... aneb jak se náš malý Ciko Toklarama´s do daleké Velké Británie vydal a co všechno tam zažil ! mrk smich

V hlavě se nám rodí plán na prima výlet ... ;-)

Když jsme si od chovatelsko - manželské dvojice Thomas a Klára Wastiaux pořizovali do naší chovatelské stanice prvního a na dlouhou dobu nejspíš i posledního jezevčího kluka, netušili jsme, jak moc nás právě Ciko Toklarama´s přiměje vytáhnout „paty“ z naší chaloupky a rozhlédnout se po koutech světa kolem nás ... a to jak po těch blízkých, tak někdy i po těch poněkud vzdálenějších ... mrk
Co se týká psích výstav, tak roce 2008 jsme s Cikem procestovali skoro celou Českou republiku, Slovensko, Rakousko, Maďarsko ... a našemu psímu juniorovi se na výstavních prknech opravdu dařilo usmev V Rakousku se mu dokonce dvakrát podařilo vystoupat v závěrečných soutěžích až na samotné stupně vítězů, z čehož jednou stál přímo na stupínku nejvyšším a stal se BIG juniorem FCI skupiny IV ! usmev Jsme na něj moc pyšní usmev
Ziskem několika čekatelství CAJC v různých zemích se Ciko postupně stal Junioršampionem České republiky a Slovenska a dokonce splnil i podmínky pro přiznání titulu WUT junioršampiona ! mrk Vrcholem výstavního snažení našeho zlatého „spratečka“ se pro něj i pro nás dvounožce v tomto roce stala Evropská výstava psů, která se konala v říjnu 2008 v Budapešti. Na této veliké a slavnostní výstavní akci získal Ciko v králičích dlouhosrstých jezevčících titul Evropského vítěze třídy mladých ! usmev
Inu a tím se kvalifikoval k účasti na světoznámé výstavě Cruft´s Dog Show pro rok 2009 a 2010 mrk
Tato slavná výstava se každoročně koná na začátku měsíce března v anglickém Birminghamu. Není to jen tak „obyčejná“ výstava psů, na kterou může přihlásit svého psího krasavce každý odvážný pejskař ... pro účast na Cruft´s je pro zahraniční ( „mimoanglické“ ) účastníky potřeba předem splnit následující podmínky kvalifikace ... Psi s přiznaným titulem Interšampiona se mohou na Cruft´s hlásit kdykoliv přímo, ostatní psi však musí nejprve na předem určených kvalifikačních výstavách v Evropě získat ve svém plemeni buď čekatelství šampiona krásy mladých CAJC ( což byl i případ našeho Cika ) nebo pak u dospělých psů čekatelství mezinárodního šampiona krásy CACIB. Držitelé zmíněných čekatelství získávají na těchto vybraných výstavách navíc certifikát, který je opravňuje k přihlášení na Cruft's Dog Show v následujícím kalendářním roce. V ČR byla kvalifikační výstavou pro účast na Cruft´s například  MVP Praha loni na jaře a pro letošní rok pak v únoru  MVP Brno.
A když už se náš malý Ciko Toklarama´s kvalifikoval, tak proč nejet, no ne ??? smich
Popravdě tento plán se nám zrodil v hlavě už před delší dobou, ale vzhledem k tomu, že Ciko se mohl začít vystavovat ve třídě mladých až od června 2008, kdy dosáhl věku 9-ti měsíců, nezbývalo již pro nás v tom roce mnoho příležitostí k získání kvalifikace na Cruft´s a času ke splnění předepsaných veterinárních podmínek pro vstup pejska na území Velké Británie bylo ještě méně. A zkušeným „výstavním harcovníkům“ jistě také neujde, že pokud jsme chtěli stihnout účast na Cruft´s Dog Show na začátku března 2009, museli jsme mít některé z veterinárních podmínek splněné dokonce ještě dříve než jsme dosáhli vytoužené kvalifikace usmev Ano, je to přesně tak ... trošičku jsme zariskovali a serologické testy na vzteklinu jsme nechali udělat již v době, kdy jsme zdaleka ještě nemohli vědět, zda se Cikovi podaří na ostrovní výstavu vůbec kvalifikovat usmev Ale jak již víte, tato „prozíravost“ se nám nakonec vyplatila, v Budapešti Ciko zabojoval a mohli jsme tak vyrazit ! smich
Hodně českých jezevčíkářů nám cestu na Cruft´s rozmlouvalo, neboť z vlastních zkušeností věděli, že vidina jakéhokoliv ocenění na této výstavě a potažmo v celičké Anglii vůbec se rovná téměř nule. Exteriér anglického jezevčíka a jezevčíka chovaného na „starém kontinentu“, tedy v Evropě a dalších zemích zaštiťovaných kynologickou organizací FCI se totiž podstatně liší. A s ohledem na skutečnost, že na zmíněné výstavě posuzují převážně britští rozhodčí, je jen velmi malá pravděpodobnost, že by právě oni prolomili pomyslné „anglické jezevčíkářské ledy“ a umístili „přespolního“ jezevčíka na čelní místa mrk Abychom byli přesnější exteriér se takto markantně odlišuje hlavně u dlouhosrstých jezevčíků miniaturních rázů ... drsnosrstí a hladkosrstí „bratranci“ jsou vzhledově téměř srovnatelní, ať už ti kontinentální, nebo ti ostrovní usmev Za zmínku myslím ale ještě stojí váha standardních jezevčíků, kde 14 až 15 kg vážící jezevčík je v Británii naprosto běžnou záležitostí, zatímco u nás by měl mít ten největší macek váhu pod 10 kg. Kdo by chtěl vědět více o těchto rozdílech v exteriéru, vězte, že se k tomuto tématu ještě trochu podrobněji vrátíme níže mrk
Inu jiný kraj, jiný mrav ... ale i přesto všechno nás lákalo se této velkolepé vyhlášené výstavy zúčastnit a předvést místním chovatelům, jak vypadají malí dlouhosrstí jezevčíci na opačné straně kanálu La Manche ... usmev

