Vše začalo jednou naší další podzimní cestou do milované Itálie a návštěvou přítele z nejvzácnějších, chovatele s velkým "CH", Francesca Lamarcy ... to pro nás je vždy mimořádnou událostí a moc si těch vzácných inspirativních a milých chvil vážíme  Když se pak v předvánočním čase roku 2023 na svět vyklubala dvě štěňátka z mimořádného a chovatelsky cenného spojení a druhé z nich byla navíc červená fenečka, bylo v podstatě od počátku nad slunce jasné, že nestane-li se něco neočekávaného a nepředvídatelného, zůstane tahle malá jezevčí holka doma, v rodné Stoupovce  Když se navíc v sedmi týdnech věku po provedených genetických testech ukázalo, že fenka není skrytá merle, nenese gen pro hnědou barvu, za to ale nese gen pro barvu černou a v neposlední řadě, že je tzv. PRA negativní, tj., že nenese gen pro PRA oční onemocnění , bylo vlastně už rozhodnuto ... Viki se do světa nevydá  Od svého narození se samozřejmě tohle dívčí stvořeníčko, které jsme, jak pozorní čtenáři možná zaregistrovali, pojmenovali Viktoria, velmi snažilo, aby se nezapomenutelně zapsalo hluboko do našich srdcí  A to se Viktorce, z velké části i díky nespornému hereckému talentu a jí zvolené a bravurně zvládnuté, roli "anděla s ďáblem v těle", skvěle dařilo  Ostatně jméno Víktorka, jak se později ukázalo, bylo zvoleno velmi příznačně ... když náhodou není vidět, je povětšinou alespoň slyšet, a když po ní není ani vidu, ani slechu, tušíme nějakou tu "efesní" mimořádnou čertovinu  Inu, co bychom vám dlouze povídali ... co v naší chajdaloupce nenapadlo doposud žádné štěně, tak to zcela jistě napadlo a nebo jistě brzy napadne tuhle malou neposednou Viktorii  No a za ten hlasový projev by se ani slavná Viktorka od splavu nemusela stydět, to nám věřte

Ale nenechali jsme to malé nespoutané čírtě růst jako dříví v lese ... to samozřejmě nee  Od útlého dorosteneckého věku jsme s ní začali dojíždět do nedaleké Olomouce na výstavní tréninky, aby si hned od mala přivykala na mumraj s výstavami spojený, postupy při posuzování v kruhu a s nimi spojenou manipulaci s kontrolou zubů atd. ... a zdá se , že se to vyplatilo  Trochu jsme i doufali, že alespoň malinko podědí maminčinu nic neřešící povahu, pokud jde konkrétně o výstavní dění,  což se nám, jak se zatím zdá, nejspíše splnilo. Pěkně se naučila sama se stavět do výstavního postoje, a to přímo zastavením z chůze, což je často obrovská výhoda nejen u některých rozhodčích, kteří nepřipouštějí manipulaci se psem a jeho "umělé aranžování" do postoje, ale také nesporně pro pandina bolavá kolena, neb si tak nemusí k Viki na výstavách klekat, následně se s obtížemi zase zvedat a tak pořád dokola ... ufff 

Jak už jsme zmínili výše, Viktorka se od prvopočátku jevila jako velmi vynalézavé štěndo  Všechno ji mimořádně zajímalo a doposud zajímá a její oblíbenou hrou je hra na schovávanou, kdy se například schová mezi jahody do vyvýšeného záhonku, který jsme mimochodem pořídili právě v domnění a z důvodu, že tam určitě jezevčici nevylezou ... nu a Viki nejen, že vyleze, ale zalehne mezi lupena, mlčí jako partyzán, skoro ani nedýchá, aby se náhodou neprozradila a má neskutečnou legraci z toho, že ji všichni hledáme  No, dává nám to "děcko" pěkně zabrat  Ostatně vyvýšené záhonky jsme pomalu, ale jistě vzdaly ještě z důvodu, že se Viki sama pasovala do funkce zahradníka a dává  nám jasně najevo, že na zahradní architekturu a celkově na pěstování některých plodin má zcela jiný názor 
Zahrada jako taková je Viktorčino velmi oblíbené místo, obzvláště v době. kdy dozrává drobné, ale i větší ovoce  Například pod naším stromkovým angreštem spolu se svou maminkou Tarčou panáčkují už od jara a průběžně testují zralost plodů ... tady se geny zjevně nezapřou, jaká matka, taká dcérka  Nutno doplnit, že angreštem to nekončí, pokračuje to malinami, jostou, rybízem, meruňkami, jablíčky, švestkami, mimořádnou oblibu v poslední době zaznamenali i fíky, a k podzimu to končí hruškami  No prostě dostat především právě Viki ze zahrady domů, dokud je v dosahu nějaké ovoce je nadlidský výkon 
Největší parťačkou naší treperendy Viki je mal čokoládová Tánička. Úsměvné je, že právě Táňa nechtěla Viktorku a jejího brášku jako prcky téměř ani vidět ... když jsme jí ta roztomilá štěňátka ukazovali, zavírala pevně očka a odvracela hlavičku s jasným názorem ve tváři "Dejte to hned pryč, s tím já nechci mít nic společnýho !!!  No a teď jsou to dvě nerozlučné parťačky., kdo by to byl tehdy řekl  Viki říká, že miluje celou naši smečku, ale úplně nejvíc super kamoška je prý Táňa a dále samozřejmě moc miluje svoji maličkou maminku Trantellku, které ale už dávno přerostla přes hlavu ... a to nejen, co se velikosti týká  Myslíme si všichni svorně, že s touhle holkou si toho ještě hóóódně užijeme ...