... aneb jak Ciko s Bohouškem vyrazili na dovolenou k moři  

Jak jsem dostal nápad, aneb jak to všechno začalo ...

Ahoj, kamarádi !  Chci Vám tady štěknout, jak jsem vzal pandu s pánečkem na pár dnů k moři. A abych na ně oba nebyl jenom sám, přemluvil jsem ještě kámoše Bohouška, aby do toho šel se mnou ... No panda by Vám samozřejmě měla tendenci tvrdit, že to bylo ouplně obráceně, že vyvezla ona nás a tak dále, ale nevěřte jí ! 
Aby bylo ve všem jasno, začnu pěkně od začátku ...
Jako už tomu tak u nás bývá skoro každičký rok, už někdy na přelomu února a března na pandu dolehne deficit vitamínu D, neb slunka si v tu dobu v našich zeměpisných šířkách mnoho neužijeme ... no a z té touhy po slunečních paprscích začne spřádat plány kdeže by ráda strávila dovolenou ... nejlépe samozřejmě někde v teploučku u móóóře. Letos tomu nebylo jinak a na konci zimy se u nás doma začali objevovat katalogy cestovních kanceláří, pánečci zasněně brouzdali na těch internetech v dalekých krajích ... nicméně tak trochu díky mateřským plánům některých holek z mého jezevčího harému a taky kvůli dalším pracovním, výstavním a kdovíjakým ještě povinnostem došlo nakonec k tomu, že dovču si letos naplánovali ti dva až na říjen !!! A to je za strašně dlouhou dobu a kdo to s nimi má vydržet, no že jo ! 

Ciko kuje plány ... jaké plány to jsou, to se dozvíte, pokud budete číst dál ...

A tak se dostáváme k jádru pudla ... nebo spíš k jádru jezevčíka ?  No prostě dostáváme se konečně k mému nápadu ...  Začal jsem pomaličku kout železo a někdy koncem května se mi pomalu podařilo pandě vnuknout myšlenku, že by nebylo vůbec marné si zařídit pár dnů volna a překontrolovat náš oblíbený kempík na severu Itálie, kde už jsem v roce 2015 se dvěma svýma holkama na skok byl. Páníci tam pak byli ještě několikrát .. bohužel však beze mne, ale to bych tu teď nerad víc rozebíral ...  Ale zpět k mému plánu ! No co Vám mám povídat, chytla se toho nápadu skoro hned a začali jsme hrát hru na to, jakože když budu hodný pejsek, že bych jako eventuálně mohl jet s nimi ... a že když bude hodný pejsek i Bohouš, že by snad, když se za něho teda zaručím, mohl jet s námi i on. Jelikož samozřejmě já neumím být jiný, než hodný pejsek, tak to bylo od počátku skoro v kapse ... jen toho Bohumila jsem musel víc hlídat, aby se nám nějakým jeho neuváženým činem ta výprava nezmařila !  Někdy to byla fakt fuška, co Vám  mám povídat ...  A ještě jsem se musel domluvit s naší skvělou psí chůvičkou Dášou, jestli by po dobu naší "italské expedice" dávala pozor na moje psí holky, k tomu ještě na našeho nevycválanýho káma Quida ... prostě na celičkou Stoupovu chajdaloupku ..
Ale podařilo se ... všechno jsem naplánoval a domluvil, Bohuš nic nevyvedl a chůvička, bez které by to v žádným případě nešlo, s hlídáním souhlasila !!!  Byli jsme oba s Bohumilem uznáni výletu schopni a koncem června jsme si pomalu začali balit batůžky na cestu. Moc jsem se těšil, bo jsem si moc dobře pamatoval, jaké dobroty se v té daleké Itálii vyskytují ... mňam ! 

Fakt už jedeme ...

A pak přišel konečně dlouho očekávaný den "D" !  Naše banda ve složení já, tj. Ciko, jako vedoucí celičké té výpravy, panda, jako hlavní řidič, páneček, jako naše "holka pro všechno" ... no a muj kámo Bohouš ...  Tak celičká tahle "partija" se se spoustou nezbytností a ještě větší hromadou zbytečností nalodila na palubu našeho obytného domečku na čtyřech kolech se jménem HROŠÍK ( čemuž tedy jako jezevčík do dnešního dne vůbec nerozumím, ale zvyknul jsem si na to ), nu a s pouhým hodinovým zpožděním oproti mému podrobnému vymazlenému plánu, (což ostatně považuji za velký úspěch), jsme skutečně dne 26.6. v pozdně odpoledních hodinách vyrazili na cestu