Typický představitel anglického
krémového jezevčíka  usmev

Jak by se tento jezevčík vyjímal v našich výstavních kruzích ? mrkNám by se tam docela líbil ... přezdívku jsme mu dali „Sněhurka“ usmev

Trocha teorie nikoho nezabije, aneb jak to chodí na výstavách v Anglii a jak u nás ... mrk

Teď bychom rádi na tomto místě uvedli něco málo myslím zajímavých informací o systému skupin a tříd v britském království a tím pádem samozřejmě i na Cruft´s Dog Show usmev Platí zde pro nás naprosto odlišný systém soutěžních tříd a skupin usmev Oproti deseti skupinám FCI, jak jsme zvyklí, rozlišují zde jen sedm skupin. Jezevčíci spadají do tzv. Hound group – třídy honičů ( spolu s nimi tam např. patří i afghánskými chrti, bíglové, baseti apod. )
Rovněž systém výstavních tříd je v Británii jiný. Dospělí zahraniční psi, kteří se na Cruft´s kvalifikují, musí být hlášeni pouze do třídy otevřené ( Open class ). Ciko vzhledem k tomu, že je to mladý pes, mohl být přihlášen hned do dvou tříd mladých, konkrétně do třídy Special junior ( ta je do 18 měsíců věku ), kde bylo letos přihlášeno 12 psů a do třídy Yerling ( ta je do 24 měsíců věku ) a zde bylo v letošním roce přihlášeno 16 psů. Byl to pro nás, přiznávám, nezvykle vysoký počet vystavovaných psů v kruhu ve srovnání s našimi výstavami usmev
Posuzování v kruzích má v Anglii přesně daný protokol. Jednak se nepíší posudky, tudíž je možné posoudit poměrně velký počet psů za poměrně krátkou dobu. Na začátku posuzování v každé třídě se obejde kruh pouze jednou a psi se poté posoudí jednotlivě v postoji i v pohybu. Vyberou se finalisté – většinou 5 ze třídy - a z nich pak rozhodčí určí pořadí. Ostatní účastníci odcházejí bez jakéhokoliv hodnocení. Psům je zadáváno pouze ocenění v pořadí první až třetí, pes na čtvrtém místě je oceněn jako Reserve (Res.), pátý Very Highly Commended (VHC) ... a pokud jsou udělena i další místa, pak šestý je Highly Commended (HC) a sedmý Commended.

Teorie pokračuje, aneb jaké jsou rozdíly ve vzhledu anglických a českých jezevčíků ... mrk

Angličani nemají miniaturní jezevčíky rozdělené na králičí a trpasličí ráz, jak je tomu v zemích FCI. Tyto oba velikostní rázy „malých“ jezevčíků jsou v Anglii řazeny do tzv. miniaturního rázu. Z čehož vyplývá, že náš Ciko se svými cca 4.3 kg živé váhy ( a to dostal během cesty zvláštní vyživovací kůru ) působil mezi anglickými jezevčíky poněkud až „podezřele“ ... smich Váhu anglických kolegů jezevčíků bych tipovala na něco mezi 5 - 6 kg, což je tak nějak horní váhová hranice našeho "obvyklého" trpasličího jezevčíka usmev
Rovněž srst je u dlouhosrstého anglického miniaturního jezevčíka naprosto odlišná ... jakoby hustší, bohatší, nepřiléhavá, zejména na zádi ... jsou to takoví roztomilí malí plyšáci ... a srst se zde jezevčíkům často zastříhává na krku, aby vynikla bohatá srst na hrudi a kolem uší, aby vynikly závěsy. A zřetelný je dále výrazně nižší odstup od země, kdy hrudníkem „angličáci“ courají skoro po zemi. Výhodou oproti těm našim špagetkám je jistě silnější kostra britských jezevčíků a  rozhodčí si zde hodně potrpí na správné postavení předních i zadních končetin při výstavním postoji, a to až skoro pedantsky ... ale to bylo určitě námi hodnoceno jako klad, neb Ciko výstavní postoj ovládá vzorně ! :-) Ale zpět k rozdílům v exteriéru .. mrk Hlava anglického jezevčíka je taky podstatně jiná ... je výrazně kratší, celkově širší a kulatější temeno, oči výrazné až mírně vypouklé.

