doputovali "na místo činu" usmev Ciko byl nejprve trochu nesvůj ... přece jenom té vody bylo kapku moc najednou, ale pak se osmělil a nakonec si to báječně užil usmev Zpět do kempu si vykračoval s poněkud zježeným kožíškem, ale šťastný usmev Ještě jsme zaskočili na zaslouženou pizzu k večeři a pak už šup do obytňáčku ... holky s Indym už na nás čekali heart broken

 
usmev Ciko testuje nejprve "wassermelone" ...  ... a v zápětí vítězné famózní mango ! smich

usmev V moři se Ciko nejdříve s pandou otrkával ...  ... ale brzy už plaval jako vydra ! smich

Krásné apartmány s kvetoucími balkóny usmev A italská klasika nesmí chybět ... Vespička heart broken

usmev Zpáteční podvečerní cesta po promenádě ... ... ještě tu nebyly takové davy lidí, jako v plné sezóně usmev

Zajímavý "výšívací" krámek smich Nakonec zasloužená pizza ... mňam ! smich


Vyrážíme do Milána ... usmev

Ve středu 10.6. v dopoledních hodinách jsme po pozdní snídani zvedli kotvy a vydali se na cestu do "města módy", jak se přezdívá italskému Milánu. Bylo před námi necelých 400 km jízdy, cesta by neměla být nijak složitá, počasí nám přálo a "dobrá nálada nás neminula" ... tedy vše jak má být usmev Cestou jsme udělali několik venčících, odpočinkových a občerstvovacích zastávek, nesměla chybět pověstná skvělá italská káva ... nijak jsme prostě nespěchali a v podvečerních hodinách jsme se blížili k cíli naší cesty mrk
Nutno na tomto místě vzpomenout, že v tu inkriminovanou dobu se v Miláně konala světová výstava nejen psů, ale také EXPO 2015, na což nás upozorňovala spousta reklamních poutačů, plakátů a billboardů snad na každém kroku smich Cestou jsme přemýšleli, zda by nebylo možné se zajet z výstaviště podívat metrem do centra města, jelikož je zde spousta slavných památek a celkově by tu měla vládnout jedinečná atmosféra, avšak nakonec jsme tuto myšlenku zavrhli ... přece jen se nám nechtělo nechávat psíky osamocené v našem domku na čtyřech kolech.
Cesta se pomalu krátila a navigace oznamovala do cíle asi zbývajících 28 km. Blížil se sjezd z dálnice, což byl stěžejní bod, a pak již bychom se měli blížit k samotnému výstavišti, respektive k parkovišti pro obytné vozy a karavany. Tam jsme měli předem zarezervované místo s přípojkou elektřiny, abychom si pobyt užili v maximálním pohodlí usmev Inu navigace hlásí sjezd a my tedy cca 20 kilometrů před cílem opouštíme dálnici ... Vmísíme se do městského dopravního ruchu a snažíme se soustředit, abychom nezabloudili ... věříme, že navigace nás v tom nenechá a dobře nám opět poradí. Nicméně provoz i zástavba stále houstne a než se stačíme rozkoukat, projíždíme večerním městem ... Ale ne, tak to přece být nemělo ... podle mapy a navigace, jsme krátce po sjezdu z dálnice měli vjet po několika kruhových objezdech přímo do prostor výstaviště ... do města jsme jet vůbec neměli ! mrzute Co ale naplat, už jsme tu a připadáme si v té obytné krabici na čtyřech kolech naprosto nepatřičně usmev Navigaci už dávno nevěříme, ale žádného jiného rádce bohužel k dispozici nemáme, tak se jí pokoušíme nějak "domluvit". Občas se nás snaží nahnat do jednosměrky, občas se dostaneme do ulic kde si myslíme, že v žádném případě tudy nemůžeme projet, že se tam prostě nevejdeme ... Po obou stranách jízdního pruhu parkují v několika řadách auta a motorky, bojíte se, že se brzy ozve skřípavý zvuk tření kovu o kov a když podléháme pomalu zoufalství, že dál už to určitě jít nemůže, předjede nás po pravé, nebo i po levé straně skútr ... neptejte se mne, kde se tam vzal a hlavně jak se tam mohl vejít !!! smich
Ne, že by snad nebylo nač se koukat ... ulice jsou lemovány vysokými domy, v přízemí září výkladní skříně nekonečné řady butiků, večerním městem se toulají hloučky mladých žen a slečen, z nichž každá vypadá jako modelka z titulní strany módního časopisu ... nám však tuhle podívanou poněkud kazí skutečnost, že vůbec nevíme, kde momentálně jsme a jak z toho ven ... mrzute Často bývá problém najít i místo ke chvilkovému zastavení, abychom si promysleli co dál ... A když si po chvíli děláme legraci, že s takovou nakonec to historické jádro s památkami přece jen navštívíme, netušíme, jak velká je to pravda mrk Za nedlouho totiž spatříme, jak proti nám jede typická žlutá historická tramvaj a po pravé ruce se nám otevře výhled na slavnou katedrálu Dóm a po chvíli jsme zahlédli i operní dům La Scala ! smich
Že to všechno uvidíme z okna obytňáku bychom se tedy fakt nenadáli ... usmev