Je vedro k zalknutí a my vyrážíme na cestu ...	... kam jinam, než za teplem !
Ještě natankovat před hranicemi plnou nádrž ...	... k tomu pořádně velký kafčo a můžeme do ciziny

No ono to zpoždění bylo tentokrát skoro vítané . Měli jsme s pandou trochu obavu z toho, že právě na den našeho odjezdu vyvěštili "motorologové" z té jejich křišťálové koule ten nejteplejší den vůbec a proto jsme museli trochu přizpůsobit program, abychom nocleh cestou v té naší "krabici na kolečkách" v pohodě zvládli. Cesta ubíhala bez problémů, hověli jsme si s Bohoušem každý ve své látkové garsonce, panda pilotovala, rádio hrálo, páneček povídal a klimatizace fičela ... no co Vám mám poštěkávat, houby zle nám bylo 
Po asi 150 ujetých kilometrech následovala podvečerní zastávka s večeří naší, v podobě granulek s výbornou konzervičkou navrch a s večeří pánečků, v podobě mých oblíbených skvělých vídeňských párečků od našeho řezníka Samozřejmě jsem jako kvalitář a degustátor musel kousek ochutnat a vyžebral jsem i pro Bohouša ... olizoval se ještě hodinu poté  Po večeři venčení naše i dvounožců a hurá na cestu, ukousnout ještě nějakou tu míli, než slunko ouplně zapadne za obzor a trochu se nám ochladí. Já jsem se rozhodl, že si po večeři  a před spaním trochu zdřímnu a Bohuš  se ke mě po chvilce přidal 

Po dobré večeři není nic lepšího, než si dát malého šlofíčka ... uááá !	Venku je zatím kapku vidět a je pořád dost teplo, tak budem ještě kousek pokračovat v cestě ...

Když nás panda budila, byla už venku tma, dostali jsme napít vodičky s pár granulkama a byli jsme "vyvlečeni" z pelíšků na prochajdu do teplé letní noci. Byl jsem zvědavý, jestli už teda uvidím nebo aspoň ucítím to móóóře ... nakukoval jsem za každý strom či rožek, ale panda mě ujistila, že jsme pořád ještě v Rakousku, do cíle nám zbývá dlouhých 400 km ... že tu jenom přenocujeme a ráno po snídani vyrazíme dál. No tak jsem zívnul, zvedl jsem ještě nožku u nějakého stromu, či co to vlastně bylo, dal jsem páníkům pusu na dobrou noc ... nu a pak už jen a spali a spali a spali ... 

Naše cestovní garsonky ... tedy moje a Bohoušova	Trocha té "výzdoby" našeho HROŠÍKA ...
Tady spí pánečci ... někdy se teda za nima mrknu, když jsem ten vedoucí	A tady se připravují všelijaké dobroty ... i pro nás čtvernožce samozřejmě

Tak když už bude to móóóře a Itálie, pando ... ? 

Vstávali jsme docela brzo, neb slunko začíná připalovat od ranních hodin, posnídali jsme pospolu a vydali se na průzkum našeho nocležiště, tentokráte už za světla. No teď už jsem samozřejmě taky viděl, že tu žádné moře k vidění není, ale pěkné to tu v tom Rakousku mají, to zase jo !
Ale nezdržovat, nalodit se a hurá na jih !!!  Cesta byla samý tunel a most a most a tunel a než se jeden jezevčík stačil trochu prospat, volá panda zpředu od volantu "Hurááá, Itálie !" ... a taky teda volala, že chce kafe a to já jsem teda zbystřil, protože kafe ti taliáni umí teda bezvadný a já pěnu z kafíčka i kafčo s mlíčkem prostě miluju. A po tak namáhavé cestě jsme si s paničkou to kafíčko teda secsakra zasloužili, no ne ?  Takže brzda u prvního Autogrilu ještě mezi kopci ... a musím Vám hafnout, že jsem hned poznal, že už je to ta Itálie a to nejen podle kafe, ale tak jim to tu pěkně připalovalo. Tož s Bohoušem rychlý čur a šup počkat na pánečky ve vychlazeném autíčku. Kafe lahoda, lehký obídek, načerpali jsme energii a už jsme šupajdili dál, abychom byli brzy "na místě činu" 

První italská zastávka na první italské cappuccino ... mňam !