Černí a červení angličtí jezevčíci  usmev

 Červený anglický „ minidlouhán“  usmev
Tygrovaný anglický jezevčík usmev Anglické trojspřeží ... mrk

   
Typický představitel anglického dlouhosrstého standardního jezevčíka ... trochu jiná váhová kategorie než u nás,
14-15 kg jezevčík není výjimkou usmev
A tady jeho o trochu světlejší kolega,
avšak opět stejný "macík" ... usmev

Kvalifikaci máme, tak bychom mohli vyrazit, no ne ... ? usmev

Jakmile padlo rozhodnutí jet, začali jsme zjišťovat, co vše je třeba ještě zařídit, abychom se s naším „minidlouhánem“ do Anglie mohli opravdu vydat. A přiznám se, že nás čekala spousta nemilých překvapení. Nejdříve jsme samozřejmě logicky usoudili, že nejjednodušší a nejrychlejší cesta do Birminghamu bude letadlem ... navíc výstavní areál je v tomto městě umístěn téměř v sousedství letiště. Ciko je malý, lehký, i s přepravkou se v pohodě vleze do váhy 5-ti kilogramů, takže by mohl cestovat spolu s námi na palubě letadla. Potud naše, jak se však brzy ukázalo, velmi naivní představy.
Z omylu nás okamžitě vyvedli téměř všechny letecké společnosti, protože nám psa dopravit do Anglie letecky prostě odmítli, a to z důvodu přísných veterinárních podmínek smutek Prý si máme vymyslet snad kteroukoliv jinou zemi, jenom ne Velkou Británii, Irsko a Maltu ... třeba prý klidně i Somálsko smich
Pouze České aerolinky byly k přepravě psíka svolné, ovšem pouze jako tzv. CARGO, tedy zásilku v zavazadlovém prostoru letadla ... a co za martyria by nás ještě čekalo na letišti v Birminghamu, to už jsme raději ani nechtěli slyšet. Samotná představa Cika zavřeného o samotě někde v zavazadlovém prostoru letadla ... a to prý ještě mnohdy ani ne ve stejném letadle, kterým bychom letěli mi dvounožci, jak nám sdělila paní na informacích ... tak tahle představa nás z cestování do Anglie letadlem okamžitě vyléčila.
Na tomto místě jistě stojí za zmínku, že letošní Evropská výstava psů je umístěna do irského Dublinu. Dost by mne zajímalo, jak si vedení FCI představuje dopravu psíků do místa konání výstavy ??? mrzute Vzhledem k tomu, že na všechny rázy jezevčíků je tam plánován jen jeden jediný rozhodčí, pak jistě velkou účast už předem nepředpokládají ... pro mě je toto prostě nepochopitelné. Ale to jen jako taková malá „vsuvka pro pobavení“ do našeho „britského“ vyprávění usmev
Druhou variantou cestování do Anglie pro nás tedy byl automobil a vzhledem k tomu, že máme „ve výbavě“ dokonce autíčko obytné, pořízené převážně právě za účelem výstavním (něžně ho po domácku nazýváme „Hrošík“), tak bylo rozhodnuto a do Anglie se jede autem ! smich Následovalo pak dlouhé studium cesty z bodu „A“ – tj. z Vincencova do bodu „B“ -  do vysněného Birminghamu usmev Čeká nás celkem dohromady tam a zpět cca 3 600 km, a to včetně trajektu přes kanál La Manche usmev Nu což, máme v osobě našeho pánečka zdatného řidiče, který navíc statečně prohlásil, že kvůli Cikouškovi tu dálku odřídí a pojede klidně i vlevo mrk Takže vlastně vše vyřešeno, jak jsme si v tu chvíli mysleli ... ale jen zdánlivě ... smich

Náš dopravní prostředek zvaný „ Hrošík“ usmev Cikova "garsonka" pro cestu autem i později na výstavu usmev

 

Další komplikace - veterinární a jiné podmínky pro vstup psa do Anglie mrk

Po vyřešení otázky dopravního prostředku jsme z různých internetových serverů začali studovat všechny veterinární podmínky pro vstup psa na britské území a pro jeho účast zde na výstavě ... pro našince poměrně přísné a navíc ne vždy logicky zdůvodnitelné usmev Před přihlášením na jakoukoliv výstavu ve Velké Británii musí mít pes vyřízeno a přiděleno tzv. ATC číslo, což je evidenční číslo v databázi anglického Kennel Clubu). To stačí vyřídit pejskovi jednou za život a funguje to jako takový „občanský průkaz pejska do Anglie“ usmev Číslo nám bylo přiděleno cca po 14-ti dnech a po zaplacení ceny 12-ti liber.
Další podmínkou je zaregistrovaný EU Pet Passport, ve kterém musí být uvedeno následující ... :

  1. zapsané číslo čipu pejska,
  2. očkování proti vzteklině, a to vakcínou uznávanou v Anglii
  3. ve stanovené lhůtě po očkování - minimálně 30-ti dnů - musí mít pes vyhotoven serologický test na hladinu protilátek proti vzteklině, a to ve speciální laboratoři, opět s ověřením totožnosti přes čip. Cena tohoto „kroku“ je cca 1 500,- Kč. Výsledek testu musí být úředně zapsán do Pet Pasu, potvrzen veterinárním lékařem. Dálší podmínkou je, že tento serologický test musí být vyhotoven minimálně 6 měsíců před příjezdem do Anglie !!! Časová podmínka pro nás neměla přílišnou logiku, někdy je ale lépe nepřemýšlet ... :-) Hladina protilátek proti vzteklině při testu musí být větší, než 0.5 IU/ml. Test stačí pejskovi udělat 1x za život ... tedy při dodržení podmínky každoročního očkování proti vzteklině,
  4. ... a tady jsme narazili na první úskalí, neb musí být jednoznačně dodržené pořadí ... nejdříve čip, pak očkování proti vzteklině, pak serologické testy na vzteklinu. Poměrně přísně se toto pořadí kontroluje na hranicích a vracení se domů z důvodu nesplnění tohoto pořadí není až zas tak neobvyklé. My běžně čip aplikujeme našim jezevčíkům až cca v 6 měsících, kdy už mají první očkování proti vzteklině za sebou. Nechtěli-li jsme tedy slzet na hranicích, nezbývalo nic jiného, než Cika nechat naočkovat proti vzteklině znovu, aby bylo dodržené pořadí.  Ať žijí předpisy ! :-D, logiku nehledejme :-),
  5. dále před odjezdem je nutno nechat psa odčervit (např. Drontalem + nebo jiným v Anglii uznaným prostředek proto tasemnici) a ošetřit proti klíšťatům a blechám (např. Frontlinem nebo samozřejmě jinou uznávanou látkou). Toto ošetření nesmí být v době překročení hranic do Anglie mladší 24 hodin a starší 48 hodin (toto je opět přísně kontrolováno na hranicích!). Do Pet Pasu musí být uveden jméno účinné látky, název jejího výrobce, datum a přesně hodina ošetření a potvrzení veterinárního lékaře), 
  6. a na závěr musí být v Pet Pasu musí být potvrzeno klinické vyšetření psa před odjezdem.

