... aneb co zažila Nadine Anamsunamon, alas naše Boženka na výcvikovém táboře nejen pro jezevčíky, ale v neposlední řadě také pro jejich pánečky, o tom si můžete přečíst níže  

Všechny Vás moc zdravím, kamarádi !  Kdo mne snad ještě neznáte, jmenuji se Nadine, ale doma mi neřeknou jinak, než Boženka ... protože jsem prostě boží  Chci Vám níže vyprávět, jaká dobrodružství jsem zažila letos v létě na jezevčím táboře ... tak se těšte ! 
Konečně nastal první červencový týden letošního roku ... na ten se moje panička těšila už půl roku  Já jsem zatím nevěděla co mě čeká, i když jsem cítila, že se mne to nějakým způsobem přímo týká ... ale nevyzvídala jsem a nechala jsem se překvapit. A že to nakonec bylo překvápko !
Nu a tak jsme v sobotu 3.7. ráno vyrazily s pandou oranžovým miniautíčkem nejprve do Přerova, kde jsme na nádraží přibraly ještě našeho odchovánka Dika ze Stoupovy chaloupky s jeho milovanou paničkou a velitelkou v jedné osobě, Danou a pak jsme nabrali kurz jihozápad, konkrétně směr Koloveč  Cesta to byla dlouhá, ale stála za to, neb jsme většinu času projížděli krásnou přírodou
Odpoledne jsme dorazili do kempu Zelený háj a štěknu Vám, kamarádi, ukázalo se, že je to ráj pro jezevčíky ! Ubytovali jsme se v perfektní chatečce a okoukli jsme okolí kempu. Móóóc se nám tam líbilo
A asi se to nějak rozkřiklo, nebo co, jelikož se nás tam nakonec sjelo padesát pět a půl špagetek ( na vysvětlenou, ta půlka jezevčíka je jedno mrňavé štěně  ) Přiznávám, že místy to byl docela mazec, sem tam se strhla i nějaká ta menší bitka o nějakou velkou jezevčí krasavici, ale vesměs jsme se potulovali po kempu v pohodě a míru na volno a navzájem se kamarádili a seznamovali se mezi sebou
Někteří účastníci „výcvikového tábora“, jak se téhle sešlosti mezi dvounožci říkalo, dojeli už v pátek večer, protože v sobotu ráno absolvovali jakési „zkoušky vloh“. Ty jsme si já a moje panda tentokrát nechaly ujít 

Tak tohle je naše minivozítko a naše minichatička ... ... pro minijezevčíky super	Hned jsem si zabrala strategické místo ... ... to se mi to spinkalo s paničkou

 
V sobotu večer proběhla první společná večeře, seznámili jsme se navzájem, protože jsme se sem sjeli ze všech koutů republiky, byli nám představeni výcvikáři a výcvikářky a v neposlední řadě nastíněn programu na celý týden. Ostatně byl to výcvikový tábor, takže nás čekala samozřejmě tak trochu "makačka"  Moje panička po loňských zkušenostech s mojí kamarádkou Jessinkou ještě doma před časem prohlásila, že nervy má jen jedny a tak jsme některé poslušnostní disciplíny na barvářské zkoušky potřebné, jako kupříkladu vodění na řemeni nebo odložení, už trošičku nacvičily dopředu ... prý aby to pro nás obě, ale hlavně pro mě, nebyl takový šok ...  Netuším tedy vůbec, jaký šok měla na mysli !  Chodit na vodítku umím, no ne?  A nějaké odložení ... pche !  Jakmile jsem ve své malé makovičce pochopila, že si pro mě panička vždycky po chvíli přijde, tak jsem si u stromu při nácviku této disciplíny sem tam i kapánek schrupla
Ale zpátky na tábor !  V neděli nás pak rozdělili do tří skupin a vyzkoušeli jsme si první práce na pobarvené stopě, poté přišel na řadu nácvik poslušnostních disciplín, nácvik nahánění ( no štěknu vám, že to mi zrovinka moc nešlo ... ) a nakonec jsme prubli i první „krůčky“ na umělé noře.
Musím uznat, že velkým a příjemným překvapením pro všechny ... včetně své velmi překvapené paničky Danky  ... byl malý 9-ti měsíční Diko !  Ten makal jak dobře namazaný šroubek, a to jak na stopě, poté i v houštině a na závěr i na noře, kde štěkal a štěkal a štěkal ... Moje panda říkala něco v tom smyslu, že prý celá Dikova mamka Capka po stránce pracovní a taťka Ciko po stránce vzhledové ... no nějak tak to bylo, ale přesně nevím, neb tomu ještě moc nerozumím  Ale fešák ten Diko teda je a štěkat umí náramně !!!  Tak si to všechno nějak přeberte 

Dikova panička Danka, já a Diko na konci barvy	... a za odměnu jsme si s Dikem mohli nakonec zaštěkat na kámoše králíka
Diko byl pilný student ...	... ale místy to studium flákal