Zbývající část cesty uběhla celkem rychle a už jsem zabočovali k bráně do našeho oblíbeného kempíku v městečku Lignano Sabbiadoro  Já to tu už znám, jak jsem psal, ale pro Bohouše je takový výlet naprostou novinkou ... už se těším, jak bude na vše čučet jak jojo ...  Tož jsme na bráně hlasitě oba pozdravili, aby jako ti taloši věděli, že jsme už jako tu a po nezbytných ubytovacích procedurách už jsme si to šinuli na naše oblíbené místečko až v zadní části kempu, kde bývá pohoda a klídek  Zakotvili jsme, připojili Hrošíka na proud, zapnuli klimatizaci a vydali jsem se s pánečkama a s Bohoušem na obhlídku okolí. Bylo vedro k padnutí, jeden z nejteplejších dnů v tomto roce, jak říkali v rádiu ti "motorologové", tak jsme po chvilce zmizeli s kamošem v chládku našeho pojízdného obydlí a propustili jsme ty naše dva dvounožce na podvečerní okoupání v tom velkým slaným rybníku zvaným móře 

A už nás vítá náš kempík ... tady budeme pár dní zakotveni	Nu a to moře tu skutečně mají, jak můžete vidět výše !

To, na co jsem se asi nejvíc těšíil, je konečně tu ... 

No a pak to přišlo, kamarádi !  Teda nejdřív přišli pánečci od moře, nakrmili nás, vyvenčili, vysprchovali se a vyvenčili i oni ... a pak jsme se konečně dočkal a vyrazili jsme do restaurace !!!  Bohouš stále ještě netušil oč jde, když panda s pánečkem vzali každý do tlapky jednu kennelku a do druhé nás dva na vodítku ... ale já jsem měl jasno ! Mazal jsem neomylně správným směrem napříč celičkým kempem a šlapal jsem jako za mlada. Nikdo mi nestačil a skoro jsem ani neměl čas se vyčurat ...  Naše oblíbená restaurace byla na svém místě a vonělo to tu náramně !
Usalašili jsme se u jednoho stolu, já s Bohušem jsem si zabydleli na lavici naše látkové garsonky a panda začala trénovat s místním personálem svou vydřenou italštinu ... a šlo jí to teda doooost dobře, to jsem teda zíral !  Na první dovolenkovou večeři si pánečci objednali dvě skvělé pizzy ... samozřejmě jsme si s Bohoušem ohlídali, abychom ochutnali pěkně od obou ... a na závěr jsme si dopřáli ještě vynikající capuccino s tou hustou pěnou, co mám tolik rád ... a k tomu skvělá sladká tečka, tiramisu ! Tak dobré jsem ochutnal snad jenom tady !  Vlastně ještě od pánečka, ten umí udělat skoro stejně dobré ... asi se v té Itálii inspiroval, nebo co  Se všemi těmi dobrotami v bříšku jsem pak normálně s blaženým výrazem usnul a panička mne musela po zaplacení vzbudit, abych jako doťapal zase zpátky do našeho obytňáčku  To se mi to pak náramně po celou noc spalo, kamarádi ... hmmm 

První pravé italské pizzy letošní dovči ... tak už mě nemuckej, pando, a dávej !	A sladká tečka na závěr .. skvělé nefalšované italské tiramisu, mňam !

Ráno byla snídaně s překvapením !  Samozřejmě jsem ochutnal nezbytné kafíčko s mlíčkem, ale k tomu jsem zjistil, že pánečci mlsají oblíbený kávový jogurt ! To jsme si s Bohoušem pošmákli při vylizování kelímků ... mňam !  Po snídani a prochajdě, dokud ještě nebylo takové horko, proběhla "válečná porada" a rozdělování úkolů. Dvounožci byli vysláni na nákupy italkých dobrůtek do domácí spižírny "na horší časy" a já s Bohouškem jsme dostali ten nejdůležitější, nejzodpovědnější a samozřejmě i nejtěžší úkol, tj. hlídání naší základny  Hlídali jsme usilovně jak děda Lebeda, když přemýšlel a přitom zhluboka hloubal až se hory zelenaly, a než jsme se nadáli, byli "nákupčí" zpět ... a dorazili řádně obtěžkáni nákladem  No to se rozumí, že jsem musel vše podrobně a přepečlivě překontrolovat, přepočítat a zaevidovat  To jednoho jezevčíka vysílí a tak jsem se začal shánět po obědě ... Nejdříve jsme pojedli my dva "upracovaní" čtvernožci" a pak přišla řada i na pánečky. Tentokráte vylovili z kouzelné chladící skříňky, zvané lednička, skvělý tuňákový a lososový salátek. No dobrota to byla opět veliká 
A protože byli oba hodní, propustili jsme je po prochajdě opět na koupačku v tom slaném mokrém velikém ... prostě v moři, jak už pozorní čtenáři vědí  A my jsme si šli před večeří kapku zdřímnout ... uááá  