Za účasti několika veterinárních lékařů se nám nakonec podařilo se úspěšně prokousat i výše uvedenými podmínkami a mohli jsme skutečně vyrazit !!! smich Ještě dnes nám to připadá skoro až neuvěřitelné ... smich

A už fakt jedeme ... mrk

O víkendu se nám podařilo vše nachystat, naskládat do auta, vykoupat Cika i nás, odvézt Haničku do týdenní školky k bráškovi Rexovi do Přerova, nachystat baštu pro hafany zůstávající doma v chaloupce a předat pokyny pro péči o ně kamarádovi a starostovi Vincencova v jedné osobě, Vaškovi  ... prostě obecní hlavě pomazané, komu také jiném dát tak velkou důvěru, no ne ... ? smich V telefonickém spojení jsme navíc byli s Klárou a Thomasem Wastiaux, kteří měli na Cruft´s také namířeno, ale vyráželi na tu spanilou jízdu do Birminghamu o dost později než my usmev My jsme se totiž hodlali cestou i tak trochu kochat ... prostě jsme tu naši výpravu pojali jako výstavní výlet a dovolenou v jednom usmev
A je to skutečně tady ... den „D“ a okamžik „O“ ! smich Vyjeli jsme v pondělí 2.3.2009 v 8:00 hodin ráno z Vincencova směrem na Strakonice a celou cestu jsme přemýšleli, co jsme zapomněli doma ... kupodivu jsme na nic nepřišli, což nás znervóznilo ještě víc smich Ve Strakonicích jsme naložili naši kamarádku a spolucestující Šárku, která dostala na starost obsluhu dvou důležitých přístrojů – fotoaparátu a zejména kamery usmev V počtu tři dvounožci + Ciko jsme za pomoci navigace ( mimochodem výborná a důležitá věc ... dobré je však si nezapomenout zaktualizovat mapy před cestou usmev ) vyrazili směr Norimberk, Frankfurt a Bonn. Počasí nevládlo nic moc, povětšinou pršelo, ale jak již bylo řečeno výše, náš páneček je skvělý řidič a podařilo se nám v pondělí dojet až do plánovaného cíle, tj. k rodnému městu Ludwig van Beethoven, k německému Bonnu. Tady jsme poprvé přenocovali v našem obytném „Hrošíkovi“ ... na parkovišti u benzínové pumpy mrk
V úterý ráno jsme vstali kolem osmé hodiny, přičemž jako první úkon našich ranních rituálů následovalo venčení čtvernožce Cika i jeho doprovodných dvounožců. Mezitím se v „Hrošíkovi“ otevřelo kuchyňské okénko a vzhledem k tomu, že naši kameramanku Šárku důvěrně přezdíváme „křeček“, říkáme tomuto úkonu, že otevíráme „Bar u křečka“ smich Na snídaňovém menu se podávalo kafíčko, hraběnčiny řezy a koláčky ... co si více před dlouhou cestou přát. Ciko zbaštil svoje granulky a něco si samozřejmě vyloudil navíc od našeho snídaňového stolečku ... prostě snídaně jak má být ;-)  A tak jsme mohli nabaštění a odpočatí vyrazit dále ...
Cesta ubíhala svižně a bez komplikací, překročili jsme německo-belgické hranice a další, tentokrát obědovou zastávku, jsme si udělali až na příjemném odpočívadle před Bruselem.

Že by snad Ciko-snack ... ??? usmev A vyrážíme směr Brusel ... usmev


Po skvělém obědě jsme podle plánu zamířili do belgického pobřežního letoviska Ostende, kde se páneček na chvíli prospal, zatímco Ciko dával na sedadle spolujezdce bedlivě pozor, aby ho nikdo nerušil smich Ženská část výpravy byla v rámci zachování klidu „vykázána“ ven , a tak jsme běžely zkontrolovat nejbližší belgické obchůdky ... nějaké ty parádičky a samozřejmě nesměly chybět výborné belgické pralinky ! mrk Ostende je krásné čisté městečko, navíc pro nás „okořeněné“ prvním výhledem na Severní moře během této naší dlouhé cesty.
Francouzské Callais, odkud jsme měli naplánovaný trajekt do Velké Británie, odtud bylo vzdálené již jen cca 90 km. Bedlivě jsme proto okukovali stav mořské hladiny ... a upřímně nic moc, neb vlny se docela prudce zvedaly smutek To nám na trajektu asi moc dobře nebude ... mrzute