 
Na tomto místě bych ráda vyhlásila a zdůraznila, že já, Boženka - Nadinka Anamsunamoňáková jsem po zralé úvaze usoudila, že nora mě zatím bavit nebude !  Vrhla jsem se tedy s paničkou zhurta do nácviku na zkoušky barvářské. Musím zkonstatovat, že nás to obě bavilo a celkem nám to i šlo  ... jen to zatracené nahánění ... to musíme ještě dopilovat
Celý týden jsme pilně cvičily a Diko s Dankou nám úspěšně sekundovali. Diko je bohužel ještě moc mladý a tak zkoušky na konci tábora skládat nemohl, ale určitě se při výcviku neztratil, jak už jsem vám vyprávěla výše, a všem ukáže příští rok zač je toho loket !
Nevěnovali jsme se jen výcviku a ve chvílích volna jsme si udělali i nějaké výlety do překrásného okolí. Pár fotek níže je z návštěvy Americké zahrady, kde byla spousta exotických stromů a dřevin ... pro jezevčíky to byl ráj a paničky se pokochaly 

Po večerech jsme seděli u táboráku, opékali buřtíky a povídali si. Ovšem možném i nemožném ... o loveckých zkouškách, o mysliveckých zvycích, o kynologii vůbec ...  A že bylo koho poslouchat a od koho se učit !
V pátek nastal den „D“ pro mě a moji paničku. Ráno v 7.00 hod jsme spolu s ostatními nastoupili k barvářským zkouškám. Předpověď slibovala horké počasí, takže jsme si přivstali, abychom se vyhnuli velkým vedrům okolo poledne. A dobře jsme udělali, jak se nakonec ukázalo, neb okolo času oběda už byla rtuť teploměru dosti nad třicítkou ! Panda dbala na to, abych si den před zkouškou řádně odpočinula a šetřila mě jak jen mohla  Načerpala jsem síly a zkoušky jsem pak hravě složila ve II. ceně s 84 body !  Panička byla šťastná, pořád mě chválila a usmívala se na všechny a na všechno  I páneček v telefonu juchal radostí, že jsme jeho holky nejšikovnější ... a to my s pandou teda jsme, o tom žádná !  No uznejte, na roční jezevčici to byl docela slušný výkon, no ne ?
A jaké jsem na vysvědčení dostala konkrétně známky ?  Vodění na řemeni - 4, odložení - 3, práce na pobarvené stopě - 3, následování – 3 a to proklaté nahánění – 1 ( ještěže se mi v toom houštíčku, kam mě poslali, chtělo zrovna čůrat ... ale pst, neřekněte to na mě  )
No řeknu vám, byla jsem z toho všeho celá upachtěná, panička mi pořád dokola říkala, že jsem šikovná , tak jsem se tetelila radostí a samozřejmě jsem i koukala, aby mi z toho káplo něco dobrého k snědku
Po obědě bylo slavnostní vyhlášení, což je takový ceremoniál, kdy nahlas říkají, jaký byl kdo šikula a tak, dostala jsem tu i diplom a nějaké pamlsky ... no sláva ! 

Sbor rozhodčích na pátečních barvářských zkouškách	A tady jsme my, účastníci pátečních zkoušek ... ... já s pandou na konci řady
Diko a jeho vrchní výcvikářka Zdeňka ... hlavně Zdeni nezapomeň dojet i příští rok ... Dikovi by bylo smutno	A to je naše skvělá čtverka ... ... já s Dikem a naše milované "vůdkyně"
Tady jsem já se svou paničkou ... zasloužený odpočinek	Panda mi dokonce půjčila i svůj myslivecký klobouk, heč !

 
Tábor v sobotu pokračoval dalšími barvářskými zkouškami pro zbývající účastníky tábora a v neděli pak ještě nakonec zkouškami nováčků na umělé noře. To mě neba, jak už jsme vám štěkla výše, ale kdo ví ... třeba se tam dopracujeme příští rok. A když ne my, no tak Diko určitě !
Co tak pronést na závěr ...  Prožili jsme báječný týden mezi partou jezevčíkářských nadšenců a jejich špagetek, mezi kterými jsem si našla nové kámoše  Obrovské díky patří zejména hlavní organizátorce a duši tábora, Daně Hájkové a v neposlední řadě i její skvělé partě výcvikářů, dále panu Procházkovi a panu Boudovi a taky samozřejmě všem, kteří se o nás v kempu „Zelený háj“ vzorně starali ... zejména stravování bylo na jedničku, mňam !
Kamarádce Danušce a jejímu malému – velkému šikulovi Dikovi, ještě jednou díky za bezva společnost  Už teď se moc těšíme na další ročníky výcvikového tábora ... a propo, chatku už má panička prý zamluvenou a na výcvik se může těšit naše nejmladší členka smečky, Pepina ... budu jí muset vylíčit, co jí čeká, cha cha !!! 

Závěrečné foto všech účastníků tábora ... ... ale že nás bylo - 55,5 jezevčíků !	Všechny vás zdraví unavená ale šťastná jezevčice Nadinka, zvaná Boženka

 
Tak pa, už jsem vám vyštěkala všechno, tak můžu konečně zalézt do pelíšku a trochu se z toho vyspat .... uááááááá !
Dobrou !