Dočkali jsme se ... Pánečci se nám vrátili, opět se šli nejdříve vysprchovat, což teda nechápu, když se byli celé odpoledne koupat ... ale pak už jsem si to opět štrádoval mezi karavany, stany a zvláštními krabicovitými domečky, jakoby na kuřích nožkách ... inu kolem toho všeho jsem skoro prosvištěl, neb jsem měl strašlivou chuť na nějakou tu italskou specialitu  Naše garsonky jsme měli s Bohumilem opět sebou, zaujali jsme tedy stanoviště a čekali netrpělivě, co nám přinesou ...
No musím Vám ještě na tomto místě zakňučet, že jsem se ten večer skoro bál, že si snad nebudeme mít kam sednout a lehnout. Restaurace byla plná dvounožců a povětšinou se jednalo o ten menší a hlasitý ráz, který se prý nazývá děti ! No hučelo to tu jako v úle, co Vám mám povídat ... ale jeden stolek se pro nás nakonec našel a tak jsme nakonec mohli zakotvit, jak už jsem se zmiňoval výše  Panda si z té zajímavé napínavé knížky, zvané prý "jídelní lístek", či co, vybrala tentokrát těstoviny ... takové ty trubky, kterým tu říkají penne s tuze dobrou omáčkou ... a páneček měl pizzu s výborným plesnivým sýrem a sušenou slaninou ... No moc co Vám mám povídat, moc dobré to všechno bylo. Nakonec jsme ještě pospolu slupli předkrm ... ano, čtete dobře, že předkrm jsme baštili až nakonec  ... a to byla tuze voňavá sušená šunka prosciutto nakrájená na tenké plátečky a k tomu meloun. Ten meloun jsem ovšem nechal pandě, ona ho totiž děsně miluje a já ho tuze nerad  Kávička na závěr nechyběla a pak už jsme se vážně všichni kulili do našeho "pohyblivého domečku" a šli jsme spokojení a stran plných bříšek i trochu funící spinkat ... uáááá 

Tak už je to konečně tady ... !	Pandiny těstoviny "penne piemontese"

Pánečkova "pizza speck e gorgonzola" a v pozadí náš předkrm na závěr "prosciutto e melone"

Ráno pak probíhalo už zaběhlým způsobem, tj. naše snídaně s Bohoušem, venčení, po kterém následovala druhá snídaně s pánečkama  Ti se pak odešli čvachtat do bazénu a my čtvernožci jsme vyhlásili dopolední chrupku, neb dovolená je proces dosti náročný a jeden si musí řádně odpočinout, no ne ?  Trochu se ale na tomto místě vrátím k těm dvěma ... odešli se sice koupat do bazénu, ale bylo jim trochu divné, že oni jediní směřují dovnitř bazénového areálu, zatímco všichni ostatní míří ven ... no ano, hádáte nejspíš správně ... přišli těsně před siestou, kdy bazén zavíra !!!  Tak jim nezbylo než zase ťapat pěkně k moři  Když mi to pak panda při obědě vyprávěla, smál jsem se, až mi očka slzela  To se snad může stát jen těm našim pánečkům, když je chvilku nemám pod dozorem  Nutno ovšem dodat, že na druhý pokus to klaplo a odpoledne už se v krásných bazénech našeho kempu konečně oba smočili ! 

Jak jsem vzal Bohouša na zmrzku a konečně mu ukázal móóóře ...

Tentokrát se však z  poobědové koupačky vrátili o něco dříve, neb bylo v plánu, že Bohoušovi konečně z blízka ukážu tu velkou louži plnou slané vody, které se, jak už víme, říká mezi dvounožci móóóře. Vyrazili jsme v plném složení naší výpravy a jelikož bylo pořád ještě dost horko, stavili jsme se cestou na zmrzku .. tu mají tady v Itálii naprosto famózní !  Já s páníkem jsme si dali naší nejoblíbenější kávovou, panda s Bohouškem prubli pistáciovou. Ochutnali jsme samozřejmě všichni od obou a bylo to dobrota veliká ... mňam ! 