Ulice centra Milána ... tak sem jsme fakt nechtěli usmev A podívaná začíná ... proti nám jede historická tramvaj mrk

Milánská katedrála Dóm na pravoboku ... smich A budova opery La Scala ma levoboku ... smich


Ale zpět k našemu problému ... pokračovali jsme v cestě přibližně dle pokynů navigace, které jsme sice moc nevěřili, ale nic jiného nám nezbývalo. Zástavba se změnila, historické budovy konečně ustoupily a my jsme začali tajně doufat, že se snad blýská na lepší časy mrk
Při jedné z mnoha zastávek jsme uviděli opodál dva muže, jak nakládají do auta hudební nástroje.
Petra se jich šla, už v čirém zoufalství, pokusit zeptat na cestu. Jejich rozhovor vypadal z auta moc zajímavě ... veliká gesta, ukazování směru, pokyvování hlavami ... a když se nám po chvíli panička vrátila, samozřejmě nás zajímalo, co vyzvěděla. První informace, že muži mluvili pouze italsky vyvolala salvu smích, neb my samozřejmě tuto řeč neovládáme smich Ale nějakým zázrakem si snad přece jen porozuměli ... směr prý máme dobrý, máme se ho držet, ale je před námi ještě asi 15 km ! mrzute To jsme tedy moc daleko zatím nedojeli, jen co je pravda smich
Trochu to teď zkrátím ... od tohoto "bodu zlomu" nám štěstí začalo malinko přát a my jsme o nějakou tu chvíli později přece jenom trefili na místo ... no, přiznávám, že s malými obtížemi jsme se ještě potýkali. Kupříkladu jsme si několikrát obkroužili kruhový objezd těsně před cílem, než jsme trefili tusprávnou odbočku smich Ale to už byla "brnkačka" ! usmev
Díky skvělému řidičskému umění naší pandy, díky klidu a smyslu pro humor našeho pánečka a díky tomu, že máme tak hodné hafany ... prostě díky nám všem jsme to nakonec našli ... !!! smich

Kapitola "karavanové parkoviště", aneb našim útrapám ještě nemá býti konec ...
mrzute

Jak pozorným čtenářům napovídá název této kapitoly, naše radost a úleva se ukázaly být poněkud předčasnými ... Parkoviště pro karavany jsme sice nakonec našli, nachystali jsme si všechna lejstra s potvrzením rezervace parkovacího místa, ale co teď dál ... ? mrzute Stojíme před závorou, kolem nikde nikdo, kdo by o naše papíry stál a závoru nám otevřel a my opět lehce znervózňujeme. Když už se pomalu smiřujeme s tím, že budeme nocovat někde improvizovaně stranou, vynoří se odněkud italský mladík s vizáží modela a jal se nám vysvětlovat, jak jinak, než italsky, jak to tu chodí mrk Zoceleni průjezdem centra města ho po chvíli pochopíme. Lejstra a rezervace tu prostě nikdo neřeší, v automatu se vyzvedneme lístek, jeho načtením u vjezdu si zvedneme závoru a můžeme vjet konečně dovnitř ... usmev

