Ursa alias Bohunka obohatila smečku jezevčíků ze Stoupovy chaloupky tak nějak neplánovaně ...  Chtěli jme  si pořídit druhého kluka jako kámoše a parťáka pro "spratečka" Cikíska ... aby holt na tolik "bab" nebyl úplně sám a měl zastání  Vyhlédli jsme si u naší kamarádky Jany Irinkovové, která v tu dobu měla štěňátka z pro nás zajímavého spojení, malého Ursuse Kermodei Anamsunamon ( později po domácku zvaného "Bohoušek" ) Inu a Bohoušek byl z vrhu pouze dvou šťěňátek a měl tedy malou sestřičku Ursu Emmonsi Anamsunamon ( jak asi správně tušíte, později po domácku zvaná "Bohunka"  ). Když jsme se o jednou letním víkendu byli na "našeho" Bohouška podívat, seděli při našem odjezdu ti dva malí plyšáci bok po boku na schodku u chaty ... ten pohled se nám vryl nějak hluboko do srdíčka a my jsme se cestou domů shodli na tom, že ty dva prostě nemůžeme rozdělit !  Hned jsem chovatelce Janě volala, slovo dalo slovo a "Bohoušci" za pár týdnů skončili u nás doma na Moravě oba
Bohunka se odmalička projevovala jako skoro pravý opak svého brášky ... prostě anděl s ďáblem v těle  Všude musí být první, všechno musí vidět, samozřejmě také jako první, a nějaká hierarchie ve smečce, to jsou prý zastaralé názory a přežitek minulosti  Všechno, co je k jídlu, potřebuje ochutnat, vše, co je zajímavé odtáhne a "zahrabe" do pelíšku ... ideální se pro tuto činnost ukázaly ponožky, papučky, rukavice, o papírových kapesníčcích rozcupovaných na tisíc kousků ani nemluvě ... prostě oprsklé a zvídavé štěně 
Úžasnou dvojičku tvoří Bohunka s Domčou, synkem od mé psí chůvy Evy. Kam jde jeden, tam musí i druhý  Domča se jde přebalovat, Bohunka s sebou automaticky plácne vedle něj. Domča jde spát, Bohunka v nestřeženém okamžiku přeskočí ohrádku dětské postýlky a už je u něj pod peřinou 
Jsem moc ráda, že jsme si malou Bohunku k jejímu bráškovi jako takový milý "přívažek" vzali ... bez ní by ve Stoupově chaloupce totiž byla o poznání větší nuda
Bohunka v dospělosti ze své ztřeštěnosti trochu vyrostla, zklidnila se a začala se chovat, alespoň z části , jako pravá psí dáma. Vyrostla z ní opravdu krásná králičí fenka ... troufám si bez obalu napsat, že krásnější, než jsme si z počátku uměli představit. Dospívala pomalu, ale "zrála jako víno". Pomaloučku po lehoučku, jakoby až nenápadně, se jí začalo dařit i na poli výstavním. A splnila nám v tomto směru i takové věci, o nichž se nám nesnilo ani v těch nejtajnějších snech ...
Vyvrcholením jejího a vlastně i našeho výstavního snažení byly její úspěchy v letech 2014 a 2015. Zmínila bych na tomto místě mety z nejvyšších, kdy na podzim roku 2014 získala na EDS v Brně titul Evropského vítěze a BOB ... a jako tu nejsladší třešničku nás pak šokovala tím, že byla vybrána jako nejhezčí jezevčík z celé FCI skupiny IV, získala titul I. BIG a stala se tak tím nejkrásnějším jezevčíkem Evropské výstavy psů 2014 ! Dlouho jsme tomu nemohli uvěřit a mysleli jsme, že to snad musí být jen sen ...
Svou spanilou jízdu pak Bohunka zakončila na Světové výstavě 2015 v italském Milánu, kde obdržela v obrovské konkurenci titul Světového vítěze a BOS !  A za zmínku jistě stojí i její úspěšné "tažení" v červenci 2015 na německé Klubové výstavě jezevčíků v Kaunitz, kde mezi králičími dlouhosrstými jezevčíky obdržela ohodnocení Výborná 1, CAC VDH, CAC DTK, Klubový vítěž a BOB !
Bohunka přivedla na svět pouze jeden vrh, který však byl provázený od počátku smůlou  Narodili se tři psí klučíci, kdy jeden měl nízkou porodní váhu a špatný sací reflex a přes veškerou naši snahu mu pomoci do druhého dne zemřel  A dlouhý život nebyl dán do vínku ani Jamovi ze Stoupovy chaloupky, který nešťastnou náhodou odešel za duhový most krátce po jeho odchodu do nové rodiny na Slovensko  Z vrhu "J" tak zůstal pouze Jimík, který přebývá na Moravě nedaleko Ivančic
Naší malé Bohunce (Urse) bylo bohužel dopřáno strávit s námi tak krátký čas ... Ve věku pouhých pěti let prohrála nerovný boj se zákeřnou nemocí Byl jí diagnostikován lymfom...a byl to na ní i na nás všechny příliš silný soupeř. Opustila nás a svou milovanou smečku ze Stoupovy chaloupky v podvečer dne 18.8. 2016  Byla naprosto jedinečná a zůstalo po ní prázdné místo ... nikdy na ní nezapomeneme