Nejdříve jsme ochutnali s pandou pistáciovou ..	... a pak jsme ještě pánečkovi zabavili jeho oblíbenou kávovou

Pokračovali jsme k moři a já jsem si vykračoval jako starej cestovatelskej mazák  Bohouš koukal na všechno jako jojo ... zvlášť se pořád otáčel po holkách, jak je jeho zvykem , takže zase zdržoval a myslel jsem, že snad k tomu moři nedojdeme ..  Ale když jsme konečně dorazili na pláž, to teprve valil očka !  Tolik písku a tolik vody pohromadě do té chvíle určitě nikdá ještě neviděl !  Usadili jsme se s pandou na člunu pobřežní hlídky, nasadili jsme oba jezevci výraz "ala" Mitch Buchanan a paníček nás zvěčnil na památku foťákem ... no a jak už to tak bejvá, jakmile páneček dostane fotoaparát do ruky, pak neví kdy přestat a tak jsme pózovali tuhle, pak zase támhle .. panda zleva, panda zprava ... no náročný je život v tom světě modelingovém, jen co je pravda 

Pobřežní hlídka poprvé ...	Vyměnili jsme plavidlo ...
Jaké by to asi bylo, sklouznout se po té skluzavce, co Bohouši ... ?	A na závěr pro velký úspěch ... pobřežní hlídka podruhé

Vyhládlo nám samozřejmě a tak jsme cestou zpět hnedka zakotvili v našem oblíbeném restauračním podniku. Naštěstí nám pánečci prozíravě vzali sebou naše plátěné příbytky, hurá !  Veliká dobrota to zase byla ... těstovinky, pizza, kafíčko, dezertík ... ještě teď se oblizuju, když si na to vzpomenu  To se nám to usínalo ...v břříšku jako v ppoookojíčku 

Moře už jsme viděli, ale teď už máme hlad jako vlci ... !	Konečně jsme na místě a máme prostřeno ... vypadá to skvěle, že pando ?

 
Pomalu se nám ta fovča chýlí ke konci, aneb máme před sebou poslední den v ráji ... 

Ráno jsme posnídali, dostali jsme vylíznout kelímky od skvělého citronového jogurtu, provedli jsme dopolední obchůzku kempu  a propustili jsme pánečky na poslední koupání v moři před odpoledním odjezdem domů  ...  Jo jo, uteklo to, kamarádi. Krátká dovča se chýlila ke konci a pomalu jsme začali balit a chystat se na zpáteční cestu 

Cože to máme dnes k snídani ... ... sýr, houstičky, ovoce, kávičku ...	... a na závěr jsme ještě vylízli kelímky od citronového jogurtu, mňam !  Asi si ještě chvilku zdřímnem
A pánečci se vyrazili ještě okoupat ...	... i poslední den bylo prý moře jako kafe

Ještě jsme se však před opuštěním kempíku stihli zastavit na mém nejoblíbenějším místě celičké naší dovči, a to v restauraci  Je přece nad slunce jasnější ... a to místní slunce je teda hodně jasný, to vám tu můžu s čistým svědomím odštěknout ... inu je prostě jasný, že nemůžu odjet bez rozloučení, no ne ?!?!  A níže pro vás všchny, kdo jste s námi nebyli, pro představu pár "ilustračních rozlučkových fotografií" ... 

Tak to je ona ... naše zamilovaná kempová italská restaurace ...	Tiramisu a kávička na závěr ... bez toho bychom snad ani odjet nemohli
Hrošík už je naložený, odbavený a připravený k odjezdu ...	... ale my jsme si ještě vyžebrali poslední italskou zmrzku !
Poslední ohlednutí, určitě zase přijedeme ...	... ale teď už vážně vyrážíme na cestu

Zpáteční cesta, aneb dobrodrúžo číhá za každým rohem ...