Tak takhle to vypadalo u vjezdu
na naše "domovské" parkoviště ... usmev


J
ak jsme zjistili později, tento lístek slouží i pro zaplacení při odjezdu, a to jak jinak, než opět v automatu ... ten, po načtení čárového kódu, vypočte celkovou cenu dle doby parkování a po zaplacení nám vyplivne jiný lístek, který použijeme pro opuštění areálu usmev No tohle je tedy něco pro nás ! smich
Ale zpět k našemu příjezdu. Projíždíme parkovištěm mezi obytnými "kolegy" a hledáme, kde že je ta zóna míst s přípojkou elektřiny, kterou máme předem objednanou a rezervovanou. Trvalo nám ještě chvíli než jsme pochopili, že zřejmě žádná elektřina nebude ... Sice cestou vidíme kabely, kterak se vinou mezi zaparkovanými vozy, ale pozdější zjištění pánečka bylo až tragikomické ... usmev Vydal se po stopách těchto barevných hadů, prameny kabelů se sbíhaly ze všech stran, jejich tok houstl a mířil neomylně k malé budově cca veprostřed parkoviště ... Tam tento tlustý spletitý pestrovbarevný svazek mizel malým okénkem uvnitř ... nu a poté, co jsme po chvíli uviděli uvnitř, nás veškerá chuť na elektřinu rázem přešla. Malá budova byla totiž hygienickým zázemím s pár sprchami a toaletami, na zemi v kaluži vody zde byly neuvěřitelným způsobem pospojovány všechny ty kabely a celá tato skrumáž byla připojena do tří obyčejných zásuvek poblíž umyvadel, kdy tyto zásuvky byly zjevně původně určeny pro připojení holícího strojku !!! Ano, přátelé, v Itálii se především hledí na bezpečnost, o tom žádných pochyb ! smich Ale raději se budeme držet od této "trafostanice" přece jen kapku dál a obcházeli jsme to místo širokým obloukem usmev Tak tedy, jak už jsme avizovali výše, této "elektrické hry" jsme se odmítli zúčastnit, zaparkovali jsme raději v naprostém klidu v odlehlé části parkoviště, obhlédli s hafany kudy se ráno dostaneme na výstaviště samé a odebrali se na kutě s tím, že zítra je taky den a že to nějak vymyslíme ... mrk

Klubová výstava "Bassotto clubu" 2015 ... smich

Ve čtvrtek ráno jsme vstali se značným předstihem, vyvenčili, nakrmili sebe i smečku, naložili výstavní vozík vším potřebným ( raději ještě dvakrát překontrolovali, neb na výstaviště je to pěkný kus cesty, jak jsme zjistili při večerní obchůzce a nikomu by se nechtělo zbytečně vracet k autíčku mrk ), nu a vydali jsme se vstříc naší účasti na dnešní Klubové výstavě italského klubu chovatelů jezevčíků usmev Jak už asi víte, přihlášeni byli za Stoupovku tři naši svěřenci ... Glórie, Bohunka a "půjčený" Indy usmev Cika jsme museli dovnitř propašovat stůj co stůj, neb v autě bez zapnuté klimatizace prostě v žádném případě zůstat nemohl ... absence elektrické přípojky nám udělala v tomto směru poněkud "čáru přes rozpočet" mrzute
Vystáli jsme si nedlouhou frontu k veterinární prohlídce, během ní jsme si vytipovali veterináře, který nám přišel nejméně "pedantský" ... a je to, jsme uvnitř včetně Cika ! smich Výstaviště vypadá architektonicky moc pěkně, značení je poměrně jasné a tak brzy nalézáme náš dnešní pavilon a v něm příslušný výstavní kruh. Všude čisto, dostatek prostoru, v kruzích červené koberce ... jen s venčením bude trochu problém, jak jsme zjistili při přesunu. Všude samá dlažba, zelených ploch opravdu pomálu. Toto je však "achillova pata" většiny takto velkých psích výstav, budeme muset opět nějak improvizovat mrk

   
   
Ale už k samotnému výstavnímu dění ... Klubovku posuzoval španělský rozhodčí, pan Chuan Carrero Naveda, a nutno podotknout, že trochu "zvláštním způsobem" ... Co nás ale překvapilo velmi a dosti nemile, bylo zjištění, že titul CAC získává v Itálli jen jedna fena a jeden pes, přičemž jedinci ze třídy šampionů o tento titul vůbec nesoutěží ! mrzute Výjimkou je třída pracovní, kde se čekatelství CAC zadává podobně, jako jsme zvyklí u nás.
A jak jsme první výstavní den dopadli ... ? mrk Ostudu jsme si neudělali, mrkněte níže usmev Jak vidno, zatímco Glorča na italském CAC systému vydělala usmev, Bohunka "ostrouhala mrkvičku" ... mrzute