Centrum Ostendee usmev

Molo a písečná pláž v Ostendee ...
obloha se nám pěkně zatahuje ... mrzute


Pokračujeme v cestě podél pobřeží, překračujeme belgicko - francouzské hranice a míříme k městečku Callais, kde máme na osmou hodinu večerní u společnosti Seafrance zamluvený trajekt ( prý jsme měli štěstí, že zrovna nestávkovali … smich ). Svezení na  trajektu  při včasném objednání přes internet nás vyšlo na 185,- Euro ... tady samozřejmě záleží na velikosti auta, počtu osob + pes, navíc pro nás s tím, že jsme měli tzv. „flexi jízdenku“ s možností změny času odjezdu za minimální příplatek.
Následuje tedy celní prohlídka včetně prohlídky auta, zda nepašujeme černé pasažéry usmev My samotní celní úředníky moc nezajímáme … dokonce ani naše pasy ne smich Zato Ciko, ten je středem pozornosti skoro jako nějaká VIP celebrita … zkontrolovat čtečkou čip, Cikův Pet pas obrací celník zleva doprava a pak znovu zprava doleva, proběhne několik telefonátů, až po dlouhé době konečně milostivě dostáváme žlutou listinu s nápisem „Pes v autě“, kterou musíme přilepit na čelní sklo „Hrošíka“. Ještě doklad na trajekt a můžeme se řadit ke vjezdu na loď. Počasí se zhoršuje, prší, fouká vítr … inu vypadá to, že nás Anglie přivítá svým typicky „vlídným“ anglickým počasím mrzute
Po „nalodění“ necháváme Cika v jeho přepravce v autě, neb psi nesmí bohužel opustit podpalubí trajektu, zamykáme auto a přemísťujeme se na horní palubu. Docela to houpe, naše žaludky se naštěstí pomalu přizpůsobují … Každý má k tomu svou „podpůrnou metodu“, někteří to řeší drinkem, jiní nanukem, další kávou a ti „nejzoufalejší“ se v koutku tiše modlí, aby už ta „divoká“ plavba byla konečně za námi ( to naštěstí, ale není náš případ mrk ) Cesta místo obvyklé 1,5 hodiny trvala vzhledem k nepříznivému počasí téměř o hodinu déle, ale nakonec přece jen bezpečně přistáváme u pobřeží Velké Británie usmev

Restaurace na trajektu ... tu Ciko bohužel navštívit nemohl,
tak jsme mu ji alespoň musela vyfotit smich
Trajektový bar ... bylo ho, při té divoké plavbě,
opravdu třeba mrk


Běžíme rychle do auta zkontrolovat Cika ... přiznávám, že jsem se o něho tam nahoře celou dobu bála a říkala si, jak to tam v tom temném podpalubí zvládá, brouček můj maličký …. Ten však vypadal, že ho nějaké houpání naprosto nemůže rozhodit a spíš to příjemně ukolébalo k hlubokému šlofíčku smich Tvářil se, že ho skoro rušíme ... smich
Takže nezbývá než přetočit hodinky o hodinu zpět ( britský čas ), nasednout a vyrazit ! Ale pozor, začíná to pravé dobrodrůžo, neb jak je na místní poměry „zvykem“ musíme jet samozřejmě vlevo !!! A také si vzápětí uvědomujeme, že nám nějak nesedí udávané vzdálenosti na ukazatelích u dálnice versus údaje na naší navigaci … přiznávám, že nám delší chvilku trvalo, než jsme si uvědomili, že údaje na ukazatelích jsou samozřejmě v mílích, kdežto navigace dál zarputile setrvává u nám známých kilometrů usmev Ach, ti angličani … musí být za každou cenu originální ?!?! smich
V šíleném počasí, kdy se k větru a dešti přidala navíc ještě mlha, jsme ujeli téměř sto dosti napínavých kilometrů a dorazili jsme až na obchvat okolo Londýna, kde jsme až téměř o půlnoci zastavili na odpočívadle s restaurací a benzínovou pumpou s nápisem „Welcome break“! usmev Během těch 100 km bylo ještě pár menších odpočinkových parkovišť, na které naváděly informační tabule s nápisem „Services“. Na doporučení známých jsme natankovali plnou nádrž do našeho obytného „Hrošíka“ ještě před vjezdem na trajekt, neb v Anglii benzínových pump přímo u dálnice moc není. Vždy se z dálnice dost daleko sjíždí a je nutno tato místa docela dobře předem znát …
Venku lilo tak šíleně, že Ciko téměř odmítl opustit prostor auta a koukal na nás s výrazem, jestli jsme se jako nezbláznili, že takhle přesně vypadá počasí „kdy by ani psa nevyhnal“ a prý zda by nějak nemohl použít WC v autě usmev Nešlo to … dostal pláštěnku a hybaj ven … samozřejmě i s paničkou bohužel smich
Zaplatili jsme 10 liber za parkování auta přes noc (pouze 2 hodiny zde byly zdarma), byli jsme všichni rádi, že můžeme konečně zalehnout a bubnování dešťových kapek na střechu auta nás velmi rychle uspalo …
Ve středu ráno jsme se odpočatí probudili do slunečného počasí, otevřeli jsme náš vyhlášený autový „Bar u křečka“ smich, dali jsme si anglickou snídani po česku, okoukli jsme, kdeže to vlastně parkujeme :- ) a vydali se vstříc Birminghamu. To už nebylo daleko, počasí se umoudřilo, bylo krásně a my jsme se mohli konečně kochat anglickou jarní krajinou ... mrk