Inu je to vážně tak, přátelé ... všechno jednou končí a ta naše báječná dovča není žádnou výjimkou. Nalodili jsme se do Hrošíka, panda usedla za volant, opustili jsme Lignano Sabbiadoro a nabrali kurz směr Rakousko a dále k domovině  Co Vám mám povídat, bylo to moc fajn, užili jsme si všeho vrchovatě ... hlavně těch dobrůtek bylo, však víte ... ale už se mi začalo stýskat po tom mém jezevčím harému a dokonce i po Quidovi, kterému jsem dočasně dozor nad svýma holkama tak trochu svěřil  A jelikož je Quido ještě mladé nezkušené ucho, čím dál častěji se mi do mysli vkrádala myšlenka, jak to všechno asi zvládá ... i když hlavní dozor a mou velikou důvěru měla samozřejmě ta nejhodnější psí chůva co znám, naše Dášenka ! 
Ale zpět k naší cestě ... před hranicemi jsme ještě museli samozřejmě zastavit na posledním Autogrilu pod Alpami, vyvenčit se, načepovat poslední pravou italskou kávičku, protáhnout tělíčka a už nás pomalu bude vítat uprostřed nádherných hor naše další oblíbená země, a to Rakousko ... to Vám jsou panoramata !!! 

Naše poslední zastávka na italském území ...	... měli tu hezkou mapičku s místními zajímavostmi

A jak napovídá název této kapitoly, dobrodružství číhá skoro za každým rohem ...  Když jsme si po spolykání asi 250 kilometrů udělali krátkou pauzičku na vyčurání a protažení, zničehonic se ozval veliký hluk, nad hlavami nám prolétl záchranářský vrtulník a jal se přistávat kousek od místa, kde jsme před chvilkou zaparkovali. No očka tentokráte nevalil jenom Bohoušek, ale i já a panda s páníkem ... Ukázalo se, že se nějaké paní udělalo na nedaleké benzince špatně a proto jí přivolali rychlou lékařskou pomoc. Po chvíli naložili záchranáři paní do helikoptéry a za sílícího burácení a zvedajícího se "větru" zmizeli za kopci ... To Vám byl zážitek, kamarádi ! Věříme, že vše dobře dopadlo, a že lékaři a záchranáři paní pomohli

Záchranná akce v plném proudu ... ale šlo jim to od ruky vážně skvěle ...

Netvalo dlouho a už se nám vrtulník zase vznášel nad hlavou ...	... a zmizel v dáli za kopci  Ale je tu krásně a ta panoramata !

Ještě jsme kousek popojeli a když se úplně setmělo, zakotvili jsme na pěkněm odpočívadle k přenocování. Navečeřili jsme se, vyvenčili, pánečci si ještě pustili v televizi nějaký ten filmek na dobré usínání  ... a pak už vážně dobrou noc ! 

Naše rakouské poslední nocleziště po ranním probuzení ...	... moc příjemně se nám tu nocovalo, jen co je pravda

Hurá k domovu ...

Vyspali jsme se do růžova, vydatně jsme posnídali, vykonali venčení a ranní hygienu a pak už nezbývalo než vyrazit na zbývající úsek cesty. Už jsem se vážně moc těšil domů ... a nikomu to neříkejte, ale Bohoušovi se moc stýskalo po Emmči, což je jeho holka  Počasí nám přálo, cesta byla dobrá, kilometry ubývaly a bylo tedy jasné, že dnes už budu usínat pěkně ve Stoupovce s pandou pod peřinou v postýlce  I když nejdřív budu muset samozřejmě těm našim jezevčím treperendám vyprávět, kdeže jsme to vlastně byli a jak jsme se tam měli ! 

Poslední zastávka na rakouském území ...	... a tady už napájíme Hrošíka v domovině

Co dodat, přátelé ...  Domů jsme dorazili v pořádku a přivítání bylo veliké ... asi se těm holkám jezevčím i Quidečkovi po nás opravdu stýskalo  Však mě po nich taky, ale pst, neříkejte jim to, aby si zase moc nemysleli !  Dovolená se nám opravdu vydařila a jsem moc rád, že jsem ty moje dva dvounožce takhle provětral  Potřebovali to jako sůl ... myslím tu mořskou ... a já s Bohoušem jsme si to určitě taky všechno zasloužili, no ne snad ?  A to Vám na tomhle místě štěknu, že pokud to jenom trochu půjde, zase se s tou naší bandou někam vypravím a pak Vám všem o těch našich dobrodružstvích budu na našem webíku vyprávět ... packu na to !!!  A teď už čau, musím běžet ... dovolená za mnou, tak mám zas spoustu důležitých a neodkladných povinností ... například musím dát chůvičce velikou pusu za to, že mi tu na všechny a na všechno dávala tak skvěle pozor , díky moc, Dáši 

Haf, haf ... Váš Ciko Toklarama´s ... bytem ve Stoupově chaloupce 

Ale že to byla báječná dovča ... ... viď, pando moje milovaná ?