Čtvrtek 11. 6. - Klubová výstava jezevčíků
rozhodčí: Chuan Carrero Naveda (Španělsko)
Indy ze Stoupovy chaloupky - třída mladých - Výborná 3 usmevusmev
Glorie ze Stoupovy chaloupky - třída pracovní - Výborná 1, CAC smichsmich
Ursa Emmonsi Anamsunamon - třída šampiónů - Výborná 1 usmev

Indy to měl ještě trochu na háku
... prostě náš benjamínek usmev
Bohunka bojovala statečně
... moc se snažila, holka usmev

... Bohunečka ještě jednou, slušelo jí to usmev Z ČR dojela i kamarádka Klára usmev

Glorča byla taky moc šikovná usmev Na závěr pan rozhodčí s BOB-em a BOS-em mezi trpaslíky usmev
 

Jelikož venku bylo opravdu teplo, zůstaly jsme v klimatizovaném areálu výstaviště až tzv. "do zavíračky" usmev Prošli jsme si stánky, nakoupili pár drobností, ulovili něco k pozdnímu obědu pro nás dvounožce, nakrmili jsme i čtvernožce, dali jsme si nezbytnou skvělou italskou kávu ... prostě snažili jsme užít si všeho, co se nám na výstavišti nabízelo smich Po návratu do našeho mobilního domova jsme ještě téměř hodinu chladili vnitřní prostor při nastartovaném motoru, přičemž čas na čerstvém vzduchu jsme využili k nakrmení sebe sama i špagetek, obešli jsme s nimi postupně celý areál parkovišť a teprve ve chvíli, kdy se klima v obytném prostoru blížila příjemnu, jsme se všichni nalodili na palubu usmev Zkusili jsme si ještě pustit jako večerníček pro dvounožce nějaký film, ale moc jsme toho neviděli ... usnuli jsme utahaní zaslouženým spánkem mrk

World dog show 2015 !!!
smich

Na druhý den se ranní scénář opakoval a my jsme opět poměrně brzy a opět s pašovaným Cikem, zaujali místa u výstavního kruhu. Tentokrát nás čekal vrchol výstavní sezóny 2015, samotná Světovka ! usmev Těšili jsme se moc, ale zároveň jsme taky byli nervózní ... jak by také ne ! mrk Potrénovali jsme a zapředli občas i hovor s "kolegy" vystavovateli. Zjistili jsme, že problém s nalezením výstaviště jsme měli nejenom my, ale i spousta dalších lidí a nakonec jsme se dozvěděli i pravděpodobnou příčinu toho bloudění. V Milánu je bohuže často hned několik ulic stejného jména a to naše navigaci spolehlivě mátlo smich
Ještěže jsme dojeli už večer s předstihem ... někteří vystavovatelé dobíhali ke kruhu se šílenými výrazy v obličeji až těsně před samotným posuzováním.
Naším rozhodčím na letošní WDS byl pan
Tamás Jakkel z Maďarska ... obávaný, poměrně přísný rozhodčí, kterého my máme ale rádi, protože jezevčíkům rozumí a je spravedlivý. Vystavovali jsme opět naši trojici, jako den předcházející .. a jak jsme dopadli ? mrk Mrkněte níže ... pořád tomu nějak nemůžeme uvěřit heart broken


Pátek 12. 6. - Světová výstava psů - FCI skupina IV. 
rozhodčí: Tamás Jakkel (Maďarsko)
Indy ze Stoupovy chaloupky - třída mladých - Výborná usmev
Glorie ze Stoupovy chaloupky - třída pracovní - Výborná 1, CAC smich
( s tímto CAC se Glorča stal italským šampiónem heart broken )
Ursa Emmonsi Anamsunamon - třída šampiónů - Výborná 1, CACIB, Světový vítěz a BOS !!!! smichsmich heart broken smich smich

Měli jsme obrovskou radost ! Všichni byli skvělí, Bohunka to byla ale prostě BOMBA !!! smichusmev

Indy ze Stoupovy chaloupky
při posuzování na stole usmev

Indy podruhé ... ve třídě mladých
ve věku pouhých 9-ti měsíců usmev
Glorie ze Stoupovy chaloupky
- třída pracovní - V1,CAC smich