Ráno vypadalo naše přespávací parkoviště
přívětivěji než v noci usmev
Dokonce i typický anglický hotel tu byl,
tráva krásně zelená, prostě jarní Anglie usmev


Odpoledne přijíždíme do Birminghamu do hotelu Hilton, který je přímo v sousedství výstavních hal. Hotel jsme víceméně volili z důvodu parkování u výstavních hal a možnosti pohodlného osprchování, podruhé bychom ale spíše zvolili možnost přespat v autě a osprchovat se na odpočívadle s restaurací a veškerým komfortem cca 20 km od Birminghamu. Ušetřili bychom jistě dost peněz za hotel a parkovat se dalo ráno před halami taky, možná už i v noci ... Jistě zkušenost pro příště usmev Navíc v hotelu sice sprcha byla, ale sprchová hlavice byla napevno vysoko nad vanou, takže když jsme si chtěli okoupat Cika ještě těsně před výstavou, tak jsme museli volit buď ruční oplachování, nebo zvolit sprchování jezevčíka „levitujícího ve výšce“ cca 2 metry nad vanou smich Volili jsme druhou verzi za pomoci paničky ... Ciko vypadal jak netopýr, ale zvládli jsme to usmev
Jinak na závěr stručné hodnocení hotelu s honosným názvem „Hilton“ ... ubytování a zejména služby s ním související zdaleka neodpovídali zaplacené ceně smutek

Výstavní den – čtvrtek 5. března 2009 mrk

... a nastal dlouho očekávaný den „D“ ! usmev Brzy ráno jsme si ještě v hotelu pochutnali na anglické snídani, která vyhovovala všem, neb byla formou „co si kdo nabere, to má“.... ale všeho bylo dost, takže každý se najedl podle své chuti dosyta mrk Pak jsme sbalili svých pět švestek z hotelového pokoje, vše znovu naložili do našeho obytného „Hrošíka“ a vydali jsme se konečně směrem k výstavním halám, kam už proudily davy lidí a hafanů všech možných ras, velikostí a barev smich Za zmínku zde jistě stojí, že na Cruft´s nesmí žádný pes, který není ten den vystavován nebo se neúčastní doprovodného programu. Každý vystavovatel obdrží kupony pro vstup i odchod psa z výstaviště a kupon na katalog, pokud si ho předplatil. Opustit výstavu se psem není možné před 16 hodinou.
Ve výstavní hale jsme si našli své výstavní číslo na lavici zvané „bench“, kde jsme měli pro Cika vyhrazené místo. Toto je podstatná odlišnost od našich výstav. Pes nesmí svůj „bench“ opustit ... tedy kromě venčení a samotného vystavování ... a nesmí být více než 30 minut bez dozoru. Přepravky a klece je možno používat, ale pes v nich musí mít dostatek prostoru, aby se mohl pohodlně postavit. Venčení probíhá na ohrazeném prostoru, kde jsou rozprostřeny piliny a uprostřed je upevněn čurací sloupek ... jinde venčení možné není.

Ciko a jeho séparé "bench" se vším pohodlím a propagací usmev Mediale a kokarda jako památka účasti na Cruft´s usmev


Výstavní prostory byly obrovské, výstavní kruh krásně prostorný ... asi tak 5x větší než je běžně na našich výstavách, a byl kompletně celý pokrytý čistým kobercem. Označení jak kruhů, tak míst pro pejsky v „bench“ lavicích bylo jasné a zřetelné.
Po umístění Cikovi bedýnky a všech věcí do jeho vyhrazeného prostoru jsme si šli trochu procvičit chůzi, abychom se zorientovali v tak velkém kruhu a malinko se „výstavně aklimatizovat“ mrk Páneček a naše kameramanka naladili aparáty a mohlo se začít usmev Je 8:30 hodin a po třídě štěňat nastupuje třída „Special junior“ – do věku 18-ti měsíců - v ní se vystavovalo 12 jezevčíků včetně našeho Cika. Jedno kolečko v kruhu a už se jde na posuzování jednotlivých pejsků. Je to dost dlouhé, protože je nás tady moc, ostatní zrovna neposuzovaní, se snaží pejsky zabavit pamlsky, komunikací, trochu je případně ještě doupravit ... nu a už je řada na nás smich

Pečlivá příprava Cika na výstavním stole,
hlavně srovnat „ťapky“ mrk

A už je Ciko pod drobnohledem paní rozhodčí,
prohlídka je podstatně delší a podrobnější než na našich výstavách usmev
   
Chůze tam a zpět, v kruhu a zařadit se ... usmev

Závěrečný postoj ... usmev
   
usmev A závěrečné kolečko pod bedlivým
pohledem rozhodčí Miss M. Norton ...
... a taky pod pečlivým dozorem
naší všudypřítomné kameramanky Šárky smich


Docela to nakonec uteklo, první předvedení máme za sebou a ostudu jsme určitě neudělali. Ciko byl moc šikovný mrk Čekáme až paní rozhodčí doposuzuje i ostatní a pak znovu všichni pejsci do výstavních postojů.

A opět postavit všechn zúčastněné pejsky
do výstavních postojů ... usmev
Byli jsme pod bedlivým dohledem Cikovi chovatelky,
Kláry Wastiaux mrk


Poté nás čekalo ještě jedno společné kolečko ve výstavním kruhu a paní rozhodčí vybírá 5 nejlepších z této třídy, mezi kterými dle očekávání nejsme, což nám náladu, ale nikterak nekazí :-) Jak jsem popisovala výše rozdíly mezi britskými a kontinentálními jezevčíky, tak právě z tohoto důvodu zde Ciko působil tak trochu jako mimozemšťan smich Byli jsme sledováni bedlivým očkem chovatelky Cika – Kláry Wastiaux- a myslím, že z nás měla docela radost … usmev
Následuje další třída zvaná „Yerling“ – ta je do 24 měsíců věku psa – a světe div se, zde je Ciko přihlášen taky ! To je další odlišnost od našich výstav, kdy v Británii může psík startovat na jedné výstavě ve více třídách, pokud splňuje věkové a jiné podmínky. Tentokrát nastupuje celkem 16 jezevčíků. Absolvujeme opět jedno společné úvodní kolečko a poté musíme čekat, než se posoudí všichni psi ze třídy. Podruhé už na výstavní stoleček nemusíme, následuje zase závěrečný postoj a závěrečné kolečko všech účastníků. Opět se vybírá 5 nejlepších, a to znovu bez naší účasti … a máme tím pádem naše první vystoupení na Cruftu za sebou smich Na památku účasti na na této velkolepé jedinečné výstavě si  Ciko odváží nádhernou medaili usmev


Odebíráme se směrem k naší „bench“ a hned za námi přicházejí angličtí kolegové chovatelé a chtějí si povídat usmev Jsem v tuto chvíli moc ráda, že jsem zintenzivnila svou výuku angličtiny :- D Zajímají se o rodokmen, povahu i exteriér našeho Cika, obzvláště jeho krásná hlava je zaujala … při pohledu na Cikovy anglické kamarády, se není, dle mého názoru, co divit usmev
Podstatnou a velmi zajímavou informací pro anglické chovatele byla lovecká upotřebitelnost našeho jezevčíka. Cikovi zkoušky z norování byly v jejich očích jistě velkým plusem.
Protože jsme dopředu tak trochu tušili, že zde nejspíš budeme tak trochu za „výstavní exoty“, vyrobili jsme Cikovi nějaké ty „propagační materiály“ mrk Angličané byli velmi komunikativní, přátelští, ochotni ke sdělení jakýchkoliv informací o chovu jezevčíků v jejich zemi a rádi nám se svými miláčky zapózovali i před objektivem fotoaparátu usmev

usmev Anglický červený jezevčík ... ... a zde jeho černopálený kolega mrk


Po zbytek dne jsme se střídali při hlídání Cika na jeho výstavním místečku v „bench“ a zbývající členové výpravy, kteří v tu chvíli nedrželi „čestnou stráž“, buď sledovali výstavní dění v kruhu, nebo běhali po stáncích, ve kterých bylo opravdu nepřeberné množství zboží všeho druhu … asi tak v 10-ti násobném množství oproti našim zvyklostem na výstavách v okolí ČR ... a odolejte tomu ! smich

Ciko (vlevo v přepravce) a jeho „chudší“
anglický kolega (vpravo) usmev
Kočárek pro jezevčíky usmev


Svůj stánek měl na výstavišti také místní Klub dlouhosrstých jezevčíků, kde byli k prodeji „špagetky“ snad ve všech podobách - zlaté přívěsky, spony, přívěsky na klíče, portréty, hračky, nálepky … prostě jezevčík kam se podíváš a k tomu milé anglické dámy usmev

Stánek Klubu chovatelů dlouhosrstých jezevčíků usmev Jako druhý a poslední zástupce neanglického typu jezevčíka byl na Cruftu kromě nás vystavován i Světový vítěz
Monteckel Avis Agatic z Ruska usmev


Čekáme na ukončení posuzování jezevčíků a vyhlášení nejlepšího jedince plemene s titulem BOB. Jsou čtyři hodiny odpoledne a paní rozhodčí posuzuje od půl deváté od rána bez přestávky ! usmev Obdivuhodný výkon ! usmev

Boj o titul BOB ... vlevo nejlepší dlouhosrstý
minijezevčík pes, vpravo fena usmev
Avyhrává králičí fenka - CH TAMMERA TOUCH OF ELEGANCE majitelky MRS. J A HOLMES ... osrstění a silné přední tlapky by jí mohl leckterý náš jezevčík závidět, ale jinak ty naše špagetky mají zase jiné přednosti mrk