Trpasličí dlouhosrstí jezevčíci - BOB - Eliot D'harcourt (Francie) BOS - Haushipungo Mas Que Nada (Itálie) usmev
Králičí dlouhosrstí jezevčíci, feny třída šampionů
a naše Ursa Emmonsi Anamsunamon smich
 
Ch. Ursa Emmonsi Anamsunamon -
- V1, CACIB, Světový vítěz ! smich
Vostok - Zapad Chemberlen (Itálie) - maj. D. Giannini - BOB, Ursa Emmonsi Anamsunamon (CZ) - BOS smich
Panička s maskotem letošní
Světové výstavy, psem Fidem usmev


Vznášeli jsme se jako na obláčku ! usmev Byli jsme prostě šťastní a culili jsme se na všechny a na všechno kolem usmev Závěrečné soutěže jsme sledovali na velkoplošné obrazovce, neb tribuna byla pro náš "pojízdný cirkus" poněkud nepřístupná ... ale nijak nám to nevadilo, udělali jsme si pohodlí a výhled jsme měli přímo luxusní mrk
Opět jsme využili "pohostinosti" klimatizovaných hal až do večerních hodin, "Hrošíka" jsme vychladili stejným způsobem, jako včera a zalezli jsme na kutě, ale tentokrát jsme nemohli usnout ... zpracovávali jsme ten krásný úspěch a dlouho do noci jsme si povídali usmev

Spanilá jízda zpátky domů ... do Stoupovy chaloupky
usmev

V sobotu ráno jsme vydatně posnídali, zaplatili v automatu za "ubytování" ( jak už jsme popisovali výše mrk ) a vydali se na cestu usmev Trochu jsme se samozřejmě obávali, abychom nemuseli znovu absolvovat průjezd napříš celým Milánem, ale tentokrát vše klaplo na jedničku a my jsme poměrně hladce najeli na dálnici, která mířila tím správným směrem smich Plán byl dojet dnes zpět do kempu v Lignano Sabbiadoro, kde jsme chtěli pobýt do pondělního rána a pokud vše půjde podle našich představ, dojet v pondělí večer až domů do Stoupovky ... přiznávám, že už se nám začalo stýskat usmev
Jelo se báječně a bez jakýchkoliv problémů, a tak jsme už v odpoledních hodinách parkovali na "svém" místečku v kempíku mrk Stihli jsme nejen koupačku v moři, podvečerní procházku s hafany spojenou se zmrzlinou, ale nakonec i pozdní italskou večeři v kempové restauraci, kde už si nás pamatovali ... smich
I neděle proběhla v odpočinkovém duchu s dopoledním koupáním, jen odpoledne se nám počasí začalo kazit a přihnala se silná bouřka. Ale nám to ani moc nevadilo ... lenošili jsme v posteli u filmu smich
Večer se počasi umoudřilo, zvládli jsme i procházku k moři a skvělou lehkou večeři usmev Italskou kuchyni prostě milujeme a asi se nám nikdy nepřejí !!! mrk

   
   
Ale teď už spát, abychom hned po snídani vyrazili na cestu, protože chceme už opravdu domů ! heart broken

Koneeeeccc ... !!! smich

A jak už to bývá, zazvonil zvonec a pohádky je konec ... usmev Cesta domů proběhla hladce a pozdě večer už jsme se mohli přivítat se zbytekm naší jezevčí smečky usmev Byla to divočina, co Vám máme povídat ... "domácí" psí holky chtěly samozřejmě vědět všechno a nejlépe hned smich Ciko byl obletován asi nejvíc Bohouškem, zjevně se mu po kamošovi moc stýskalo usmev
A co Indy ? mrk Na něj páneččci samozřejmě čekali a přivítání bylo bouřlivé ! smich Měl se s námi sice, troufáme si říc, báječně, ale doma je prostě doma ! usmev Měl svým dvounožcům hodně co vyprávět ... a hlavně nechtěli uvěřit tomu, že se za celičkou tu dlouhou cestu ani jednou nepoblinkal ! smich Je to prostě už velký kluk a šikula ! usmev

Ale to už je opravdu všechno, kamarádi usmev Až zase něco zajímavého s našima špagetkama prožijeme, určitě Vám o tom budeme vyprávět ... tak se můžete těšit ! smich smich smich

A na samotný závěr sbírka trofejí z Milána 2015 ... smich

delitko


 
Tvorba stranek pro chovatele