Výstavní mumraj ustává, všichni vystavující se pomalu balí a vypravují se buď domů, nebo na závěrečné soutěže. My jsme zvolili první variantu, neb jsme po tom dlouhém putování a opravdu náročném a nezvyklém výstavním dni byli značně unaveni … Spolu s námi se ke svým domovům vydali i téměř všichni angličtí jezevčíkáři, kteří navíc odcházeli často s konstatováním, že vítězem skupiny honičů bývá v 99 % případů stejně nějaký teriér smich A tak i naše zahraniční výprava nakonec upřednostnila dřívější odjezd k domovu ... asi už se nám začalo stýskat po ostatních našich špagetkách usmev
Vězte, že dobrou radou je si zapamatovat, že na vstupním kupónu psa je opravdu i část., kterou je nutné odevzdat u východu při opouštění výstaviště … My jsme si totiž, jak je naším dobrým zvykem, chtěli po ukončení výstavy rozdělit úkoly a tak se páneček spolu se  Šárkou v dobré víře vydali se všemi věcmi napřed do auta, a to bohužel včetně vstupního kupónu našeho zlatíčka Cika, a aby toho nebylo málo, včetně paniččiny kabelky s jejím mobilem uvnitř smich Ciko s paničkou a foťákem ještě samozřejmě musel zůstat chvilku „přes čas“ ve výstavní hale, dodělat poslední fotky, rozloučit se s novými anglickými přáteli, atd., atd. …  ovšem jaképak nás poté čekalo překvapení, když nás Angličani nechtěli pustit z haly ven, neb jsme neměli zmiňovaný kupon pro odchod psa z výstaviště ! mrzute Ten byl spolu s mobilem již se zbytkem výpravy v autíčku … A teď babo raď ! Ještěže český človíček si poradí všude … prostě jsme se ven nakonec dostali, ale příjemná situace to nebyla mrk
Nakonec jsme se tedy šťastně shledali a kolem 18-té Hodiny jsme konečně vyrazili z parkoviště birminghamského hotelu „Hilton“ směrem k domovu ! smich Ten den však bylo plánovaným cílem pouze parkoviště „Welcome break“ na obchvatu Londýna, kde přenocujeme.
Ráno v pohodičce posnídáme, plni zážitků z minulého dne podebatujeme a cestou do přístaviště v Doveru, odkud se trajektem přeplavýme na pevninu starého kontinentu, okoukneme ještě naposledy typickou britskou krajinu usmev Moc se těšíme, že tentokrá se budeme přes kanál plavit ve dne a vzhledem k tomu, že je krásné počasí, by to mohl být prima zážitek mrk Při zpáteční cestě celníky nezajímáme nejen my dvounožci, ale ani to, že s námi cestuje pes … máme z toho pocit, že kdybychom vezli třeba i slona, tak je to Angličanům nejspíš naprosto fuk smich Takže nezbytný informační lístek na čelní sklo o tom, že máme v autě pejska, dostáváme teprve až od přepravní společnosti Seafrance. Musíme si ještě připlatit cca 17 liber za změnu času odjezdu, neb původně jsme měli plout až pozdě večer, a už se můžeme nalodit usmev Je nádherně, počasí nám fakt vyšlo a plavba je velký zážitek usmev

Přepravní společnost Seafrance a sloupku se držící znavený, ale šťastný řidič, který právě dojezdil vlevo a ucaprtaná dokumentaristka Šárka usmev

A to jsme my ... šťastní majitelé jednoho Cruftového
dlouhosrstého zlatíčka a za námi v dáli anglický Dover mrk
   
Dvě mořské vlčice usmev

Míjíme kolegu .. mrk
   
Naposledy zkontrolujeme o patro níž zaparkované a ukotvené kamiony ... tam někde dole je i náš Ciko ... samotinký, statečný usmev A už nás vítá starý kontinent a
francouzský přístav Callais usmev


Přistáváme v Calais a nesmíme hlavně zapomenout v mozku přepnout na jízdu vpravo ! :-D Pánečkovi se to naštěstí podařilo na první pokus … ostatním členům posádky to chvilku trvalo :- )
Upalujeme směr Brusel, kde opět přespáváme a následující den, tj. v sobotu ráno  po vydatné snídani vyrazíme k domovu přes Frankfurt, Norimberk, Strakonice ( kde nás opouští naše „kameramanka a  křeček“ v jedné osobě, kamarádka Šárka), abychom večer v pořádku úspěšně zaparkovali před naší chaloupkou ve Vincencově, kde nás čekalo obrovské přivítání od zbytku smečky :-)
Ciko hned holkám mezi vraty posděloval všechny dojmy a holky ho chtěli upusinkovat a umuchlat k smrti … tak moc byly šťastné, že ho mají zase doma :-) Aby byla smečka úplně kompletní, tak jsme v neděli ráno ještě zajeli do Přerova pro Haničku, která se u brášky Rexíka a jeho pánečků Kamči a Petra měla jako v ráji … ale domů se zjevně těšila a byla moc ráda, že je zase pohromadě se svými raubíři :-)

Pár slov na závěr ...  mrk

... viděli jsme kus světa, spoustu jezevčíků různého, často pro nás překvapivého, vzhledu a ukázali jsme našeho českého jezevčíka za kanálem La Manche usmev Určitě té dlouhé cesty ani trošku nelitujeme. Výstava Cruftś byla pro nás všechny obrovským zážitkem a zkušeností. A kdo ví, není vyloučené, že si to ještě někdy v budoucnu zopakujeme … čas ukáže mrk
Velké díky patří všem, kteří nám poskytli jakékoliv užitečné informace o této výstavě, o samotné cestě do Anglie, dále děkujeme také těm, kteří s některými z nás měli nebetyčnou trpělivost při „rychlokursu“ angličtiny a v neposlední řadě děkujeme zejména těm, kteří se nám v době naší nepřítomnosti starali o zbytek smečky a tím nám tento velkolepý výlet umožnili – jmenovitě kamarádovi Vaškovi Kořínkovi, který opatroval čtyři členy smečky v chaloupce ve Vincencově a dále kamarádům Kamile a Petrovi Šindlerovým s jejich věrným jezevčíkem Rexíkem, kteří rozmazlovali naši Haničku mrk Díky moc, přátelé ! usmev
Pokusili jsme se touto fotoreportáží podat ucelené „hlášení“ pro další případné zájemce o cestu na Cruft´s dog show. Třeba to někomu přijde k užitku, neb my sami jsme něco podobného před odjezdem marně hledali mrk Tak, přátelé, kamarádi … buďte odvážní, následujte nás a vydejte se vstříc vlastním dobrodružstvím !!! smich

delitko


 
Tvorba stranek pro chovatele